Původní vzhled, nové aktivity. Opuštěná sklářská huť v Jizerských horách nabrala druhý dech

Jizerské hory nás vítají zasněženými kopci i silnicemi. Směřujeme k areálu bývalé sklárny, jejíž komín nejde z dálky přehlédnout. Před zimou a padajícím sněhem se schováváme do vyhřáté kavárny, která je součástí rekonstruované budovy. Čekají nás v ní současní majitelé, manželé Kubátovi.

„Huť Marie byla postavená v roce 1904 jako první moderní sklářská huť tady v Josefově Dole,“ začíná nám Zdeněk Kubát vyprávět o tomto místě a ukazuje na řadu reprodukcí historických snímků obce, které zdobí stěny kolem nás.

Provoz sklárny skončil před více než dvaceti lety a objekt pak pomalu chátral. Jako perličku zmiňuje pan Kubát ilegální výrobnu cigaret, která se ve zdejší hale na nějakou dobu usídlila, než ji objevila a uzavřela policie.

Když huť noví majitelé přebírali, byla ve velmi špatném stavu a žádala si kompletní rekonstrukci. Ta začala na konci roku 2019 a spolkla přes 60 milionů korun. Objekt se veřejnosti otevřel loni na podzim. Od té doby si sem podle Kubáta zvykli chodit jak místní, tak turisté.

„Naše rekonstrukce byla zásadní, od řešení statických problémů až po tu finální podobu a budoucí náplň,“ shrnuje spolumajitel. Záměrem bylo vrátit této budově v maximální možné míře původní vzhled z doby vzniku.

„Inspirovali jsme se obrazovými záznamy a pohlednicemi,“ doplnil k tomu autorský tým architektů ve složení David Kraus, Miroslav Styk, Alina Fornaleva a Viktor Kákoš.

„To, co proběhlo na počátku, bylo odbourání všech přístavků, které postupem času vznikly, obnovení původních oken, prostor a strukturování budovy,“ popsal Kubát.

Většinu původních konstrukcí se povedlo opravit a zpevnit, nové konstrukce se snažili začlenit do původního objektu co nejcitlivěji. „Třeba recepce byla v takovém stavu, že už se nezachraňovala, přistavili jsme ji nově,“ zmiňuje náš dnešní průvodce.

Z kavárny se vydáváme na prohlídku. Po rychlém nahlédnutí do dvou malých sálů v patře nás láká především rozměrná hala, která tvoří středobod stavby. Po dvou pecích, v nichž se tu dřív tavilo sklo, není dávno ani památky.

Zato vysoká, velkorysá okna sem znovu v plném počtu dodávají světlo a nebrání jim už uměle dobudovaný přístavek – kotelna, jež stejně v posledních desetiletích nebyla funkční.

O něco výš, ve štítech pod střechou, zase svítí tři menší kruhová okna, která se také dočkala obnovy. Dodávají člověku dojem, jako by se ocitl v chrámu. Zdání prý bývá umocněno po ránu, kdy sem okna z východu promítají tři světelné kužely. „Je to působivá podívaná,“ svěřuje nám Zdeněk Kubát.

Krov střechy zůstal původní. „Měnili jsme kompletně střešní krytinu, je tu sendvičová krytina, abychom prostor aspoň trochu zateplili. V podlaze je podlahové topení. Za halou je šestnáct stodvacetimetrových vrtů, topíme tepelným čerpadlem, abychom to nějak utáhli,“ popisuje Kubát jednu z náročnějších stránek správy objektu.

„Je to industriální stavba, maximálně tak využíváme syrovější, industriální prvky,“ představuje další ze záměrů při rekonstrukci. „Některé stěny jsou ponechány bez povrchové úpravy, jsou vypískovány a očištěny, jiné nahrubo omítnuty,“ přibližuje tým architektů z ateliéru Architektura, s. r. o.

„Na druhou stranu jsme to ale nechtěli přehnat a zachovat i ducha období, ve kterém byla stavba postavena, období secese,“ říká Kubát a zmiňuje například dlažbu v některých částech budovy, která si zachovala secesní vzhled.

Všudypřítomné jsou tu také odkazy na historii sklářství. Na recepci například vystavují staré sklářské nástroje posbírané během oprav areálu. Do plotů zase včlenily plochy s kusy surového skla, jež našli při výkopech. A zachovaná čedičová dlažba od sklářských pecí teď kryje část podlahy v kavárně, kde naše povídaní začalo.

Kromě šálku kávy si v nové huti Marie můžou návštěvníci dopřát třeba wellness v podzemních prostorech, kam se dříve vyvážel popel, nebo protáhnout svaly v posilovně v bočním křídle sklárny.

Centrální hala zase slouží k větším sportovním, kulturním a společenským akcím. Majitelé si tu dokáží představit třeba koncerty, divadelní představení, výstavu historických aut či obecní ples. Nebo svatbu, která se tu prý brzy chystá. Kapacitně pojme až 400 osob.

V budoucnu má vzniknout také lávka přes řeku, spojující areál s protějším, taktéž dlouhodobě chátrajícím hotelem Central. I on se má dočkat nové slávy, stejně jako další dva brownfieldy, co už řadu let kazí tvář obce. Do všech chtějí manželé Kubátovi investovat.

„Doufám, že se Josefův Důl vrátí na mapu Jizerských hor a bude mít opět tu pozici, kterou historicky měl, byl oblíbeným horským centrem,“ uzavírá s přáním Kubát.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Sportovní hala Huť Marie 1904, Lezecká stěna Huť Marie 1904