Původní byt celý vybourali, nyní mají nový podle svých představ

Vzhledem k tomu, že oba pracují v blízkosti ostravského centra a rádi chodí na obědy, do kaváren, posedět s přáteli na sklenku dobrého vína, případně vyrážejí za kulturou, hledali prostor v centrální části města, odkud to budou mít blízko jak do zaměstnání, tak za zábavou.

Asi po roce hledání je zaujal byt ve starém cihlovém domě, který se nacházel ve správné lokalitě, ale jeho dispozice byla příliš členitá a pro mladý pár, který má rád vzdušnost a velké prostory, zcela nevyhovující.

Budoucnost bytu byla jasná, bude se bourat, a to pořádně.

Oslovili architekta Jaroslava Kratochvíla, který navrhl a nakreslil změnu dispozic. Ještě než začali s bouráním příček, uvědomili si, že s tak velkým prostorem, který měl po zbourání původních příček vzniknout, si jen tak neporadí, a k proměně přizvali i interiérovou designérku Soňu Malinovou.

Soňa neskrývala nadšení nejen z budoucího prostoru, ale také z toho, že bude-li potřeba ještě nějakou příčku o kousek posunout, má tu možnost, protože stavební práce byly v počátku.

Dispozice navržená architektem však byla perfektní a bourání příček nic nebránilo. Podle návrhů architekta vybourali úplně všechny příčky, kromě dvou nosných.

V novém prostoru na 130 m2 tak vznikl prostorný a úžasně světlý obývací pokoj s jídelnou, ložnice, šatna, pánský (hostinský) pokoj, dvě koupelny a technická místnost.

Jediné, co je v bytě původní, jsou interiérové dveře, které nechali zrenovovat, všechno ostatní včetně podlah je nové.

Ve chvíli, kdy paní Hanka kontaktovala designérku, měla celkem jasnou představu o podobě interiéru. Má ráda severský styl, bílou barvu a dřevo. Fotografie v tomto stylu spolu s připraveným rozpočtem poslala Soně a těšila se na první schůzku. Obě ženy si padly do oka a začaly vybírat a plánovat.

Původní nápad na položení laminátové podlahy designérka majitelům rozmluvila a přesvědčila je, že jejich byt ve starém domě si žádá podlahu dřevěnou, která je příjemná jak pocitově, tak na chůzi a bude krásná i za desítky let.

S odstupem času jsou majitelé rádi, že se nechali přemluvit, a vynaložené investice nelitují. Také proti původní představě o cementové stěrce na stěnách koupelny našla designérka rozumné argumenty, kterými Hanku a Jiřího přesvědčila, že vůči stavbě a pocitu čistoty budou vhodnější originální obklady v retro provedení.

„I kdyby nám Soňa už s ničím jiným nepomohla, tak jsem nejvíc ráda za obklady a za to, že manžela přemluvila na dřevěnou podlahu,“ prozradila paní Hanka.

Majitelka rovněž přiznala, že po čas rekonstrukce propadla interiérovému designu a nevěří tomu, že hezké věci musí stát majlant. Stejný názor zastává i designérka, a tak se společnými silami snažily hledat kompromisy a alternativy (osvětlení v kuchyni, židle z blešího trhu atd.).

Ukázkou toho, že i s omezeným rozpočtem lze dělat velké věci, jsou svítidla v kuchyni a u toaletního stolku v ložnici.

Majitelka nakoupila obyčejné textilní kabely, objímky a baldachýny, ze kterých elektrikář smontoval svítidla.

Stejně originálně je vyřešeno zavěšení svítidel nad ostrůvkem pomocí záclonové garnýže z Ikea. Zkrátka a dobře hledat kompromis mezi tím, co se majitelům líbilo, a finančními limity, které měli k dispozici, bavilo designérku i je samotné. Výsledkem je domov, na který mohou být Hanka s Jirkou právem pyšní.

 Edita Erbsová, www.modernibyt.cz