Článek
Majitel vily Jan Cingroš vlastnil plzeňskou továrnu, která patřila na konci 19. století k nejvýznamnějším podnikům svého druhu v Rakousko-Uhersku. Rozvoj firmy vyžadoval rozšiřování továrny, což ale s ohledem na její umístění v blokové obytné zástavbě Pražského předměstí nebylo možné.
Navíc se plánovalo rozšíření plzeňského hlavního nádraží. To by vyžadovalo přeložit továrnu zcela na jiné místo.
Cingroš proto jednal o koupi pozemků v blízkosti železniční tratě do Prahy, v Doubravce u Plzně.
Nakonec se rozhodl koupit v exekuční dražbě nedaleký Valentovský mlýn na řece Berounce i s přilehlými pozemky a vybudovat tu nový závod. Projekt na přestavbu mlýna na továrnu zpracovali stavitelé Josef a Václav Paškovi v roce 1899.
Jako první stavba budoucího areálu továrny byla v roce 1900 dokončena právě vila. Původně měla být letním sídlem rodiny Jana Cingroše. Po dobu výstavby továrny ale sloužila k bydlení vždy někoho z rodiny, kdo vykonával dozor nad pokračující stavbou.
Místo si brzy sám Jan Cingroš oblíbil natolik, že ve vile žil celoročně - kolem ní nechal založit velkou zahradu, respektive park. Je pravděpodobné, že obdiv rodiny k tomuto místu rozhodl při výběru lokality pro novou továrnu.
Po smrti Jana Cingroše se vyrábělo v plzeňském závodě. Dědicové pak vilu prodali novému majiteli Miroslavu Schubertovi a jeho ženě. V letech 1925 až 1926 Schubertovi vilu zrekonstruovali. Severně od vily vznikl dvoupodlažní objekt se zázemím domu. Jeho součástí byl vytápěný skleník a dva nad sebou umístěné vodojemy.
U vjezdu na pozemek, který patřil k vile, byl umístěn hospodářský objekt se stájí a seníkem.
Projekt pro rekonstrukci domu a výstavbu nových objektů z roku 1925 byl zpracován pravděpodobně stavebním oddělením Škodových závodů v Plzni.
Manželé Schubertovi, kteří měli dva syny, vilu využívali jako víkendový a letní byt. Od rekonstrukce ve dvacátých letech 20. století nebyly prováděny větší úpravy.
Může se vám hodit na Seznamu: