Článek
Parcela v Dejvicích, v ulici tenkrát zvané Pod Bořislavkou, byla skoro exkluzivní. Projekt domu na rohovém pozemku navrhl jeden z výjimečných pražských tvůrců, architekt Emanuel Hruška. Ten se mezi svými kolegy prosadil víc jako urbanista, architekt se sny o moderním, vzdušném, světlém, hygienickém a dobře fungujícím městě.
Snil o městě, které je člověkem vytvořenou součástí krajiny, o městě, které si pečlivě pěstuje svou postupně narůstající historickou tvář.
Věnoval se urbanismu a stavbě měst teoreticky i prakticky, v řadě studií a projektů. Možná proto zůstala jeho architektonická tvorba jakoby v pozadí. Přitom neprávem.
Horní patro je obehnáno terasou a nabízí výhledy do okolí.
V Praze vytvořil několik domů pro bydlení, většinou bytových, které jsou soustředěny v Holešovicích. Dodnes upoutávají výjimečnou noblesností a splňují představu o velmi pohodlném a moderním bydlení. Byly označovány jako „elektrické“, což pojmenovávalo nejen užívaný zdroj energie, ale především charakterizovalo komplexní modernost stavby.
Rodinný dům vilového typu je mezi nimi jen jeden. Je relativně nenápadný, dnes skrytý v zeleni ulice před ním. Přesto stojí za zastavení a podrobnější prozkoumání.
Vršek stavby je poměrně členitý.
Nad přízemím se směrem k jihu část stavby ještě rozšiřuje, natahuje se jak do ulice, tak do boku na východ, aby v ní bylo co nejvíc slunce.
To, co vystupuje, je téměř plně prosklená stěna s jemným pásem parapetu a s robustním optickým zvýšením stavby, s okny důsledně dělenými v pravidelném rastru.
Architekt kombinovat strohé a organické linie.
Jen málokterá stavba té doby se takovým prosklením může chlubit, přitom se nemění ve výkladní skříň, ale je skutečně stěnou letní části obytného prostoru. Jen s odstupem je vidět to, co na vile patří k nejvýraznějším prvkům.
Stavbu ozvláštňují hlavně výrazná okna.
Část, která zůstává jakoby vzadu, má vysunuté dlouhé balkony s výrazným zábradlím. Stejný typ zábradlí se objevuje v druhém bočním průčelí na tzv. francouzských oknech. V kovovém rámu jsou umístěné skleněné panely.
Tento typ, který se často užíval mnohem později, nabízel potřebnou průhlednost a umožňoval přístup světla a zároveň uspokojoval touhou obyvatel po jasném vymezení ohraničeného prostoru.
