Prstenec okolo nejvyšší budovy světa vypadá jako stavba ze sci-fi

Dubajští architekti ve svém experimentálním projektu předpokládají, že by obří prstenec nesly ve výšce 550 m čtyři pilíře, jejichž účel není ještě přesně stanoven, ale autoři zvažují například implementaci čističek vzduchu. Po obvodu by dosahoval délky tří kilometrů, poloměr by pak byl zhruba 478 metrů.

„Samotná konstrukce je docela lehká. Představuji si to jako (velké) letadlo - plášť, žebra, která se stanou konstrukcí a uvnitř je to celé duté,“ vysvětlil pro stanici CNN jeden z vedoucích architektů týmu Najmus Chowdry a doplnil: „Rozhodli jsme se to udělat kruhové, protože to je nejstabilnější strukturální tvar.“

Mamutí stavba je míněna jako protipól k charakteru stávající zástavby Dubaje. Tu tvoří především samostatné mrakodrapy a další budovy. Každá z nich jako by existovala jen sama pro sebe a mezi sebou nijak zvlášť nekomunikují. Prstenec má být proto naopak prostorem, který je právě ve výšce propojený, a vytváří tím zcela novou vrstvu města umožňující jeho další rozvoj.

Sdruženy by v něm byly veškeré funkce moderní městské části. Byly by zde rezidenční i komerční prostory, obchody, restaurace, parky a další veřejná prostranství i místa pro volnočasové aktivity.

Stručně řečeno, to, co dubajští vizionáři navrhují, je město ve městě. Anebo přinejmenším zcela samostatná městská čtvrť, kde mají obyvatelé vše potřebné ve vzdálenosti 15-20 minut od domova.

Architektonický koncept počítá s tím, že by prstenec měl pět podlaží, přičemž na vnitřní straně by většina byla propojena do jednoho souvislého prostoru plného zeleně. Architekti dobře vědí, že pokud se v Dubaji od jejich práce něco očekává, je to hojné využívání zeleně a vytváření pokud možno co nejpřirozenějšího přírodního prostředí.

Centrální zelený okruh tak dostal název Skypark, tedy Park v oblacích a má sloužit coby plíce prstence. Mělo by jej tvořit mnoho rozličných biomů a chybět nemají ani plochy k pěstování plodin.

Vršek prstence by měly pokrývat solární panely, architekti počítají rovněž se zakomponováním technologie zvané vodíkové buňky, jejíž podstatou je využití sluneční energie k rozkladu vody a získávání vodíku, jenž by pak byl použit pro pohon klimatizace a dalších elektrických zařízení.

V návrhu se počítá i s veřejnou dopravou, kterou reprezentuje elektrická dráha s vlaky dosahujícími rychlosti až 100 km/hod. Vést by měla podél vnějšího obvodu nejnižšího podlaží prstence, takže by se její cestující mohli kochat výhledem na město pod sebou.

Koncept, který dubajští architekti vytvořili, není určen k bezprostřední realizaci. Má spíše vyvolat diskusi o charakteru budoucí výstavby ve městě.

Ne všechny reakce jsou samozřejmě pozitivní, ale s tím architekti počítali. Důležité je podle nich to, že se lidé začnou zamýšlet nad tím, co se v Dubaji staví a jaký to má účel. Jejich návrh přidává městu udržitelnou část, která by nebyla jen turistickou atrakcí, ale ve které by skutečně mohli bydlet lidé.