Článek
Velkou podnikavou duší průmyslového Prostějova byl Josef Kovářík - absolvent prostějovské reálky a následně vídeňské techniky. S bratrem Františkem vybudoval z malé kovodělné výrobny ještě před první světovou válkou prosperující podnik s tisícovkou dělníků. Společně si pak nechali vystavět toto vilové sídlo.
Pohled do interiéru vily Josefa Kováříka.
S požadavkem na projekt rodinných sídel se společně obrací na Emila Králíka. Ten si v architektuře šel svou vlastní cestou a od vzoru svých učitelů se brzy odvrátil. Snažil se o moderní a racionalistický výraz staveb.
Zároveň se ale ve své tvorbě nevzdával uměleckého rázu architektonické práce. Inspiraci nachází architekt v pracích slavného architekta Jana Kotěry, ale i v linii tvorby vzešlé z vídeňské Wagnerovy školy.
Fasáda vyzdvihuje tvary cihloví.
Fasáda vily s geometrickými prvky je sice dekorována velmi střídmě, ale ukrývá četná překvapení v podobě výrazně tvarovaných místností, prostorného halového schodiště nebo krytého a otevřeného atria. Právě díky těmto prvkům je možné mluvit o stavbě v uliční frontě domů jako o vile.
Interiéry mají prvky secesního stylu
Proporce místností a styl jejich výzdoby odkazuje k posledním vývojovým stadiím secese. Skutečnou ozdobou interiérů i exteriérů je kultivovaný řemeslný detail.
Vstupní dveře navrhl architekt velmi masivní a jednoduše dekorované.
Stavba si záhy získala své obdivovatele a architekta tak oslovují i bratranci Dostálové, majitelé místní firmy Vulkania, a Králík se stává uměleckým ředitelem jejich kovotepeckých dílen.
Půdorys přízemí stavby.
Město Prostějov díky architektu Králíkovi získalo dvě stavby zcela souměřitelné s tím nejlepším z tehdejší soudobé středoevropské architektonické produkce. Objekt je chráněnou kulturní památkou.
