Prodali dům a koupili místo něj vesničku. Teď si žijí jako milionáři

Angličané Liz a David žili a pracovali v Manchesteru, v místním rádiu. Jejich život se ale podobal jednomu velkému závodu s časem a byl adekvátně tomu plný stresu. Oba si proto jednoho dne řekli dost a rozhodli se, že společně se svými dvěma dětmi zkusí žít zcela jinak a jinde.

V Anglii bydleli v třípokojovém řadovém domě, který prodali. Utržili za něj 400 tisíc liber (cca 11 milionů korun), za něž na počátku roku 2021 koupili šest 400 let starých domků, dvě stodoly a 1,2 hektaru půdy, což dohromady tvoří maličkou vesničku. Domy ani stodoly nebyly v dobrém stavu, takže manželé museli vynaložit dalších 300 tisíc liber (8,3 milionu korun) na jejich rekonstrukci a proměnu v letní byty. Součástí rekonstrukce byla také oprava a obnova dvou bazénů o rozměrech 10 × 15 m.

Liz a David se se svými dětmi Tomem a Charlottou nastěhovali do hlavního domu, zatímco Lizina matka a její manžel bydlí v protější budově.

„V Anglii jsme oba pracovali devět hodin denně pět dní v týdnu a žili jsme v neustálém shonu. Děti po škole zůstávaly v klubech a zdálo se nám, jako bychom se pohybovali po nekonečném běžícím pásu,“ svěřila se britskému webu The Sun Liz. „Až když přišel covid, a my měli volno, došlo nám, že jsme jen v jednom kole a s dětmi jsme moc času nestrávili. Rozhodli jsme se proto, že musíme udělat něco, aby se náš život od základu změnil,“ říká.

O tom, že by se přestěhovali do Francie, přitom s manželem mluvili už několik let. A doba covidu se ukázala jako ideální příležitostí. Zdálo se, že lepší chvíle pro vyskočení z uhánějícího vlaku už nemusí přijít.

„Nikdo z rodiny plynně francouzsky nemluví, ale všichni už zvládáme běžnou konverzaci a každým dnem se zlepšujeme. Chytáme to během hovoru,“ popisuje Liz v rozhovoru pro web DailyMail.

Své rozhodnutí opustit Británii a přestěhovat se na kontinent zpětně hodnotí jako výhru v loterii a její muž David navazuje: „Někdo se během covidu rozhodl pořídit si psa. My jsme se ale rozhodli přestěhovat do ciziny. A myslím, že jsme si oba Francii zamilovali. Okolo nás je šílená divočina. Když vezeme děti ráno do školy, stavíme kvůli jelenům nebo divokým prasatům, ne kvůli jiným autům.“

Jak ale asi každý soudný člověk tuší, začátky byly pro rodinu krušné. Liz s Davidem se nerozpakují použít slovo „peklo“. Nikdo neuměl více než pár základních frází, děti v prvních měsících školu nenáviděly, byl problém se žumpou, domy byly zaplavené a v havarijním stavu, nebyla tu elektřina. Zpočátku neměli kde bydlet, takže se nastěhovali do karavanu.

Murphyovi měli ovšem obrovské štěstí na sousedy v okolí. Místní komunita je přijala mezi sebe s velikou vstřícností. S pomocí místních řemeslníků a firem postupně vše krok za krokem rekonstruovali a zařídili k bydlení. Nyní už vše funguje, jak má. Jedna ze stodol je využita jako velká herna, zbývající domy jsou proměněné na letní byty a rodina je nabízí k pronájmu.

O tom, že by se někdy měli vrátit zpět do Británie, vůbec neuvažují. „Žijeme tu jako milionáři. Než posekám všude trávu, trvá to dvě a půl hodiny, a to na traktůrku! V Manchesteru jsem měl posekáno za deset minut. A k tomu tu máme dva bazény,“ pochvaluje si David.