Článek
Když projdete vstupními dveřmi do vzdušného otevřeného interiéru, okamžitě si uvědomíte, že domov a jeho majitelé žijí v symbióze.
Marie a Pavel zrekonstruovali přízemí domu z roku 1959 adekvátně svým potřebám a na první pohled je vidět, že vše dělali s velkou pečlivostí a zaujetím. Stejně aktivně jako žijí, se věnovali i přestavbě a zařizování interiéru.
Chodba vytváří přechod mezi předsíní a obývací částí. Na levé stěně je řada závěsných skříněk splňujících požadavek majitelů na dostatečný úložný prostor.
Na pomoc si přizvali děti, dceru Vendulu a syna Lukáše, kteří mají architektonický ateliér a o víkendech u rodičů obývají se svými rodinami horní patro.
Žijete v domě, který stavěli vaši rodiče. Jak moc jste museli měnit dispozici?
Marie: V podstatě zůstaly jenom nosné zdi, jinak se celý prostor změnil. Chtěli jsme vytvořit vzdušnější, kompaktnější interiér, a proto jsme se rozhodli pro spojení velkého obývacího pokoje s kuchyní, která plynule přechází v chodbu. Z ní se vchází do koupelny a ložnice se šatnou.
V předsíni laděné do šeda a zelena je prostorný věšák na kabáty a botník.
Vendula: Původní interiér, který navrhoval pradědeček a stavěl můj dědeček, sestával ze tří čtvercových místností stejného rozměru. My jsme chtěli dosáhnout většího propojení, otevřenosti a vzdušnosti celého interiéru. Rodičům jsme navrhli několik různých dispozic a nakonec jsme přestavbu provedli formou menších kompromisů. Například obývací pokoj jsme původně plánovali hned u vstupu, ale pak jsme dali přednost zadní části domu, která je obrácena na jihozápad a celý den plná slunce.
Interiér působí veselým, dynamickým a mladistvým dojmem. Kdo rozhodoval o barvách?
Pavel: Převážně moje žena. Pro kuchyň byla inspirací dřívější realizace, žlutou barvu pro koupelnu vybrala Majka – chtěla koupelnu v teplém tónu, tak jsem neprotestoval a shodli jsme se na žluté.
Jídelní kout od kuchyňského odděluje výrazný prvek v červené, který zakrývá varnou desku, ale umožňuje průhled do obývací části.
Vendula: Do každé části interiéru jsme zařadili jednu dominantní barvu, kterou jsme doplnili neutrálními tóny. V kuchyni je to šedá, obývací část je zařízena převážně bíle, přesto díky dominantnímu prvku kuchyňské sestavy ve výrazné červené vůbec nepůsobí nudně.
Z obývacího pokoje se vychází na zahradní terasu na jižní straně.
Jak jste se loučili s původním starým nábytkem?
Pavel: Nejprve jsme chtěli použít nábytek, který je už z 19. století, ale děti nás nakonec přesvědčily k volbě moderního světlého designu.
Ložnice je laděná do modra. Prostor šetří posuvné dveře z makrolonu, jež opticky pokračují a uzavírají šatnu, která je příjemnou a praktickou součástí ložnice. Z ložnice vedou francouzské dveře na terasu.
Marie: Chtěla jsem hodně úložného prostoru a žádala jsem Vendulu, aby vytvořila v obývacím pokoji stěnu, která by nepůsobila mohutným dojmem, a přesto poskytovala množství zavřených skříněk.
Vendula přišla s návrhem bílé sestavy v lesku se zajímavými křivkami, které se opakují na úchytkách a tvoří niku na televizi. Stejný prvek je použitý i pro kuchyňskou sestavu, která zakrývá pohled na varnou plochu.
Celý prostor je bezprahový. Mysleli jste na stáří, nebo jste měli na paměti bezpečnost vašich vnoučat a vytvořili jste jim velkorysý prostor pro pohyb?
Pavel: Hlavně jsme chtěli vytvořit kompaktní otevřený prostor. Tím, že jsme se rozhodli pro posuvné dveře z makrolonu nebo dveře nepoužili vůbec, vytvořili jsme si mimoděk bezbariérový přístup do všech míst.
Koupelna působí světle a teple díky oknům umístěným nad vanou a žlutým obkladům. Teplá je i kvalitní laminátová podlaha v tmavším odstínu hnědého dřeva wenge. Do sprchového koutu je bezbariérový přístup. Luxferová stěna přispívá k osvětlení v chodbě.
Marie: Dřevěná plovoucí podlaha je praktická, protože nejsou nikde prahy, velmi dobře se uklízí. Navíc chodba, která nemá samostatné okno, by byla příliš tmavá, kdyby byla od kuchyně oddělena dveřmi. Světlo, které sem dopadá přes koupelnovou stěnu z matných luxferů, totiž není dostačující.
