Článek
Ne vždy se architekti zaměřují ve svých dílech jen na klienty svého živočišného druhu, tedy homo sapiens sapiens. Příkladem jsou autoři nejnovějšího návrhu cíleného na vydry žijící ve volné přírodě z čínského ateliéru ZOO Architects.
Ti dlouhodobě ve své práci razí koncept planety Země jakožto příbytku pro tisíce živočišných druhů a nikoli jen jako domova jednoho z nich. Kromě tradičních architektonických děl - v nichž zohledňují zásady udržitelnosti a vstřícnosti k životnímu prostředí - se věnují i méně tradičním oblastem architektury, jako jsou návrhy určené pro zoologické zahrady.
Jejich poslední dílo, příbytky pro vydry žijící v blízkosti vodních toků a jezírek, je ovšem určeno do volné přírody. S vědomím, že právě přítomnost vyder je jedním z ukazatelů čistoty vodního prostředí, a zároveň, že jsou tyto drobné šelmy velice důležitým článkem v potravním řetězci těchto biotopů, rozhodli se navrhnout příbytky, které by bylo možné v okolí vodních ploch rozmisťovat. Vydry by tak měly mít možnost nalézat v přírodě snadné a zajímavé úkryty pro svůj život a vyvádění mladých.
Při vytváření návrhů architekti spojili své síly s přírodovědci, aby získali co nejpřesnější představu o životním cyklu a přirozeném chování vyder ve volném prostředí.
Výsledkem jsou návrhy několika typů domečků ryze organických a zároveň docela vtipných tvarů, které jsou určené k umístění jak na vodní břehy, tak pod vodu. Jejich tvary jsou stejně hravé jako jejich zamýšlené obyvatelky.
Jsou nám podobnější, než bychom si mysleli
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, vydry jsou nám lidem v mnohém dosti podobné. Předně jsou během dne velmi čilé a jejich chování je dokladem vysoké inteligence. Je známá jejich schopnost používat kamínky k rozbití schránek korýšů a měkkýšů, aby se dostaly k jejich masu. Jinými slovy, využívají kamínky jako nástroje, což je u nehumanoidních druhů poměrně vzácným jevem.
S kamínky si ostatně velice rády hrají a žonglují s nimi, přičemž si je často schovávají do kožního záhybu v podpaží jako do kapsy. Některé vydry takto používají svůj oblíbený kámen třeba celý život. Ostatně hravost projevují například i ve chvílích, kdy rybaří. Mnohdy tak totiž činí nikoli z hladu, ale zkrátka proto, že je to baví. Své úlovky si pak vyrovnávají pěkně do řady, jednu rybu vedle druhé.
Architekti mají jasno i v materiálu, z nějž by domky měly být postavené. Jádro má být z ekologicky ohleduplného betonu, který má být poté pokryt vrstvou směsi zeminy a slámy, vše má být potaženo voděodolnou vrstvou a na tom všem má být pak samotná povrchová vrstva uzpůsobená podle konkrétního prostředí, v němž by byl domek umístěný.
„Návrhem vhodných příbytků pro vydry pomůžeme nejen chránit přírodní prostředí, ale také využíváme příležitosti k hlubokému zamyšlení nad smyslem lidské architektury. Uvědomujeme si, že architektura není jen produktem pro uspokojení lidských potřeb, ale také formou projeveného respektu k přírodě a životu,“ říkají architekti.