Článek
Rozhodně nešlo o pouhé „přepudrování“, ale o důkladnou plastickou operaci – použijeme-li příměr z oblasti kosmetiky.
Architekti ze studia AEIOU Jan Vojtíšek a Jakub Staník chtěli podle svých slov „přiznat a zviditelnit další stopu v historii tohoto domu“ a zdůraznit rozdíl mezi původními částmi a nově vzniklou dostavbou, a to „jak po formální, provozní, tak i materiálové stránce“.
Tento ambiciózní záměr umocnili architekti využitím principu prorůstání hmoty nových prostorů těmi původními dovnitř i ven, a to v každém podlaží domu, včetně podkroví.
Jednotlivé samostatné místnosti v podobě pomyslných „krabiček“ tak prorůstají původním domem.
Zatímco stavební zásahy v části domu do ulice byly skromnější, v protilehlé části do zahrady byla přestavba větší a výraznější. Tak rozsáhlá přeměna formy domu se zákonitě odrazila i v interiéru. V patře byly vybourány všechny příčky, vyjma příček mezi ložnicemi.
Došlo k odstranění původního dvouramenného schodiště v jižní části a jeho nahrazení novým ocelovým dvouramenným schodištěm s užší geometrií. Další výraznou úpravou bylo rozšíření zádveří.
Zde vznikl prostor pro samostatný vstup do bytu v přízemí a nástup na nové domovní schodiště, které je hlavním komunikačním prvkem v domě. Lodžie na jižní straně byla přestavěna na pracovnu, takže v původní podobě zůstaly nezměněny pouze dva pokoje.
Vybouráním většiny příček v prvním patře vznikl velký obytný prostor zahrnující kuchyni s ostrůvkovou linkou, jídelní kout a obývací pokoj neboli salonek.
Dominantním prvkem v tomto otevřeném prostoru se stal vyzděný víceúčelový blok, vymezující koupelnu s původní litinovou oválnou vanou, kuchyni, spíž a prostor pro lednici.
Nový interiér byl tedy navržen tak, aby bylo na první pohled patrné umístění společenských, jídelních, kuchyňských a hygienických funkčních ploch do jedné osy, a to v posloupnosti jejich přirozeného fungování.
Výraznou součástí konceptu interiéru se stal také vestavěný nábytek v podobě knihovny, šatní skříně a policové stěny v salonku.
Zajímavě bylo řešeno i podkroví, kde vznikl půdní byt. Ten je otevřený do krovu, vyjma ložnice, nad níž se nachází mezipatro přístupné po žebříkovém schodišti z obývacího pokoje (může být využito jako úložný či obytný prostor).
Podlaha v podkroví zůstala i po přestavbě na původní úrovni, pouze v kuchyni a na toaletě je vyvýšená nad vazné trámy a vytváří tzv. „pódia“.
Do uličního štítu střešního vikýře navrhli architekti výrazné kruhové okno s nerezovou balotinovanou šambránou, která při pohledu ven opticky rámuje panoráma města a zároveň je uzpůsobena pro odpočinek a sezení.
„Měli jsme na plno věcí štěstí, včetně této kruhové šambrány. Původně ji měl vyrobit na míru náš kamarád umělecký kovář. Náhodně ji ale našel v plné kráse na smeťáku v kovošrotu v podobě nerezového kotle s rozměry, které jsme potřebovali. Stačilo jen uřezat dno, provést zkosení a bylo hotovo,“ vzpomínají architekti na souhru šťastných náhod, které celou rekonstrukci provázely.
Vodorovné a svislé konstrukce přistavěných částí jsou navrženy jako dřevostavby. Dřevo hraje prim také na obložení dostavovaných částí, které jsou zvenku v šikmém směru obloženy modřínovými latěmi a v interiéru zase ve svislém směru palubkami smrkovými.
Povrch koupelny v patře je vytvořen z probarvené vápenné kletované omítky, která kontrastuje s ostatními vápenocementovými omítkami v bytě. Různorodé povrchové úpravy tak podtrhují koncept přiznání původních a nových částí.
Zatímco v exteriéru přiznáváme nové a staré původní omítkou a novým dřevěným obkladem, v interiéru je to omítka a dřevěné palubky s nátěrem. Od vstupu až po střechu je tak podle různých povrchů patrné, co je původní a co nové a kde je konstrukce dřevostavby.
Také k původním, léty prověřeným materiálům bylo přistupováno s úctou, například všechny dřevěné prvky z původního dubového schodiště, včetně tvarově pestrého zábradlí, byly použity na novou postel a noční stolky pro tatínka investora.
Ten podle slov architektů během celého průběhu rekonstrukce svým temperamentem a fortelem pomáhal pohlídat funkčnost všech prvků, upozorňoval na možná úskalí a celkově výrazně pomohl dovést přestavbu do úspěšného konce. Nakonec nápad na postel ze starého schodiště přišel také od něho.
Zaujalo nás - vzkaz od genia loci
Při bourání hlavního domovního schodiště byl při odkrytí dubových nášlapů nalezen nápis, dokládající, že schodiště bylo postaveno v roce 1923 ve stejný měsíc a skoro ten stejný den jako začátek rekonstrukce. Jako by se po 90 letech dům opět ozval a řekl si o kompletní rekonstrukci.