Článek
Cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka objevili Zlín jako příjemné místo pro život při dokončování cestopisného filmu v ateliérech na Kudlově v roce 1951, po návratu ze své první cesty.
Ve stejné době se pro opačný přesun (ze Zlína do Prahy) rozhodl režisér Elmar Klos (působil ve zmíněných ateliérech). Funkcionalistickou vilu, kterou nechal začátkem třicátých let postavit jeho nevlastní otec, vládní rada Josef Januštík, první hejtman tehdy nově vzniklého Zlínského okresu, odkoupil právě Miroslav Zikmund, a to hlavně kvůli vzrostlé zahradě.
Vila díky porostlé fasádě splynula s prostředím.
V prostředí ateliérů poznali oba cestovatelé také svého budoucího architekta Zdeňka Plesníka. Ten k přestavbě bývalé Januštíkovy vily pro Zikmunda přistupoval s respektem a zároveň i s jistou dávkou smělosti. Jeho zásahy směřovaly především k přímému propojení hlavního obytného prostoru se zahradou.
Stavbě dominuje strohý beton, který díky prostředí časem změnil barvu.
Na západní straně domu byla nasypána terasa na opěrné zdi, dům byl tímto směrem rozšířen o jídelní kout a část kuchyně.
Zvětšen byl i dominantní rohový výstupek v jihozápadním nároží domu, stal se tak těžištěm architektonického řešení.
Interiér byl zařízen moderně a útulně.
Smyslem změn byla kromě splnění praktických provozních a dispozičních požadavků Miroslava Zikmunda i proměna ducha domu, jeho celková změna, založená na hluboké úvaze o struktuře a funkci.
Nákres ilustruje zamýšlenou pdoobu stavby.
Na řadě dochovaných nákresů můžeme sledovat snahu architekta o vlastní styl předělávané stavby, včetně úsilí o ladící interiérové vybavení.
Obývací prostor měl velké rozměry. Umožnil majiteli přijímat početnější návštěvy.
Miroslav Zikmund se spolu se svou ženou, operní pěvkyní Evou Maškovou, do vily nastěhoval v roce 1954 a zanedlouho se jim narodil syn Miroslav. Od roku 1972, kdy se rozvedl, obýval dům sám.
K průběžné údržbě přibyla v minulých letech i odborná restaurátorská péče. Vila je evidována ve státním seznamu nemovitých kulturních památek.
