Článek
Feministické hnutí začalo být na začátku padesátých let minulého století aktuální i v Československu, byť jeho projevy neměly vždy radikální podobu. Objevovaly se moderní emancipované ženy, která měly jasnou představu o své roli ve společnosti nebo rodině.
Jednou z jich byla bezpochyby i přerovská podnikatelka Marie Andrášková, objednavatelka novostavby ve vilové čtvrti u parku Michalov.
Majitelka obchodu s luxusní obuví v přerovské pasáži se věnovala sportu, jezdila na motorce a odkládala svatbu. Projevem jejích svobodomyslných, ale rozvážných životních kroků byla i volba architekta, který by navrhl její nové reprezentativní obydlí.
Pokrokové myšlení investorky se uplatnilo v projektu vypracovaném Lubomírem Šlapetou v roce 1940. Zaujmout ji musela již první dynamická skica naznačující stavbu ladných linií a křivek v moderním designu.
Jako jeden z mála představitelů českého funkcionalismu založil Lubomír Šlapeta svoji architektonickou kariéru právě na stavbách věnovaným soukromému bydlení.
Při řešeních pro náročnější a experimentu přístupnou klientelu měl možnost uplatnit postupy mimo zaběhnutou praxi. Navázal na zkušenosti z let studií a z přímé spolupráce s profesory vratislavské akademie Hansem Scharounem a Adolfem Radingem.
Architektonická inspirace, kterou Šlapeta ve Vratislavi získal a následně rozvíjel, se vzdalovala běžně praktikovaným západoevropským pravidlům i funkcionalismu pražského nebo brněnského centra i rakouské škole.
Architekt nechal navýšit terén, na který usadil zaoblený podélný objekt, jednou třetinou ustupující do zadní strany. Vyčlenil prostor menšímu samostatnému apartmánu a přízemí bytu majitelky, který byl umístěn v opticky propojených funkčních částech podél prosklené půlkruhové stěny.
Schodiště ústí do soukromého obytného patra se dvěma terasami, zčásti stíněnými přesahující pultovou střechou.
Vila Marie Andráškové prošla postupnými rekonstrukcemi řadou nevhodných změn. Teprve v roce 1995 byla prohlášena nemovitou kulturní památkou.