Pracovna se tyčí nad domem jako vraní hnízdo

Jak architekti poznamenávají, v Austrálii sílí trend pracovat z domova. Čím dál více obyvatel jižního kontinentu využívá možnosti, kterou nabízí moderní doba, a místo neustálého cestování do práce a zpět zůstávají raději doma a pracují odtud.

Pozvolna ovšem přicházejí na to, že k plnohodnotnému výkonu potřebují přeci jenom něco více než kuchyňskou pracovní desku, když se zrovna nevaří, nebo tmavý kout v obýváku.

Jinými slovy, má-li jejich práce za něco stát, potřebují samostatnou pracovnu, která jim umožní věnovat se své profesi z domova, ale zároveň pak veškeré stresy zavřít pěkně jen do této místnosti a oddělit tak pracovní záležitosti od soukromého každodenního života rodiny.

Původní dům byl dřevostavbou, jakých se v dané oblasti stavěly desítky. V okolí jich ostatně ještě dost stojí. Jistou výjimečnost mu dodával spíš pozemek, na němž stál. Ten je totiž ohraničen dvěma ulicemi, a tak má nově ne jednu, ale hned dvě předzahrádky.

Dosavadní „zadní zahrada”, kterou od ruchu města oddělovala vysoká, nevlídně vyhlížející zeď, prošla zásadní proměnou. Otevřela se světu, prokoukla a změnila se v oázu klidu a odpočinku.

Architekti sem protáhli dům velice lehce a vzdušně působící přístavbou, která slouží jako hlavní ložnice domu. Zároveň však může snadno převzít funkci ideálního prostředí k meditacím nebo jen klidnému odpočinku, třeba s přáteli.

Právě variabilita využití ložnice a zahrady, jejich provázání a zakomponování letitého gumovníku je tím, co činí tento projekt zajímavým.

Vlastní „spací část” ložnice může být buď zcela otevřená, anebo ji lze oddělit lehkým průsvitným závěsem, případně zcela izolovat těžkými sametovými černými závěsy.

V bezprostřední blízkosti přístavby zůstal zachován - navzdory návrhům některých sousedů - starý gumovník, kolem nějž vznikla malá terasa pro případné posezení a odpočinek pod jeho košatou korunou. V době zrání jeho plodů pak tyto netlučou do plechu střechy, ale s tichým žuchnutím končí v její zeleni.

Rostlinná pokrývka nejenomže skvěle izoluje ložnici pod sebou, ale zároveň nabízí příjemný výhled z pracovny, která vyrostla nad terasou.

Samotná pracovna má tvar úzké protáhlé nudle, jež je z přízemí přístupná po červeném kovovém točitém schodišti. Její skromné prostředí nabízí přesně tolik místa, kolik Rahul ke své práci filmového tvůrce potřebuje.

Součástí úprav zadní části domu byla také nová koupelna. Ta zaujme hned na první pohled stěnami z přiznaných cihel. Podobně, jako dřevěné obklady, také cihly nejsou nové, ale recyklované z jiných staveb. (Architekti a majitelé se zcela shodli v mnoha aspektech - nezbytnost dodržení zásad udržitelnosti byla jedna z nich.)

Důležité je ovšem nečekané řešení a propojení vany a sprchy. Jako vana totiž slouží prostor zanořený pod úroveň země (z cihel), do nějž se pohodlně vejdou dva lidé.

V případě, že je čas a nálada jen na rychlé osprchování, se otvor zakryje dřevěnou mříží. Koupelna má okno sahající až k zemi, a tak mají majitelé při koupání možnost vidět svou zahradu ze zcela nezvyklé perspektivy.

Zajímavým prvkem mezi úpravami a doplněními domu je originální nástěnná malba Awakened flow (Probuzený tok), jejímž autorem je Seb Humpreys, užívající pseudonym Order 55. Architekti s ním spolupracovali již při svém předcházejícím projektu nazvaném Alfred House.

Abstraktní motiv namalovaný na dřevěných obkladech zdi pracovny vyzařuje energii a tím podporuje základní účel zahrady lemované nově jen lehkým bambusovým plotem, která v sobě spojuje prvky asijských stylů.

Dům se v pojetí architektů i jejich klientů nesmí omezit jen na místo, kam chodí člověk přespat. Má být domovem, kde člověk čerpá energii, kde tráví svůj čas s blízkými a přáteli.