Postavili si novou roubenku, aby měli dostatek místa pro křeslo

Proč jste se rozhodli pro stavbu nového domu?

Radek: Oba pocházíme ze Starého Města u Uherského Hradiště. Chtěli jsme se ale na důchod odstěhovat do přírody. Je úsměvné, že jedním z hlavních impulzů pro stavbu nového domu bylo moje křeslo v pracovně.

Proč zrovna křeslo?

Radek: Hledal jsem tehdy na internetu novou pracovní židli a našel jsem toto krásné křeslo ve slevě z původních 40 000 Kč za 8 000 Kč. Říkal jsem si, že za tu cenu ho beru. V předchozím domě nám ale zabíralo celou místnost, neměli jsme ho kam dát a vůbec se tam nehodilo. Takže jsme se rozhodli stavět.

Ve své podstatě je to opravdu dům postavený kolem křesla. Vyprávím to jako vtipný příběh, ale opravdu to tak vlastně bylo – koupil jsem křeslo a potřeboval jsem ho někam umístit. Ale tím hlavním důvodem bylo, že jsme se chtěli posunout blíž k přírodě. A chtěli jsme dům ze dřeva.

Marta: Navíc v domě, kde jsme bydleli předtím, se už schylovalo k rekonstrukci. Chtěla jsem novou kuchyň a podobně, ale manžel řekl, že nebude opravovat to, co nedávno postavil, že to už radši postavíme nový dům. Tak jsme se rozhodli.

Radek: Našli jsme jeden pozemek asi tři kilometry odsud, na kterém ale vázly nějaké exekuce. Asi osm měsíců jsem pracoval na tom, abychom ho získali k odkoupení. A když už to bylo skoro připravené, ozvala se nám paní s tímto pozemkem, o který jsme měli zájem už dříve, že by nakonec byl k mání. Bylo tu původní stavení, které jsme museli zbourat. Osud nám to tak nachystal, že jsme nakonec na těchto nádherných pasekách.

Jak jste si vybírali stavební firmu?

Radek: Docela jednoduše. Dva až tři roky jsem jezdil po veletrzích a našel jsem si tam asi pět firem, se kterými jsem nezávazně komunikoval.

Z čeho přesně je dům postavený?

Radek: Máme poloroubenku. Dřevěná část je z lepených smrkových hranolů, které se dovážely z Rakouska. Původně jsem chtěl borovici, ale jelikož byla dražší a my jsme stejně chtěli dřevo natírat do jiného než přirozeného odstínu, rozhodli jsme se nakonec pro smrk. Část stavby je zděná (polovina přízemí), tu nám dělala jedna firma, druhá dodávala dřevěné části domu.

Firma vám stavěla dům na klíč?

Radek: Ne, jen hrubou stavbu. Protože jsme měli hodně speciálních požadavků, tak jsme si ostatní hledali sami. Ale měl jsem o všem poměrně dost jasnou představu, přišel jsem už s hotovým plánem. Opravdu jsem měl každou místnost rozměřenou na centimetry včetně vybavení, projektanti to jen přenesli do plánů.

Když jsem jel na schůzku do firmy, smáli se mi, protože jsem přijel s kufrem. Měl jsem s sebou složky všeho možného, co jsem chtěl udělat. Nechtěli jsme žádné složitosti, snažili jsme se zachovat tradiční pojetí roubenky, ale zároveň si postavit pohodlné bydlení i na stáří. Dřív se například chodívalo do chalup bez zádveří, vstupovalo se rovnou do „sednice“. To jsme zavrhli – máme zádveří, kde si člověk může nechat špinavé boty a odložit si kabát. Taky kvůli unikání tepla je to praktičtější. Dnes je zkrátka komfort bydlení trošku jiný.

Co jsme ale zachovali, jsou třeba pískovcové zárubně, máme je všude v přízemí. Dřív se to tak dělávalo, jen vchodové otvory bývaly o poznání nižší a panty se zalévaly olovem. My tady samozřejmě olovo nemáme, je to na chemické kotvě.

Kdo vám všechny tyto vychytávky navrhoval?

Radek: Vymýšleli jsme to sami. Inspirovali jsme se různě na internetu a podobně, prošel jsem opravdu hodně fotek.

Marta: Některé detaily nás inspirovaly přímo v chalupách, kterých manžel osobně prošel hodně.

Radek: Vždycky z toho vzešla nějaká představa. Měl jsem hodně šikovného kováře a další řemeslníky, na které jsem natrefil. V průběhu stavby jsme měli opravdu velké štěstí na lidi a i díky tomu je naše stavba jedinečná, protože každý tady svému kousku práce věnoval patřičný čas a péči. I když ne vždy to bylo tak idylické. Třeba se sochou sv. Huberta jsme se natrápili.

Marta: Naše, a hlavně manželova, příprava byla více než precizní. Dokonce nám prošly všechny záruční lhůty, jelikož jsme měli vše nakoupené dopředu. Naše garáž v předchozím domě byla až po strop zaskládaná vším možným vybavením. Když se začalo stavět, už jsme jen vytahovali věci z krabic, nic se neshánělo.

Radek: Na druhou stranu, kdybychom to neměli, tak bychom to tak rychle nezvládli. Dům byl kompletně postavený za 18 měsíců. Štěstí zkrátka přeje připraveným.

Předchozí dům jste měli zařízený podobně?

Radek: Vůbec ne, úplně jinak. Původní dům byl funkcionalisticko-moderní.

Marta: Náš starý dům byl pěkný zvenku i zevnitř, měli jsme krásnou zahradu. Ale byl to úplně jiný styl.

Chalupy a roubenky jste zkoumal jen v tomto kraji, nebo po celé republice?

Radek: V každém kraji je to jiné, ale bral jsem to plošně po celé republice. Inspiroval jsem se detaily, které jsem do naší chalupy zapracoval.

Nechci říct, že sem stylově zapadá, v každém kraji měli například jiné štíty a podobně, ale upravoval jsem to i podle toho, co by bylo možné vyrobit. Když jsem chtěl trochu víc, už to nešlo. Měl jsem trochu jiné požadavky třeba na přední štít. Chtěl jsem, aby byl podstatně výš a chránil více přední okna, ale to se nám moc skloubit nepodařilo.

Bylo něco, co jste museli měnit vzhledem ke konstrukčnímu systému?

Radek: Ne, nic takového nenastalo. Jak jsme se domluvili a jak jsem to měl nakreslené, tak to bylo. Firma nám chtěla upravit okna na větší rozměr, ale nechali jsme je menší, jak to bývalo původně.

Byly nějaké potíže ze strany úřadů?

Radek: Mysleli jsme si, že získat tady stavební povolení bude poměrně složité. Bylo to tu určeno k rekreaci, ne k trvalému bydlení. Tak jsem poprosil jednu paní, která pracuje ve stavebnictví a vyřizuje tyto věci, aby mi to oběhala. A ona to během měsíce všechno vyřídila a měli jsme stavební povolení. Firma vůbec nepředpokládala, že to budeme mít tak rychle!

Musím říct, že s úřady se dalo nakonec domluvit úplně všechno, když tam člověk přišel připravený a ukázal, co a jak má v plánu. Slečna na odboru životního prostředí nejprve zastávala názor, že sem taková stavba nepatří, ale když jsem jí vše ukázal, uznala to a neměla s tím sebemenší problém. Byli jsme dobře připraveni a díky tomu všechno probíhalo dobře a opravdu to odsýpalo.

Stavební povolení jsme měli v květnu 2019, v dubnu jsem začal bourat. Nepředstavoval jsem si, že to bude tak náročné, protože to tady bylo opravdu veliké a bylo tu skladiště úplně všeho. Vyvezl jsem odsud třeba asi 650 kg chemikálií.

Jak se vám to podařilo vše odvézt?

Marta: Lidé z okolních vesnic si většinu materiálu rozebrali a dodnes nás za to zásobují třeba zeleninou, bramborami a podobně. A v domě pod námi je soused, který je v důchodu, ale je strašný dříč a manželovi ve všem neskutečně pomohl a pomáhá doteď. Pomohl nám vyklidit celý dům.

Radek: Teď stavím kamenné sloupky a k tomu je zapotřebí postavit na každý zvlášť lešení a zvedat to heverem. Děláme to spolu, což je obrovská pomoc. Sám člověk neudělá skoro nic, soused je strašně hodný, že nám se vším pomůže.

Marta: Dokonce nám chodí zalévat zahradu, když tu nejsme. Je to fakt obrovská pomoc.

Na těch horách to tak asi vždycky bývalo, že si lidé museli pomáhat…

Marta: Ano, říkají to tady neustále i sousedé. My jim pořád dokola děkujeme a oni nám vysvětlují, že to tady tak prostě chodí.

Měli jste stavební dozor?

Radek: Řešil jsem si vše sám na dálku, což bylo poměrně komplikované, protože jezdím za prací do zahraničí. Mám denní a noční směny, takže jsem nemohl mít vypnutý telefon a ty dva roky jsem byl opravdu jako náměsíčný.

Jak to bylo se sítěmi?

Radek: Je tady jen elektřina. Máme vybudovanou vlastní čističku se vsakem a sběrnou nádrž na dešťovou vodu o velikosti osm kubíků. Vodu máme ze studny.

Pojďme se zaměřit na materiály ve stavbě. Jak máte řešenou izolaci roubenky?

Radek: Máme nadkrokevní izolaci o tloušťce 170 cm, což je na tento typ izolace dost a musím říct, že opravdu nemáme žádný problém. Přes zimu tady ani moc netopíme, máme teplotu nastavenou na 18–19 °C a je tady příjemně. Když dole zatopíme v kamnech, což topíme poměrně často – hlavně pro ten pocit, že nás hřeje dřevo – vytopí to celou chalupu.

Máte nějaká speciální skla nebo okna?

Radek: Ne, jsou tady normální, běžně používaná dvojskla. Trojsklo jsem ani nechtěl, přepážky jsou poměrně hodně vidět a podle mě to narušuje estetiku. A hlavně to máme v tradičním stylu, takže okna nejsou velká a nedělají velké ztráty.

Jak máte řešené stropy? Jak se chovají z hlediska hlučnosti?

Radek: Stropy máme klasické dřevěné. A to víte, že je to slyšet, když nahoře běhají děti. Každý dřevěný strop je zvuková skříň, všechno rezonuje, odhlučnit to nejde. Ale musím říct, že to není nic dramatického.

Marta: Děti už jsou navíc větší, už vyrostly z toho, že by se tady po domě honily a podobně.

Zaměřme se teď na vytápění vašeho domu. Čím topíte?

Radek: Máme krásná kachlová kamna, tepelné čerpadlo, které je napojené na podlahové topení a do fancoilů, plus jeden elektrický přímotop v ložnici. Dále dva solární kolektory na ohřev vody.

Zařízení fancoil funguje na bázi konvektoru určeného k distribuci tepla nebo chladu. Je napojené na tepelné čerpadlo a má to tu výhodu, že v zimě topí a v létě to jde nastavit jako klimatizace. Dlouho jsem hledal, čím dům vytápět. U radiátorů napojených na tepelné čerpadlo je hrozně nízká účinnost. Takže tohle bylo řešení, které nepůsobí nijak násilně, a i když je dům ve starém stylu, dá se přehlédnout a nebije to do očí.

Dole v ložnici máme samostatný elektrický přímotop, který používáme na podzim nebo na jaře. Máme to jen pro radost, když je nám chladněji, zapneme to a okamžitě je v místnosti příjemně. Je to velice dobrá vychytávka nezávislá na čemkoliv, takže i když se ještě netopí v celém domě, máme v ložnici opravdu příjemně. A ještě má stylový design, který se hodí ke kachlovým kamnům v obýváku.

Venku na svahu mám dva solární kolektory, které ohřívají technickou vodu, a topný systém bere teplo i z toho, takže v září nebo říjnu, kdy ještě není zapotřebí, aby se spustilo tepelné čerpadlo, se oběh v nádrži připojí a voda se přihřeje přes soláry.

Jaký typ tepelného čerpadla máte?

Radek: Máme tepelné čerpadlo voda-vzduch, kterým se dá i přichlazovat. V radiátorech je voda a v každém je ventilátor, díky čemuž to má vyšší účinek jak na topení, tak na chlazení.

Jak máte nastavené podlahové topení?

Radek: Podlahové topení se zapíná automaticky, je nastavené na 23 °C. Má venkovní čidlo a porovnává to s teplotou venku. Nesepne dřív než v září nebo říjnu.

Máte nějak propočítané, kolik vás energie vyjdou ročně?

Radek: Asi půl roku jsme jeli na stavební tarif, až potom jsme měli normální, takže to prozatím nedokážeme posoudit. Za rok jsme protopili se vším všudy 32 000 Kč (včetně toho nevýhodného tarifu na půl roku).

Jakou podlahu jste zvolili s ohledem na podlahové vytápění?

Radek: Původně jsem chtěl dřevěnou podlahu, ale nakonec máme všude v přízemí keramickou dlažbu s imitací dřeva. Nakonec jsem ale rád, protože dřevěná podlaha má daleko horší tepelnou vodivost a jsou tam větší ztráty při podlahovém vytápění. A celkem se nám to do interiéru hodí. Spousta lidí si dokonce myslí, že jsou to dřevěné desky.

Marta: Je to i praktické na úklid, nic na tom není vidět a je to rychle uklizené.

Všimla jsem si, že máte hodně zásuvek a vypínačů. Chybí vám ve finále nějaké, nebo jste zvládli vše navrhnout dokonale?

Radek: Jediná zásuvka, která nám tady dost chybí, je za dveřmi. Například na vysavač. To je věc, kterou možná budeme ještě nějakým způsobem předělávat.

Jaký důvod mají zásuvky v oknech?

Radek: Tam zapojujeme vánoční výzdobu. Mysleli jsme opravdu na všechno.

To máte opravdu do detailu promyšlené. Jak dlouho jste celý dům kreslil a navrhoval?

Radek: Pracoval jsem na tom rok a půl. Když jsem měl v práci při nočních směnách dlouhou chvíli, tak jsem bádal, přemýšlel a hledal, mohl jsem si to takto precizně připravit.

Marta: Můj muž měl všechno dokonale vymyšlené a musel mi v průběhu stavby spoustu věcí vysvětlovat. Například když chtěl stavět vedle terasy WC. Říkala jsem si, že to bude vypadat hrozně, že hned vedle posezení bude WC. Ale je to tak dobře skryté, že to ani nejde poznat. Máme hodně známých, a když tady například grilujeme, jsme venku a měla bych si představit, že by všichni chodili dovnitř, tak jsem ráda, že venkovní WC máme. Je to super.

Jak jste zvládal koordinaci stavby na dálku ze zahraničí?

Radek: Bylo to pro mě hodně náročné. Dojížděl jsem, domlouval vše na určité dny a hodiny, aby to všechno vyšlo, ale občas to s řemeslníky nešlo.

Marta: Bylo to fakt náročné. Manžel si třeba našel čas, přijel sem a řemeslníci zavolali, že to nestíhají…

Radek: Měl jsem to opravdu na hodiny tak, abych to ze své strany všechno stíhal. Například ty detaily, které na sebe navazují – omítky, silikony a podobně. S tím si vám nikdo hrát nebude. Takže jsem do večera silikonoval spáry, aby na sebe práce navazovaly. Byla to neskutečná dřina. Ale protože jsem měl všechno předem promyšlené, bylo to jednodušší.

Jakou jste chtěli kuchyni?

Radek: Chtěli jsme velikou kuchyň s ostrůvkem. Vaříme často pro spoustu lidí, takže nám kuchyně musí poskytnout určitý komfort. Museli jsme vybrat digestoř, která nebude nijak hyzdit prostor. Ve stejném barevném tónu máme i ostatní retro spotřebiče, chtěli jsme zachovat krémovou barvu a určitý styl.

Marta: Ano, i tady se pan dokonalý opět projevil. Byl vybrán styl a k tomu jsme ladili vše. Ale jsem za to ráda. A ještě doplním, že kuchyni nám vyráběl stolař z našeho vlastního dřeva.

Interiéry vám někdo pomáhal navrhovat?

Radek: Měli jsme to podle jiných vzorových interiérů a šlo spíše o výběr materiálů.

Marta: Docela oříšek byl doladit závěsy. Jedna naše známá nám dělala textilie do celého domu včetně polstrování a válců v ložnici. Věděli jsme, že je na tohle moc šikovná. Látky jsme si vybírali sami, v každé místnosti jsou trošku jiné barvy. Ale výsledek byl na ní a moc se jí to povedlo. Přesně věděla, jak co doladit a jak zútulnit prostor.

Překvapilo vás v průběhu stavby něco?

Radek: Určitě nás překvapily ceny. Není to jen tím, že dřevo je drahé, ale třeba i vypínače jsou drahé. Museli jsme vybrat takové, které sem zapadnou, aby celá stavba neztratila své kouzlo.

Dříve na chalupách samozřejmě nebývala bodová světla, ale nějak jsme ten dům osvětlit museli. Bodovek máme na celé stavbě 66 a jedna stojí 2300 Kč. Když jsem ty díry vrtal, u každé z nich jsem plakal, protože jsem věděl, kolik nás to bude stát.

Všechno se prodražilo, i když jsme měli stanovený limit rozpočtu a dohadoval jsem se o cenu u každé věci. Byli jsme nakonec na takové částce, která nás ani ve snu nenapadla.

Co byste doporučili lidem, kteří jsou v procesu stavby domu na začátku? Co by si měli pohlídat?

Marta: Nejdůležitější je dobrá příprava na všechno. Všechno si projít, prostudovat.

Radek: To je opravdu základ. Když je na to člověk připravený, jde to potom podstatně lépe. Musí přesně vědět, co chce. S manželkou jsme vybírali každý doplněk, každý obklad. Většinou jsem předvybral 2–3 varianty, ze kterých jsme potom společně hledali tu finální. Protože kdybych ženě řekl – hledej, co se ti líbí – tak bychom se nikdy názorově nesešli, protože ta nabídka je obrovská. Takto jsme se za celou dobu u toho nepohádali.

Marta: Ale to je zase díky manželovi, protože všechno vybral a jen mi to ukázal. Já na tom nemám zásluhu, všechno krásně připravil, všechno měl promyšlené a nastudované.

Z čeho máte největší radost?

Radek: Já mám radost ze všeho.

Marta: Užíváme si to tady. Za chvíli jdeme do důchodu, tak jsme to chtěli mít rychle, ať si to stihneme ještě užít ve zdraví. Máme tady pořád vnoučata, která to tady taky moc baví. Hned za domem je les, když dojdu z práce, úplně se těším, až vezmu psa a půjdeme spolu pryč, do lesa. Není to pro každého, spousta lidí by sem takto nešla, navíc s malými dětmi je to všechno daleko, ale my máme oba auto, takže to vůbec neřešíme. Na tuhle fázi života je to asi ideální.

A nadmíru jsme spokojení s tím soukromím. To mi dává asi nejvíc. Máme spoustu přátel, kteří za námi jezdí, ale když jsme tady sami, je tu krásný klid.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz: OK PYRUS