Podlahy ze dřeva dodají interiéru originalitu i útulnost

Mezi nejoblíbenější dřevěné podlahy patří tzv. vícevrstvé, které jsou odolné vůči sesychání, lépe a rychleji se pokládají a vyměňují v případě poškození (často se spojují mechanickým zámkem jako plovoucí).

Stálicí a klasikou jsou dřevěné podlahy celomasivní, spojené v systému perodrážka, které se k podkladu z 90 % připevňují napevno. I když některé dřeviny hůře snášejí vodu a výkyvy teplot jsou vzhledově jedinečné.

Podlahová krytina zaujímá poměrně velkou plochu, která výrazně ovlivňuje vzhled celého interiéru. Může ho opticky zvětšovat i zmenšovat, odklánět do určitého stylu (koloniální, rustikální, moderní), pohrát si s odstínem.

Dřevo má navíc i praktické přednosti: tepelně izoluje a doslova hřeje, chodit po něm bosou nohou je příjemné. Dřevo také dýchá a hodně vydrží, jeho životnost je při správné údržbě 30 let i více. Podlahy ze dřeva jsou navíc antistatické a antialergické, proto je neváháme položit v ložnici či dětském pokoji. Bát se jich ale nemusíme ani v kuchyni, právě naopak. Díky trendu otevřených jídelen, kuchyní a obývacích pokojů je žádoucí mít stejnou krytinu v jednotlivých zónách, protože je logicky i esteticky propojí.

Pro kuchyň, kde se vaří a odstřikuje na zem voda i mastnota, je nutné vybrat podlahu velmi kvalitní: ať už jde o spoj, kvalitu kontaktu jednotlivých dřevěných vrstev k sobě či o povrchovou úpravu. Obecně se do kuchyně doporučují vícevrstvé dřevěné podlahy než celomasivní, protože mají lepší odolnost vůči vlhkosti a změnám teplot.

Nejdůležitější je dobře vybrat nášlapnou vrstvu, která by v kuchyni měla být z tvrdého dřeva (dub, buk) nebo z exotické dřeviny. Stejně tak se v kuchyni rozhodneme raději pro povrchovou úpravu v laku, která je odolnější než olej a náročný provoz lépe zvládá.

Nic není ideální, proto i dřevěné podlahy mají své nedostatky: jde zejména o vyšší náchylnost na nadměrnou vlhkost a na kolísání teploty v místnosti.

V zimě mají dřevěné podlahy tendenci sesychat, zvláště ty celomasivní, které nejsou vhodné ani jako pokládka nad podlahové vytápění. Jistou nevýhodou může být i barevná nestálost, i když v tomto směru se jich rádi zastaneme. Barevná odlišnost je totiž příroda sama, je známkou originality a naprosté jedinečnosti - nesourodé rozvrstvení suků a letokruhů je právě na dřevu to krásné. Zajímavě probarvená a tak trochu divoká celomasivní dřevěná podlaha určitě vynikne v domě na venkově, protože tam zkrátka patří.

Kdo v interiéru bojuje se suchým vzduchem (panelové domy), měl by volit raději odolnější, stabilnější a méně náchylnou dřevěnou podlahu vícevrstvou. Jejich strukturu tvoří dvě nebo tři dřevěné vrstvy sklížené proti sobě křížem. U třívrstvých podlah bývá na spodní části podlahy dřevěná dýha, středovou část obvykle tvoří výztuž z masivu (borovice/smrk) a vrchní nášlapnou vrstvu ušlechtilé dřeviny.

Na výběr jsou desítky typů, odstínů, kreseb i povrchových úprav, vybírat lze z dřevin tmavých či světlých (nyní jsou v kursu), měkkých, tvrdých, domácích či exotických. Při výběru záleží na konkrétním místě v interiéru (odolnější a tvrdší dřeviny klademe do kuchyně, předsíně, dětského pokoje), stylu a barevného ladění. Tmavší dřeviny si můžeme dovolit do velkých prosvětlených prostor, v menším interiéru volíme dřeviny světlé.

Další výhodou vícevrstvých dřevin je i snadná pokládka, protože mnohé z nich jsou vybaveny zámkovým mechanickým spojem, umožňujícím pokládku plovoucím způsobem, tedy bez lepení či šroubování, které je z 90 % u celomasivních parket.

Vícevrstvé dřevěné podlahy také lépe splňují základní rozměrové a technické požadavky k pokládce na podlahové vytápění. Obecně totiž platí: šířka palubky by neměla přesáhnout 20 cm a doporučovaná tloušťka je maximálně 15 cm. I když je třeba počítat s tím, že vždy existují výjimky a je dobré přihlížet k vlastnostem konkrétního typu dřevěných podlah.

V případě odstínu zákazníky nyní především oslovují buď vyloženě tmavé, či naopak hodně světlé podlahy. Zrzavě hnědá barva je trochu na ústupu, spíše se žádá kontrast.

Velké novinky přináší finální povrchová úprava. S celkovou oblibou návratu k přirozenosti (je to vidět i u materiálů textilních, kde se žádá len, hedvábí, bavlna, vlna, kůže) výrobci začali dřevěnou podlahu ještě více přibližovat její původní podobě: působí neopracovaně, hrubě, se zdůrazněnými suky atd. Přitom si ale zachovává užitné vlastnosti, které vyžaduje bydlení pro moderního člověka: je příjemná na dotyk, má atraktivní vzhled.

Velkým hitem jsou třeba ručně hoblované dřevěné podlahy, které zanechávají na dřevě nepravidelné designové rýhy, připomínají starou řemeslnou práci. Zajímavé je, že pro efekt ručního hoblování se vybírá dřevo s malým počtem suků, aby mohly být tahy hoblíkem co nejdelší.

Milovníci přírodních odstínů ocení další zajímavou úpravu dřeva: kouřování. Díky ní se dřevu dostává výjimečného probarvení, za které může přírodní látka tanin obsažená v buňkách dřeva. Speciální technika kouřování dřevo probarví do hnědého odstínu, různé odstíny záleží na tom, z jaké části kmene či v jaké nadmořské výšce dřevo vyrostlo. Dřevo se zbarví nejen na povrchu, ale ve všech pórech, tedy do hloubky. Originálně vypadá kouřovaná podlaha v kombinaci s technikou decapé (kartáčem speciálně nanášená barva, která zůstává v pórech buněk dřeva).

Dřevěné podlahy z exotických zemí lépe snášejí kontakt s vodou, zvýšenou vlhkost, jsou pevné, tvrdé a odolné. Kromě toho mají originální vzhled a jejich koupě nikdy není krokem vedle.

Jednou z nejoblíbenějších exotických dřevin je teak. Hnědý podklad zdobí tmavá rovná vlákna, která jsou na ploše velmi hustě zastoupena a jejich přírodní kresba je v ploše dominantní. Teaková podlaha je trendovou stálicí, je proslulá svojí odolností vůči vodě (paluby jachet jinou dřevinu prakticky neznají). Proto ji bez váhání použijeme třeba v koupelně, u bazénu. Strachovat se o ni nemusíme, ani pokud jde o mechanickou odolnost.

Za pozornost stojí i další exotická dřevina merbau, což je prý nejstabilnější dřevina světa: má vysokou tvrdost, odolnost a pružnost. Svým zbarvením připomíná melírování zlatem. Zajímavé u dřevěných podlah z merbau je, že se po pokládce krásně barevně sjednotí a lamely splynou v jeden pohledový celek. Merbau lze použít prakticky kamkoli: včetně více namáhaných místností, jako jsou předsíně, chodby a haly, nevadí mu ani voda, takže i v koupelně je merbau možné. Výhodou je i dobrá vodivost tepla, proto je dřevina vhodná i nad podlahové vytápění.

Představa, že dřevěnou podlahu pravidelně voskujeme a drátkujeme kartáčem v poloze na kolenou, je už dávno mylná. Naopak, údržby se nemusíme bát. Kromě běžného zametání a vysávání lze dřevěné podlahy bez problému vytírat vlhkým hadrem či mopem, důležité je jen důkladné vyždímání, aby na podlaze tzv. nestála voda. Před mechanickým poškozením podlahu chráníme např. měkkým filcem či lepicím polštářkem, který upevníme na nohy židle.

Z dlouhodobého hlediska hraje při údržbě roli, zda je podlaha povrchově ošetřena lakem či olejem. Lakované dřevěné krytiny jsou obecně lépe chráněny než olejované (vytváří ochrannou vrstvu odolnou vůči oděru), po delší době používání se brousí a znovu lakují. Lokální opravy po mechanickém poškození ale nejsou možné, vždy je nutné podlahu renovovat v celé její ploše.

Podlahy ošetřené olejem mají hedvábný vzhled a přírodnější ráz, v současné době jsou žádané. Olejovanou podlahu musíme však častěji ošetřovat (v prostorách s vysokou frekvencí každý rok). Aplikace je snadná -výrobci prodávají sety, s nimiž ošetření podlahy olejem zvládneme sami. Výhodou olejovaných podlah je možnost lokální opravy poškozeného místa. Rozdíl mezi nově ošetřenou částí a zbytkem původní krytiny se v podstatě nerozezná.