Podlahové vytápění prohřeje studené nohy i celý dům

Elektrické nebo teplovodní podlahové vytápění zahřívá oproti bodovým zdrojům tepla (např. radiátorům) vzduch v místnosti rovnoměrněji a pokrývá velké plochy. Díky tomu subjektivně vnímáme pokojovou teplotu o 1 až 2 °C vyšší, než ve skutečnosti je. Tím, že můžeme na termostatu nastavit o 1 až 2 °C nižší teplotu, např. místo 21 °C pouze 19 °C, každoročně ušetříme zhruba až 15 % energie.

Elektrické a teplovodní podlahové systémy topí odspodu, tj. v nejchladnější úrovni pokojů. Podlahová plocha přitom zůstává volná, není třeba radiátorů, trubek. Přesto je dobré tento systém vytápění doplnit dalšími možnostmi.

Podlahové vytápění je ideální v kombinaci s podlahovým konvektorem, zejména v blízkosti venkovních nebo balkonových dveří, tedy v místech, kde dochází k velkým momentálním ztrátám tepla.

Krb s teplovzdušnou krbovou vložkou plní funkci komfortního doplňku a během případného výpadku podlahového vytápění poslouží jako alternativní zdroj tepla.

V případě teplovodního vytápění je dobré kombinovat způsoby vytápění, které také využívají vytápěcí vodu, ale mají rychlejší náběh. Patří sem stěnové vytápění nebo radiátory (stačí s menším výkonem, než kdyby byly jediným zdrojem tepla). Pro oba systémy lze využívat jeden zdroj teplé vody (jeden vytápěcí kotel, tepelné čerpadlo nebo solární kolektory).

Podlahové topení lze rozdělit na dva typy: elektrické a teplovodní. Při výběru se řídíme tím, co od něj vlastně očekáváme.

Elektrické podlahové vytápění je vhodné do menších prostor, např. do koupelen. Nedochází tu k takové akumulaci tepla jako u teplovodního typu a také setrvačnost vyhřívacího efektu je nižší.

Elektrické topné kabely, rohože nebo fólie se ukládají pod podlahovou krytinu nebo pod nižší vrstvu mazaniny či jiného materiálu.

Tyto tenkovrstvé topné podlahy se dají snadno a rychle montovat, nepotřebují tolik stavebních úprav.

Teplovodní vytápění zvládne vyhřát větší domy. Jsou pro něj charakteristické trubky, jimiž protéká ohřívaná voda. Akumulační vrstva je vyšší než u elektrického systému, minimálně 4,5 cm, ale skutečný rozměr se přizpůsobuje použitému výrobku a dalším materiálům. Každý výrobce má svá doporučení.

Kabely se prodávají nejčastěji jako jedno- až dvoužilové, s ochranným opletením, namotané na cívce a opatřené připojovací netopnou částí, tzv. studeným koncem. O ceně rozhoduje výkon a délka kabelu.

Topné kabely se hodí do členitých místností nebo tam, kde potřebujeme kopírovat nepravidelný tvar (např. vany, skříněk v koupelně). Výhodou kabelů je velká flexibilita při montáži.

Stejně přizpůsobivé jsou kabely také v požadavcích na topný výkon v konkrétním prostoru. Lze je totiž pokládat s různými odstupy. Když chceme méně tepla, necháme rozteče mezi kabely větší.

Montáž kabelů je náročnější. Při krajích místnosti je nutné kabel stočit zpátky - smyčky se přitom vytvářejí ručně. Zároveň se kabely fixují k podkladu - k izolačním deskám, do jejichž vylisovaných výstupků se vtlačují.

Po plošném zafixování se zalévají podlahovým betonem nebo anhydritem v celkové vrstvě od 3,5 cm do 6 cm podle použité technologie.

Nejčastěji se používají do koupelen, přímo pod dlažbu. Topnou rohož tvoří topný kabel, který je fixovaný na tkanině. Tím jsou rozteče topného kabelu na rohoži pevně dané v závislosti na požadovaném plošném příkonu.

Plusem topné rohože je snadná a rychlá instalace. Pokládá se do materiálů s tzv. mokrým procesem (betonu, flexibilního lepicího tmelu, nebo do samonivelační stěrky).

Výhodou rohoží je zkrácení doby montáže, omezení možnosti vzniku chyb - tkanina má vrstvu speciálního lepidla, lepí celá plocha rohože. Je ideální k fixaci např. na původní dlažbu při rekonstrukci. Podmínkou pro bezproblémovou instalaci je dokonale čistý podklad a rovný povrch, který lze získat pokládkou vyrovnávací plošné tkaniny.

Na rozdíl od samostatných topných kabelů jsou zhruba o polovinu tenčí (tloušťka cca 3 mm) a mají konstantní topný plošný výkon. Vyrábějí se od 100 W/m2 až po 200 W/m2. Většinou se však v ČR používá topný výkon 150 až 160 W/m2.

Jsou nejvhodnějším řešením pro podlahové vytápění pod laminátové a dřevěné plovoucí podlahy. Fólie může plnit jak funkci komfortní teplé podlahy, tak i hlavního vytápění v místnosti. Topná fólie je umístěna bezprostředně pod plovoucí podlahou nad kročejovou izolací.

Díky minimální tloušťce topné fólie (0,4 mm) nedochází k žádnému navýšení konstrukce podlahy, a proto fólie mohou být instalovány v celé ploše nebo pouze v místech, kde požadujeme temperovat podlahu (před kuchyňskou linkou, před sedací soupravou v pokoji apod.)

Topné fólie jsou určeny do suchých konstrukcí, jsou výborným řešením při rekonstrukcích nebo dodatečné instalaci podlahového vytápění pod koberce nebo PVC.

Přímo do podlahy se v případech elektrického podlahového topení umísťuje tepelná sonda. Ta je propojená s prostorovým termostatem (regulátorem), jenž snímá teplotu podlahy v dané místnosti a topení zapíná a vypíná podle nastavených údajů. Vyšší modely termostatů umožňují nastavení konkrétních časů. V tomto případě se topení sepne v předem nastavenou hodinu.

Nejmodernější regulátory jsou s tzv. samoučicí funkcí. Zhruba po třech topných cyklech se regulátor samostatně nastaví na individuální profil vytápění příslušné podlahy. Takže stačí, když si na termostatu nastavíme čas, kdy chceme, aby podlaha už byla teplá. Dobu potřebnou k ohřevu si už regulátor spočítá sám. Tím se také zbytečně neplýtvá energií.

Teplovodní podlahové vytápění si lze představit jako soustavu plastových trubek, položených na tepelné izolaci a zalitých buď cementovou směsí, nebo krytých za sucha lehkou deskou.

Systém doplňuje zařízení na ohřev vody (např. kotel) a oběhové čerpadlo. V otopné soustavě proudí voda o relativně nízké teplotě okolo 40 °C, což nám do jisté míry garantuje úsporu v podobě nižší spotřeby paliva zhruba o 5-15 %.

K rozvodu topné vody v teplovodním podlahovém systému slouží plastové trubky. Ty nepodléhají korozi, eliminují průnik kyslíku do topné vody, odolávají i mechanickému poškození. Jsou pružné i pevné zároveň, snadno ohýbatelné, dobře se pokládají. V závislosti na potřebném výkonu systému a dalších okolnostech jsou k dispozici trubky o průměrech od 10 do 20 mm.