Článek
Podlahové topení se lépe plánuje v novostavbách, jeho instalaci lze ale zahrnout i do rekonstrukce staršího bytu. Můžeme si vybírat ze dvou druhů podlahového topení: buď teplovodní, nebo elektrické. Každý systém má své výhody.
Základní pravidla
- V místnostech s položeným podlahovým topením není nutné mít jako podlahovou krytinu pouze dlažbu. Ta má sice nejlepší vodivé vlastnosti, ale rozhodně to není jediná možnost. Nad podlahové topení můžeme umístit plovoucí podlahu, koberec s krátkým chlupem, linoleum či parkety. Parkety však musejí mít certifikát na to, že mohou být umístěné nad podlahovým topením.
- Z praktického i ekonomického hlediska je vhodné instalovat podlahové vytápění ve všech obytných místnostech domu nebo bytu. Vynecháváme jen ta místa, která budou stabilně zastavěná (pod kuchyňskou linkou, vestavěnými skříněmi nebo vanou).
- Abychom mohli výhod podlahového topení využít v co největší míře, je nutné podlahu pod ním důkladně izolovat, aby teplo neunikalo dospodu. U patrových rodinných domků se proto do přízemí dává spodní izolace v tlustší vrstvě než v patře. Jako izolace se používá např. polystyren EPS-100Z.
- Z vrchní strany se podlahové topení zalévá buď speciálním samonivelačním anhydritovým potěrem o tl. 55 mm, v levnějším případě o 10 mm vyšší vrstvou betonu.
Princip fungování
Podlahové vytápění nepodporuje cirkulaci vzduchu v místnosti, vytápí ji totiž sálavým způsobem, kdy teplý vzduch zvolna vzlíná. U podlahy je proto vždy tepleji než ve výši hlavy.
| Skladba elektrického podlahového topení | |
|---|---|
| 1 - podlaha2 - lepidlo3 - betonová (anhydritová) vrstva se zalitými topnými kabely a čidly | 4 - PE-fólie5 - tepelná izolace6 - základová deska (nosná konstrukce) |
Při běžném topení, např. radiátory, se naopak stává, že vzduch ve výšce těla a zvláště pak hlavy máme teplý, ale nohy zůstávají v chladu, což nám není příjemné. Abychom dosáhli pocitu tepla i na nohou, zbytečně pak přetápíme celou místnost.
V novostavbách z moderních materiálů a odpovídajících platným normám se podlahové vytápění instaluje jako hlavní a obvykle i jediný zdroj tepla.
Ve starších stavbách, které mají větší energetické ztráty, je třeba podlahové topení doplnit pro nejchladnější období ještě dalšími zdroji tepla. K teplovodnímu systému tak lze např. v koupelnách připojit otopný žebřík.
Teplovodní varianta
Stavební konstrukce potřebná pro teplovodní systém podlahového topení je v porovnání s elektrickým vyšší. Zvýší podlahu zhruba o 16 cm plus výška samotné podlahové krytiny v prostorách bez podsklepení. V patře je to pak 10 cm. Teplovodní topení se pokládá tzv. mokrou cestou (levnější varianta), kdy se trubky podlahového vytápění zalévají betonovou (anhydritovou) směsí.
Alternativním řešením je tzv. suchá cesta, kdy se trubky podlahového vytápění vkládají do již předem připravených systémových polyuretanových desek s plechovými teplovodivými žlábky. Po instalaci trubek se vše zakrývá (sešroubováním a slepením) deskami Cetris o tloušťce 2x12,5 mm. Na takto položené podlahové vytápění se již lepí dlažba či jiná podlahová krytina.
Podlahové topení položené suchým způsobem vytvoří nižší vrstvu (65 mm). Dlužno uvést, že teplovodní systém pokládaný suchou cestou je však na instalaci dvakrát náročnější (a tedy i dražší) než mokrý systém a má zhruba o 10 % nižší výkon.
Tento systém se převážně používá tam, kde není přípustné větší zatížení vodorovné podlahové konstrukce (např. u půdních vestaveb nebo u dřevostaveb). Výhodou je nižší akumulační schopnost, čímž umožňuje rychleji reagovat na změny venkovních teplot.
„Hrubě lze odhadnout, že dodávka teplovodního podlahového topení pro rodinný domek, včetně montáže, vyjde zhruba na 800 Kč/m2, plus dalších 485 Kč/m2 za anhydritový potěr. Instalace včetně zalití samonivelačním potěrem obvykle zabere čtyři dny,“ objasňuje Milan Forst ze společnosti Pedotherm.
Při porovnávání provozních nákladů vytápění podlahovým topením lze počítat přibližně s úsporou 20 až 25 % ve srovnání s vytápěním radiátory.
Ve srovnání s jinými topnými systémy má podlahové vytápění vyšší setrvačnost, a to jak při zahřátí, tak při chladnutí, což lze ale snadno vyřešit správným nastavením regulačního systému.
Elektrické topení
Elektrické vytápění se od teplovodního liší absencí trubek v podlaze. Jejich funkci nahrazují tenké dráty, eventuálně celé mříže, které vyhřívají své okolí. I jejich vrstva se zalévá anhydritovým potěrem, aby vznikla zcela rovná podlaha připravená k pokrytí prakticky jakýmkoli materiálem. Celková výška elektrického podlahového topení je ale nižší v porovnání s teplovodním systémem. Rovněž náklady na jeho instalaci jsou nižší.
„Předností elektrického podlahového vytápění je i možnost regulovat jeho teplotu v každé místnosti zvlášť, přesně podle aktuální potřeby. To je nejen příjemné, ale lze tak dosáhnout i jistých úspor v nákladech na vytápění domácnosti,“ vysvětluje Lenka Čermáková ze společnosti V-Systém elektro.
Instalace
Typ, rozsah a vlastní instalace podlahového vytápění musejí vycházet z projektu, který nám buď vytvoří projektant vytápění nebo rekonstrukce bytu, anebo, pokud stavíme bez něj, může nám takový projekt vytvořit firma zabývající se výrobou, prodejem a instalací podlahového topení.
Tipy
Pro volbu podlahové krytiny platí: čím méně izoluje, tím lépe, neboť tím více ušetříme za vytápění.
Velkou předností teplovodního systému je značná variabilita možnosti připojení, nebo naopak pozdějších změn zdroje tepla. Lze jej připojit k tepelnému čerpadlu, k plynovému či jinému kotli nebo k solárním panelům.
Vlastní instalaci v případě elektrického podlahového vytápění lze zvládnout podle názoru odborníků i svépomocí podle návodu přiloženého k dodávce topení s tím, že vlastní zapojení musí stejně provést odborník. Většina stavebníků spíše vsadí na odbornou firmu, která topení nejen prodává, ale také instaluje.