Po bydlení ve dvou zděných domech si Jitka na stáří postavila dřevostavbu

Pocházím z Českých Budějovic. Rodiče mi brzo zemřeli, vychovala mě starší sestra. Ve 21 letech, když jsem dostala peníze, které mi rodiče nechali, jsem si koupila sousední zahradu a postavila na ní dům. Tam jsem žila asi 30 let i s manželem a dětmi.

Když potom muž zemřel, rozdělila jsem dětem dům, chalupu a byt, které jsme měli, a postavila si pro sebe nové bydlení v přírodě. Byla to velká stavba, která měla sloužit jako dům i chalupa zároveň. Doufala jsem, že se tam budeme scházet celá rodina.

Dcera ale nakonec zůstala v Praze, takže jsem se před pár lety rozhodla, že dům prodám a postavím si něco menšího blíž synovi a vnoučatům, kteří bydlí v Budějovicích.

Docela sleduji novinky a hodně čtu, takže jsem viděla, že si lidi dřevostavby chválí, a přišlo mi to sympatické. Navíc je to rychlé, tak jsem si řekla, proč to nezkusit.

Hlavní je asi ta rychlost výstavby a také to, že je v zimě dům hned vytopený. A naopak v létě se nepřehřívá. Mám tady venkovní žaluzie, takže si přes den zastíním okna a v domě se udrží chládek.

Třetím rokem. Skoro rok mi trvalo, než jsem se dohodla se stavební firmou, pak už šlo všechno rychle.

Nejprve jsem dlouho hledala firmu, která by vůbec moje požadavky byla schopna zohlednit. Strávila jsem opravdu hodně času na internetu a psala si s několika firmami. Žádná z nich nebyla moc přístupná ke změnám v půdorysu.

Nakonec se mi ale podařilo najít takovou, která neměla s mými požadavky problém a byli celkově velmi ochotní. Takže jsem se rozhodla stavět s nimi.

Vybrala jsem si typový domek, ale chtěla jsem v něm udělat hodně změn. Například jsem chtěla kuchyni, ložnici a vchod směrem na východ – mám ráda, když mě probouzejí sluneční paprsky. Navíc na východní straně tolik nefouká, takže nemusíte třeba v zimě tolik odklízet sníh. To už mám za celý život vyzkoušené.

Taky jsem chtěla předělat technickou místnost, původně měla být vedle ložnice, ale to by mě rušilo, tak jsem ji nechala přemístit vedle kuchyně.

Neměla, vyšli mi ve všem vstříc. Já měla vše do detailu namalované na čtverečkovaném papíře. Protože jsem měla nábytek z předchozího domu a taky spoustu suvenýrů z cest, potřebovala jsem, aby se mi sem všechno vešlo. Rozkreslila jsem to a půdorys se podle toho přizpůsobil.

Toto místo jsem si vlastně vyhlédla už dávno. Můj muž tuto oblast kdysi plynofikoval, ale tehdy byly pozemky velice drahé a žili tu samí zbohatlíci. Synovec pak v restituci získal pozemky nedaleko odsud a následně je vyměnil za tyto, v dosahu Českých Budějovic. Měl několik parcel a já si od něj jednu odkoupila.

Ano, synovec sem vše nechal přivést, takže sítě tu byly.

Stavební firma mi nabídla, že mají paní, která mi povolení pomůže vyřídit, a já souhlasila a měla to bez starostí.

Asi dva měsíce. Ale měla jsem většinu věcí předpřipravenou, zjistila jsem si dopředu, co budou na úřadech potřebovat, a podklady nachystala.

Kvůli nedalekému letišti se tu nesmí používat žádné lesklé prvky, například hliníkové kůly, aby neoslňovaly piloty. A může být zastaveno pouze 20 % pozemku, což je dost málo.

Ano. Nebýt tohoto omezení, nechala bych si před domem postavit ještě garáž, která by hezky zastínila prostor, a bylo by tam příjemnější posezení.

Stavba šla rychle. Základovou desku mi dělala firma, kterou mi moje stavební firma doporučila, a dům jsem měla na klíč. Jen podlahy jsem si dodělávala sama, chtěla jsem jiné, než firma nabízela.

S firmou jako takovou jsem byla spokojená moc, byla s nimi skvělá komunikace a byli velmi ochotní. Těžší to bylo s některými konkrétními řemeslníky, kteří podle mě neodvedli svou práci vždy na 100 %.

Třeba mi tu udělali křivou podlahu, tak ji pak museli dobetonovávat. Nebo mi část fasády natřeli trochu jiným odstínem, asi si to špatně namíchali. Takže to pak taky předělávali. Ale asi na každé stavbě se takovéto nedokonalosti vyskytnou.

Ano, udělala jsem si sama drenáž kolem celého domu, trvalo mi to asi měsíc.

Měla jsem na to čas a ušetřila jsem díky tomu dost peněz. Ony ty náklady na stavbu opravdu hodně naskakují, takže když si něco zvládnu udělat sama, tak neváhám.

Nevím to přesně, letos ještě vyúčtování nemám. Ale platím měsíčně asi 2000 Kč na zálohách a zatím mi vždycky vraceli.

Jsem z plynařské rodiny, takže jsem trvala na plynu, i když dnes se všechno dělá spíš v elektřině. A mám podlahové topení, radiátory jsem nechtěla, zabíraly by moc místa. Takže mám kondenzační plynový kotel s ohřevem vody a hadice rozvedené v podlahách (teplovodní podlahové topení).

K tomu mám kamna na dřevo, která jsem si dovezla z chalupy. Krásně to tu v zimě vytopí.

Nemám s tím problém. Ani když tu mám najednou všechna čtyři vnoučata, což bývá často, nevnímám větší hluk než ve zděném domě.

Moc dobře. Ráno mě probouzejí sluneční paprsky, večer si zase užiju sluníčko na terase, odkud mám krásný výhled na Kleť a Černou věž, což jsou takové místní dominanty. Jsem tu moc spokojená.

Trochu mi chybí šatna, na kterou jsem byla zvyklá a hodila by se mi. A určitě bych chtěla o trošku vyšší podkroví, abych měla větší půdní prostor. Teď ho mám jen na prostředku domu a místa je tam málo. Využívám jej pouze na skladování vánočních dekorací, peřin pro návštěvy a podobně.

Ještě chci na zahradě postavit kůlnu na dřevo, na kola a další věci. Ta je v plánu už brzy. Pak bych si moc přála zimní zahradu, šetřím si na ni. A počítám s tím, že si sem jednou vezmu sestru, která se o mě starala, když jsem byla malá. Chci se o ni postarat, až to bude potřebovat. A protože už špatně chodí, mám v plánu vybudovat nájezdovou rampu před domem v případě, že by do budoucna musela být na vozíku.

Osobně moc doporučuji vést si svůj stavební deník, kam si člověk píše všechno ohledně stavby. Kde co je, kdo to dělal a kontakty na něj. To je k nezaplacení. A při plánování interiéru je dobré si dopředu ujasnit, jak bude rozmístěný nábytek a podle toho umístit zásuvky.

Je to zdánlivě maličkost, ale může se pak lehce stát, že máte zásuvku třeba za skříní, nebo vám naopak někde chybí.

Autor: Petra Pacáková, Barbora Matušková, www.drevostavitel.cz