Článek
Královské město Nymburk, s působivým dvojitým vodním příkopem, vždy představovalo důležité strategické místo. Při Palackého třídě, spojnici severního předměstí s historickým centrem, byla soustředěna reprezentativní výstavba činžovních domů, veřejných budov a nových obytných čtvrtí.
S poslední fází stavebního vývoje předměstí je spojen vznik Löwitovy vily čp. 1427.
Vchod do vily je komfortní i během deštivých dnů.
Projekt lékař svěřil v roce 1930 architektovi Janu Šebánkovi, „autorizovanému inženýrovi v Praze- Bubenči“.
Přímými odkazy na tvorbu slavného moderního architekta Le Corbusiera se Jan Šebánek, spolu s dalšími architekty patřícími k tehdejší střední generaci, přiklonil k proudu avantgardní netradiční architektury.
Vilu oživují detaily ve vznešené pařížské modři
Charakteristickým rysem Löwitovy vily je kombinace omítaných ploch a detailů s nátěrem v pařížské modři. Přísné pravoúhlé tvary stavby zmírňuje zaoblený prvek nárožní terasy v přízemí s pilířem kruhového tvaru, a rozměrné kruhové okno v prostoru schodiště, ve stroze jednoduché uliční straně vily.
Horní patro poskytovalo obyvatelům dostatek soukromí v několika ložnicích.
Interiér byl zařízen hodně funkčně, jeho zařízení vzniklo podle Šebánkových návrhů. V přízemí měl František Löwit moderně vybavenou ordinaci. Běžnou lékařskou službu ve vile vykonával až do roku 1939. Pak už mu byla dovolena jen „židovská praxe“ s mnoha omezeními.
Byl převezen kolínským transportem do Terezína, kde vedl nemocnici plicně nemocných. Právě do Terezína se z jeho ordinace převezlo všechno lékařské vybavení.
Lékař zemřel při následném příjezdu do Osvětimi dne 30. 9. 1944. Vila dodnes zůstala ve vlastnictví potomků původního stavebníka.
