Pětičlenná rodina Martiny a Václava bydlí v dřevostavbě na dosah Prahy

Na to je jednoduchá odpověď, měli jsme třetí dítě na cestě a potřebovali jsme rychle do většího. Bydleli jsme předtím v bytě v Praze, který jsme se rozhodli prodat.

Než postavili naši dřevostavbu, šli jsme na přechodnou dobu do nájmu do domu nedaleko odsud. To bylo optimální řešení a doporučil bych to každému, zvláště s dětmi. Sice je to dvojí stěhování, ale alespoň jsme si postupně protřídili věci. A nebyli jsme ve stresu, když se něco protáhlo, protože jsme měli bydlení zajištěné.

Přáli jsme si bydlet v klidné lokalitě, a zároveň oba s manželkou pracujeme v hlavním městě, takže jsme chtěli zůstat v dosahu. Už předtím jsme bydleli v městečku na okraji Prahy, odkud to máme do práce blízko. Moc se nám tu líbilo, proto jsme chtěli zůstat poblíž.

Variant nového bydlení bylo však několik. Poohlíželi jsme se i po už postaveném domě, ale pak se naskytl tento pozemek, a my se ho hned rozhodli koupit. Má asi 700 m², je dobře orientovaný vůči světovým stranám a má ideální podlouhlý tvar pro dům se zahradou.

Kupovali jsme parcelu už v roce 2016. Bohužel se začalo zrovna nově odvádět při koupi pozemku DPH (předtím byly pozemky od daně osvobozeny), což nám udělalo rozdíl v ceně asi o 300 tisíc. A další změna oproti původnímu záměru nastala v průběhu.

Původně jsme totiž plánovali, že vedle nás koupí pozemek naši kamarádi a postavíme si domy, které budou spojené garážemi, abychom ušetřili místo na pozemku. Bohužel nás ale na úřadu vyvedli z omylu.

Řekli nám, že pozemky v této části nejsou koncipovány pro dvojdomy. Naši kamarádi se proto nakonec vzdali myšlenky stavět na tomto místě, takže jsme do toho šli sami.

Ano, byl to stavební pozemek, s připravenými přípojkami na kanalizaci, vodu, elektriku a plyn, ten však v domě nemáme. Stavební firma nám ho nedoporučovala, šli jsme proto do elektrického topení.

Pro nás byla rozhodující rychlost. Cíleně jsme proto hledali dřevostavbu. Obecně to určitě u panelových dřevostaveb může proběhnout velice rychle, bohužel jsme ale zrovna stavěli v době, kdy byl největší stavební „boom“, a všechny stavební firmy byly extrémně vytížené.

Vlastní stavba byla velmi rychlá. Ale i když jsem se to snažil různě popohánět, trvalo poměrně dlouho, než se vůbec začalo. Čekali jsme, až se pro nás najde volný termín na montáž. Byla to zkrátka špatná doba na stavbu domu z pohledu kapacity firem.

Stavba samotná včetně základové desky byla poměrně rychlá. Do země se poprvé koplo 1. 5. 2017, pak se dělala hrubá stavba, následovaly dodělávky a v prosinci jsme se nastěhovali. Ale přípravná fáze, plánování a čekání trvalo dohromady asi rok.

Poprvé jsem se s firmou, která nám později stavbu realizovala, potkal na veletrhu For Arch v Letňanech. To jsem se ještě poohlížel i po jiných stavebních firmách a konstrukčních systémech.

Potom jsem navštívil Stavební veletrh Brno, kde jsme se setkali podruhé a kde už jsem jednal přímo s projektantem. Vznikly nějaké první návrhy domu a sedli jsme si i hodně lidsky, a to je pro mě vždycky hodně důležité. Inicioval jsem návštěvu v Třebíči, kde jsme se byli podívat do výroby a seznámili se s celým týmem, který by náš dům realizoval.

Lidská stránka a návštěva výrobní haly, kde to na nás zapůsobilo. Byli jsme se i podívat na jeden referenční dům. Viděl jsem už různé typy dřevostaveb. Domy od této firmy mi přišly jako plnohodnotné stavby, zatímco jiné dřevostavby, které jsem viděl dříve a které se stavěly na staveništi, mi přišly jako stlučené z prken.

Firma nám doporučila subjekt, který nám stavební povolení zařídil. Této službě se říká inženýring.

Dnes bych to asi zvládnul i sám, ale protože už vím, co je třeba. A taky je to zase o lidech, na které na úřadech natrefíte. Když hned od začátku nastartujete dobrou komunikaci, může to jít hladce. Nicméně jsme určitě rádi, že to za nás tenkrát vyřídili. Celkově to trvalo 4 nebo 5 měsíců, čekalo se na nějaká vyjádření sousedů a dalších subjektů.

Měli jsme s manželkou každý trochu jinou představu. Mně se líbily typové projekty, které naše firma nabízela, ale manželce se na nich nelíbila plochá střecha. Proto jsme se některými typovými projekty pouze inspirovali a stanovili si pro nás důležitá kritéria, se kterými se pak pracovalo.

Například jsme věděli, že chceme mít pět obytných místností a šatnu. Dále jsme chtěli druhé plnohodnotné patro, ne podkroví. Střechu jsme chtěli valbovou a důležitá pro nás samozřejmě byla i orientace místností vůči světovým stranám – pracovna na sever a zachování soukromí směrem do zahrady na jižní straně.

Dbali jsme i na dostatek úložných prostor, což se nám podařilo vyřešit dobře. Po pár sezeních s projektanty jsme dali dohromady náš individuální projekt.

Hodně se povedl například světlík nad schody. Funguje skvěle ve dne i v noci, kdy z ulice svítí pouliční osvětlení, takže se u schodiště nemusí tolik rozsvěcovat.

Měli jsme postavit dům vhodný do městské zástavby – to byla jediná podmínka. A nesměl to být ten zmiňovaný dvojdomek. Ale dnes vidíme, že každý dům tady je originál, každý je jiný. Jediné, co jsme na projektu museli změnit, bylo zrušení jednoho okna v pracovně, aby byl dům zvenku více symetrický.

Dětské pokoje by podle mě stačily menší. A žena by asi dnes volila větší spodní koupelnu a přidala do ní okno pro přirozené světlo. Ale to jsou drobnosti, celkově nám dům a jeho dispozice sedí.

Nějaké komplikace nastaly, asi jako u každé stavby. Vznikly drobné změny u spodní koupelny, takže dveře do ní se teď otevírají na druhou stranu, než bylo původně v plánu. A pak rozvaděč. Ten, který jsme měli vybraný, se nedal namontovat, protože ve stěnových panelech vznikly drobné milimetrové rozdíly. Proto jsme museli ve spěchu vybrat jiný. Ten ze začátku zlobil a vypadávaly jističe, ale podařilo se nám to dát do pořádku.

Ta rychlost plánování byla u nás možná na úkor některých věcí, protože jsme byli zkrátka opravdu v časovém presu. Ale to je naše chyba, měli jsme si některé věci více promyslet.

Úplně nám nevyhovovala nabídka sanity, kterou měla firma ve standardní nabídce pro dům na klíč, takže nám dodala nakonec dům na dokončení a interiéry jsme si zařizovali sami se dvěma lokálními firmami. A po celou dobu jsem měl sjednaný vlastní stavební dozor.

Topíme elektřinou. Všude, kde je dlažba, máme podlahové topení a v místnostech, kde jsou plovoucí podlahy, máme přímotopy. A někdy si přitápíme krbovými kamny. Bylo nám to tak doporučeno a dům se krásně vytopí.

Tepelný komfort je super v létě i v zimě. Naše stíněná terasa a venkovní žaluzie hodně pomáhají proti přehřívání. Spousta lidí nás varovala, že největší nevýhodou dřevostavby je zvuková izolace. Ale s tím my nemáme absolutně žádný problém, nevnímáme žádný diskomfort.

Je to v pohodě, a to mezi místnostmi, mezi podlažími i co se týká hluku zvenku. Bydleli jsme předtím ve zděném domě, kde byly schody přímo z obýváku, a tam bylo všechno hodně slyšet.

Tady máme lité betonové podlahy a dobře řešenou dispozici – dostali jsme pár cenných rad od našeho projektanta. Například když chtějí děti nahoře spát a je potřeba, aby měly klid, je dobré mít oddělené schodiště od obývacího prostoru dveřmi. Nahoře pak není slyšet televize, ani naše hlasy, když se bavíme.

Je komplikované cokoli přivrtat či přidělat na stěny, na což jsme byli samozřejmě upozorněni předem. I pro větší obrázky je potřeba mít speciální hmoždinky do sádrokartonu. Zkrátka se nad tím musí o trochu víc přemýšlet. Tohle za sebe vnímám asi jako největší nevýhodu.

Určitě zahrada. Navrhovali jsme ji i realizovali sami, tedy hlavně moje žena. Od začátku jsme chtěli okrasně-užitkovou zahradu. Můžeme si tu v klidu sednout na terase, manželka pěstuje jahody, rybíz, maliny, rajčata a další zeleninu.

Děti ohromně baví trampolína. Mojí zálibou je trávník, takže mám různé sekačky a dělá mi radost, když je trávník hezký. Dům je skvělý, hezky se v něm bydlí. A hlavně je pro nás celkově příjemné toto místo a lidi.

Všude to máme blízko – do obchodu, k vodě, na golf, do práce jen 20 minut. Děti mají školu a školku v dochozí vzdálenosti, takže nemusí vůbec jezdit autobusem. To pro nás byl taky důležitý požadavek u výběru pozemku. A máme krásný klid, neslyšíme dopravu ani jiný hluk.

Sousedské vztahy jsou tady úžasné, pravidelně se scházíme. Dobrý soused je půlka spokojeného žití. Seznámili jsme se se všemi ještě předtím, než jsme začali stavět. Sešli jsme se tady na ulici, já jsem zařizoval stavbu plotu pro více pozemků, což bylo taky skvělé, že jsme se hned dostali s ostatními do komunikace a brzy jsme se poznali.

Očekával jsem byrokracii ze strany úřadů, a ta se dostavila. Kolaudace ale zase naopak proběhla nad očekávání hladce.

Asi bych se snažil více využít vymoženosti 21. století, například moderní domovní zvonek. Celkově bych u té elektřiny dnes už věnoval více času přípravě a plánování i s nějakým odborníkem, který by mi mohl poradit, co všechno se dá v dnešní době pořídit.

Ale v rámci celku je všechno v pořádku, jsou to spíše detaily, které z dnešního pohledu už vidím jinak.

Ze začátku jsme podcenili stínění na západní straně. Na jižní i východní okna jsme dali žaluzie hned na začátku, na jednom okně na západní straně jsme je pak dodělávali až dodatečně. A to ani ne tak kvůli přehřívání, ale kvůli tomu, že je to okno do dětského pokoje.

A už z předchozích bydlení jsme věděli, že je potřeba mít pro děti na spaní tmu. Protože kdyby se řídily podle světla, tak v létě chodí spát v deset hodin. To jsou takové drobné chybky, které člověk asi vždycky udělá.

Co jsme ale naopak nepodcenili, byly včasné úpravy kolem domu. Pro nás bylo prioritou dokončit okolí ještě před nastěhováním (zámkovou dlažbu, terénní úpravy apod.). Hlavně s malými dětmi a na podzim, kdy je hodně bahna, je to zásadní. My vše naštěstí stihli a určitě bych to i každému doporučil.

Asi na základě toho, co by od stavby očekávali. Nemusí to být pro každého tady a teď. Když vše šlape, jak má, tak je u dřevostavby nespornou výhodou ta rychlost výstavby.

Pokud lidi nejsou pod časovým tlakem, tak ať si pořádně vše promyslí dopředu. My jsme neměli čas, takže jsme se ochudili o některé věci, které bychom mohli v tom domě použít (např. chytré technologie).

Zjistili jsme důležitou věc, a to že cena domu na klíč neznamená, že budou hotové ploty, chodníky, vchod, zahrada a tak dále. Za tyto věci kolem domu utratíte milion, ani nevíte jak. To když někteří mí známí slyší, tak se rozmýšlejí, jestli mají vůbec začít stavět. Ale to je podle mě dobře. Je potřeba si to dobře promyslet a mít dostatečné finanční rezervy.

Znám i lidi, kteří na naivní představy doplatili. Nemohli ufinancovat rozestavěný dům, pak ho museli nevýhodně prodat, a hlavně ztratí spoustu času a peněz.

No a jinak si tím každý musí projít sám (směje se). Je to krásná zkušenost a všechno se zkrátka předat nedá. Další stavba by u nás proběhla jinak a zase bychom nasekali jiné chyby. To je normální.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz