Pasivní dům pracuje na jednoduchém principu

Dům, který má být pasivní (se spotřebou na vytápění za rok maximálně 15 kWh/m2), se musí jako pasivní také od počátku navrhovat.

Architekti mnohdy slyší požadavek od majitelů staršího domku, aby z něho tzv. udělali pasivní dům. Dodatečně to často není možné, protože pasivita domu není získána jen díky silnější izolaci domu, výměně původních oken za kvalitnější a rekuperační jednotce. Dům, který funguje na pasivním principu, musí být správně orientován směrem ke světovým stranám a být promyšlený do posledního detailu.

Může se stát, že na našem zakoupeném pozemku pasivní dům nelze vybudovat. Pozemek je zastíněný nebo má nevhodný půdorys a stavbu nelze správně směrově orientovat. Každý dům je specifický a ovlivňují ho jiné okolnosti.

Jestliže plánujeme pasivní stavbu, potřebujeme ideální pozemek: důležitý je sklon svahu na jižní stranu (přinese o 10 - 30 % více slunečního záření). Sledujeme i vítr, je-li velký, bez přirozené terénní ochrany, umístíme na exponovaná místa větrolamy.

Nezanedbatelná je i nadmořská výška, tvar terénu (v údolích a na kopcích je vždy chladněji), okolní zástavba, hustota a druh okolní vegetace (může zadržovat vodu a zvyšovat vlhkost).

Zpravidla super pozemek nenajdeme a nedostatky kompenzuje projektant třeba jiným rozmístěním a množstvím oken, takže pasivity lze nakonec dosáhnout. Když navzdory veškeré snaze nelze na pozemku pasivní dům vybudovat, zvolíme nízkoenergetický, který je na bydlení také příjemný.

Členité stavby se pro kategorii pasivní dům nehodí, vznikají v nich tzv. tepelné mosty a stavbu zbytečně předražují. Ideální je kompaktní, jednoduchý dům ve tvaru kvádru nebo krychle. Takový dům nemusí být rozhodně fádní, architekt má spoustu možností, jak ho navrhnout originálně.

Kromě tvaru je důležitá velikost (výhodnější je vícepatrový dům), jednopatrový pouze s půdorysnou rozlohou od 120 - 140 m2. Větší plochy už pasivitu ztrácejí, je drahé dostat se na pasivní standard. Hlavní fasáda domu je v ideálním případě natočená na jižní, jihovýchodní či jihozápadní stranu. V této souvislosti již v projektu dobrý architekt myslí na letní stínění proti přehřívání interiéru.

Dále je podstatná kvalitní izolace, řízené větrání s rekuperací tepla, optimálně navržený zdroj tepla. Promyšlené musí být i vnitřní uspořádání interiéru, např. vytápěné prostory je nutné dobře tepelně oddělit od nevytápěných (sklep, podkroví, garáže). Obytné místnosti se člení podle účelu používání (ložnice na severní stranu), do středu se situují koupelny, jež patří mezi vyhřáté místnosti v domě.

Pasivní dům se neobejde bez silné tepelné izolace, silné cca 30 - 40 cm. Obvykle se zatepluje deskami z minerální vlny, polystyrenu, oblíbená je i foukaná celulóza, ovčí vlna apod. Každý materiál má své vlastnosti a vyhovuje místu, které chceme zateplit. Zateplení vyžaduje precizní řemeslnou práci, nikde nesmí být spáry, prostupy, které by vytvořily tepelné mosty.

Kromě stěn je nutné zateplit i střechu (vhodná je provětrávaná střešní konstrukce) a podlahu, protože tudy uniká až 15 % tepla.

Velkou roli v pasivním domě mají okna. Jestliže architekt zvolí správnou velikost, typ zasklení, množství a nasměrování, získáme velké solární zisky, jež pokryjí potřebu tepla na vytápění (skleněné plochy orientované jižně mohou v létě přehřívat interiér, proto zároveň volíme správné zastínění, třeba venkovní předokenní žaluzie).

Výměnu vydýchaného vzduchu jistí systém řízeného větrání (rekuperace), který přivádí čerstvý vzduch dovnitř a odpadní směrem ven z domu. Místnosti jsou vyvětrané, vzduch se nasává rovnoměrně bez rizika průvanu. Kromě toho filtr v rekuperační jednotce zachytí prach, pyl a nečistoty.

Rekuperace v pasivní stavbě je doplněna o systém (tepelný výměník), který umožní i zpětné získávání tepla z použitého vzduchu a čerstvý ohřátý vzduch je pak s malou energetickou ztrátou rozveden zpět do místností.

Někdy si lidé pletou rekuperaci s klimatizací, ale je v nich velký rozdíl. Rekuperací nelze upravit vlhkost ani s ní aktivně chladit a nastavovat libovolně teplotu jako v případě klimatizace. Rekuperace nám zkrátka pomáhá ušetřit část nákladů, které při běžném větrání utečou oknem ven.

Počítejme s pravidelnou údržbou a kontrolou zařízení, vyšší jsou i pořizovací náklady s návratností kolem dvaceti let. Komfort a zdravé prostředí uvnitř domu za to ale stojí.

Náklady na vytápění pasivního domu jsou výrazně menší než u běžných staveb. Tepelný zdroj musí ale mít správně zvolený výkon, aby se interiér nepřetápěl.

Obvykle se volí teplovzdušné i elektrické vytápění (k dohřívání vzduchu dochází ve výměníku), oblíbené jsou přímotopné systémy, např. krbová kamna a stěnová či podlahové nízkoteplotní vytápění. Možná jsou i kamna na biomasu s automatickým zásobníkem. Vítají se i alternativní zdroje – třeba tepelná čerpadla.

Náklady na ohřev teplé vody snížíme zase solárními panely, které se vyplatí i v našich klimatických podmínkách. Šikovné je vybrat si kondenzační kotel a solární panely tzv. v jednom balíčku, protože se nabízejí často ve výhodných setech.

Pasivní dům je dobrá investice, ale musí se povést ve všech směrech. To znamená: mít dobrý projekt (od zkušeného architekta) a precizní firmu, která bude od začátku spolupracovat a podílet se na vytváření projektu.

Náklady na výstavbu pasivního domu jsou sice o max. 15 % větší v závislosti na projektu, ale zvýšené vstupní náklady se postupně vrací v podobě úspory za vytápění. Kromě toho si užíváme komfort a zdravé bydlení hned po nastěhování do nového domu.