Článek
Jednou z pohnutek, proč se americký pár rozhodl pro změnu ve svém životě, byla i pandemie koronaviru. Osmadvacetiletá Ming, jež pracovala jako kosmetička, během ní přišla o zaměstnání. O práci přišel i dvaatřicetiletý Hunter, který pracuje jako fotograf. Sedět celé dny doma v drahém bytě jim přišlo proto jako nesmyslné, a proto se rozhodli jej opustit a vydat se na cesty.
V roce 2020 koupili proto klasický žlutý školní autobus za pět tisíc dolarů (110 tisíc korun) a dalších 20 tisíc dolarů (440 tisíce korun) utratili v průběhu následujících devíti měsíců za jeho proměnu. Na rozdíl od jiných majitelů, pár neměnil „školní vzhled” exteriéru. Zato interiér je zařízený velice netradičně.
| O proměnách nejrůznějších vozidel na obytné čtěte více také zde: |
|---|
| Muž z Aljašky proměnil svůj pick-up v pojízdný domov |
| Mladá rodina se dvěma malými dětmi tráví život na cestách |
| Muž cestuje po světě v sanitce, kterou si proměnil v malý pojízdný domov |
| Díky lockdownu si našel nové zaměstnání, které jej plně pohltilo |
„Dříve jsme si nemohli byt zařídit podle vlastního gusta, což bylo strašně frustrující, protože jsme oba velmi kreativní. Tohle je tedy náš první společně zařízený domov,” svěřila se Ming reportérům webu Daily Mail. Už při prvních debatách o budoucím vzhledu interiéru autobusu s partnerem rychle opustili varianty bohémského stylu nebo přírodních, nenápadných barev.
„Chtěla jsem tomu dát vlastní punc, protože miluji huňaté věci, růžové a vůbec holčičí.
Už podlaha je výrazná, šachovnicová. Dále už následuje barbie domeček, holčičí, sen, anebo – pro někoho – čiré zlo. Kam oko dohlédne, všude je alespoň něco huňaté a chlupaté. Velká část veškerého zařízení je vymalovaná růžově či fialově, případně v pastelových barvách. Kobereček u vstupních dveří připomíná sytě růžový umělý trávník, neopomenutelným dekoračním prvkem jsou plameňáci.
Bydlení v helikoptéře? I to je možné. Otec a syn ji k tomu upravili
Z technického hlediska ovšem obytnému autobusu nechybí nic podstatného. Má malou kuchyňku, s dřezem i varnou plochou a lednicí, k vytápění slouží kamna na dřevo, v horkých dnech interiér naopak vychladí klimatizace.
„Původním povoláním jsem elektrikář a pomáhal mi strýc truhlář,” říká Hunter s dodatkem, že také on hledal v případě nejasností rady na YouTube, eventuálně na internetových fórech. „Odstranili jsme všechna sedadla, přidali elektřinu, rozvody, izolace a solární panely. Chtěli jsme vytvořit kontrast mezi tím, jak autobus vypadá zvenčí a uvnitř. Přesto ponecháváme několik vodítek. Například klimatizaci, komín a úložné boxy po straně. Nicméně stejně většina lidí, když kolem projíždí, má zato, že míjí školní autobus,” dodává.
Hunter se v současnosti živí jako fotograf a cestování mu při práci nijak nepřekáží, naopak je výhodou. Věnuje se totiž specifické a dnes již poněkud historické technice, používá tzv. mokrý (koloidový) proces, při němž exponuje a vyvolává snímky za mokra.
Pár předělal dodávku na obytný vůz. Jen s bednou nářadí a půjčenou pilou
K focení používá historický fotoaparát na stativu, který poutá pozornost kolemjdoucích. Hunter tak prý zhruba dvakrát do týdne nalezne klienta, který si nechá udělat portrét za 100 dolarů (2200 Kč). To jim postačí na pokrytí nákladů, které se oproti původním 1300 dolarům (cca 29 tisícům korun) měsíčně v New Yorku smrskly na 900 dolarů (20 tisíc korun). Fotografie Hunter občas používá i jako platidlo. Například majitelům parkovišť namísto klasického finančního poplatku.
Ming se už těší na příchod potomka. Ve výchově dítěte na palubě autobusu spatřuje velké přednosti. Například si prý nebude o různých místech muset pouze číst v knížkách. Prostě se seberou a pojedou se na ně rovnou podívat.
