Článek
Plocha o velikosti 56 čtverečních metrů byla nejprve využívaná jako kanceláře navržené ve stylu open-space. Nový majitel se ovšem rozhodl, že chce právě v tomto prostoru bydlet. Pro architekty Huga D’Enjoye a Armanda Eliase bylo tedy výzvou proměnit ryze pracovní prostředí v útulný domov, který by odpovídal potřebám každodenního života obyvatel londýnského centra.
Mezanin slouží jako ložnice i jako pracovna.
Odpočinková zóna
Pohled na jídelní a kuchyňský prostor z mezaninu
Architekti si vytkli za cíl vytvořit takové prostředí, které bude při co nejjednodušší dispozici vzbuzovat dojem velkého prostoru. Problém nakonec vyřešili tím, že v centrální části vytvořili samostatný prvek, do nějž sdružili veškeré služby. Tím se celý prostor přirozeně rozdělil do několika zón, které pak mohly být zasvěceny různým účelům a slouží jako kuchyně s jídelnou, obývací část, spíž, koupelna a především pak mezanin fungující zároveň jako ložnice i pracovna.
Jídelní část
Architekti využili každý centimetr volného místa.
Sociální zařízení je ukryto v centrálním prvku vytvářejícím mezanin.
Část bytu fungující jako obývák
Nespornou dominantou nového domova je 4,5 m vysoká zeď zakrytá regály a policemi všech možných tvarů a velikostí. Právě kolem ní vede i schodiště nahoru do mezaninu. Na jeho výrobu byl použit stejný materiál i barva jako na poličky, proto s nimi z některých úhlů téměř splývá.
Právě v této úložné zdi dostal zadavatel nejpůsobivější prvek svého domova. Jejím zařízením a vybavením, ať již uměleckými předměty, či knihami, má příležitost dát svému bytu jedinečný punc. Díky ní se jeho domov stává unikátním a zároveň charakteristickým.
Plán spodní části originálního bytu
Plán mezaninové části originálního bytu
Nákres poličkové stěny se schodištěm
