Originální energeticky úsporný dům sází na originalitu a srůstá s přírodou

Byl to pozemek trojúhelníkovitého tvaru se třemi terasami a přestárlými stromy. A protože majitel je muž činu a má velkou představivost, věděl, že dům se nesmí do krajiny postavit, ale musí z krajiny vyrůstat.

Přestože byl limitován podmínkami původního stavebního povolení, měl hned jasno v tom, jak bude jeho netuctový nízkoenergetický dům a zahrada s vodou a kameny vypadat. Základem bylo to, aby borový les za domem přirozeně přerostl přes dům a přes zahradu skončil u stávající komunikace. A také, aby zahrada byla zajímavá pro kolemjdoucí i pro majitele.

Dům je energeticky úsporný a v mnoha směrech osobitý. Hostitel tvrdí, že atypické věci vypadají složitě, ještě složitěji se shání jejich dodavatel, ale ve finále fungují jednoduše. Obytné zóny a koncepce domu jsou navrženy v principech feng-shui.

Mezi vrcholem a rohy domu je úhel 51 stupňů, aby se uvnitř koncentrovala energie jako v pyramidě. Vytvořil tak dvojnásobně harmonické prostředí úzce související s kulatými tvary, které považuje za přirozené a cítí se v nich dobře. Není divu, že oblé linie a přírodní materiály svědčí zdraví jejich dětí.

K dalším raritám v domě patří pompézní válcová zeď, která plní funkci nosné zdi, centrálního větracího komína i akumulátoru tepla. Nelze pominout spirálové samonosné schodiště, zavěšené stropy či ještě nedokončený skleněný můstek.

Střecha bez větráků s parotěsnou izolací posazenou tak, že funkci větráků nahrazuje, plní svou funkci bez závad již 4 roky. Náhodě majitel a projektant v jedné osobě neponechal ani osvětlení domu včetně nouzového. Zajímavý je i systém tzv. pasivní rekuperace tepla, kterou majitel uplatnil uvnitř domu.

Hegenbartovi žijí v úsporném domě již čtvrtý rok. A protože je majitel stavař, všechno bylo pečlivě promyšleno. Obvodové zdivo tvoří sádrokarton, následuje 4centimetrová tepelná izolace, vzduchová mezera, keramické tvárnice široké 44 cm a 12 cm minerální vlny, chráněné skládaným dřevěným pláštěm. Je tak zajištěna dobrá bilance vodních par i tepla.

„Trval jsem na materiálech a konstrukcích, které dýchají. Je velká chyba většiny projektantů, že podceňují vlastnosti materiálů a fakt, že voda může v obvodovém plášti zkondenzovat a celou jejich práci v čase znehodnotit. Náš nízkoenergetický dům nespočívá jen v rekuperaci tepla, ale také v perfektním způsobu provedení všech detailů včetně tepelné izolace, ale i v použití vhodných materiálů, které ovlivňují celkové parametry domu,“ podotýká majitel a dodává, že zkušenosti s návrhem a stavbou domu využívá ve své stavební praxi a k prezentaci svých návrhů.

Socha uprostřed, jak říká hostitel desetimetrovému komínu, je dílem jeho kamaráda. Původní myšlenka použít vnitřní bednění se ukázala jako špatná. Jediným způsobem, jak dosáhnout požadovaného výsledku, bylo vzít každou cihlu do ruky, změřit a uložit ji do konstrukce. Výsledek je fascinující. Kromě krbové vložky skrývá komín i plynový kotel se zásobníkem, a protože je dost široký, slouží i jako technické zázemí domu.

Pokud se průměrná denní teplota pohybuje do 6 °C, vytopí krb celý dům. Krbová vložka má deklarovaný výkon 9-12 kW. Vytápění probíhá vzduchem přímo do prostoru, ale také do vzduchové mezery mezi sádrokartonem a zdivem. Praxe ukázala tepelnou ztrátu domu pouhé 2,7 kW při 280 m2 užitné plochy.

Proto stačí topit zhruba osm hodin denně a spálit dva košíčky dřeva. Zbylých 16 hodin má dům takové akumulační schopnosti, že není nutno topit vůbec. Plynový kotel v praxi slouží jako doplňkové topení v zimě, kdy průměrné venkovní teploty klesají k nule a pod ní.

V domě je použita tzv. pasivní rekuperace, využívající přirozeného proudění vzduchu v kontinuálně propojené vzduchové mezeře mezi podlahou a střechou s kontrolovaným přívodem a odvodem čerstvého vzduchu. Podle rozdělení teplot se vzduch v mezeře pohybuje, a proto se v létě obvodové zdi a podkrovní povrchy domu ochlazují a v zimě ohřívají. Rozdíly teplot povrchů jsou minimalizovány a tím vzniká taková tepelná pohoda, že potřeba topit nebo větrat nad ekonomicky únosnou úroveň se výrazně snížila.

Od začátku si manželé přáli propojený obytný prostor. Dispozici domu vymysleli tak, aby byli spolu, když chtějí, ale aby měli i možnost soukromí. Přestože se v přízemí nachází kuchyň, jídelna, obývací pokoj, pracovna a v prvním podlaží pak dětské pokoje, koupelna a ložnice, není to v žádném ohledu obyčejný dům.

Majitel se záměrně vyhnul technologiím a postupům, které se běžně používají, ale ve skutečnosti jsou neúčelné a stavbu zbytečně prodražují. Jako příklad uvádí nedokončené podhledy v domě, které výrazně neovlivňují kročejovou neprůzvučnost a ani chybějící izolace nezvyšuje hlučnost. Dřevo jako materiál použitý na konstrukci podlah v běžném provozu dostatečně splňuje oba požadavky.

Zajímavostí jsou zavěšené stropy. Místo sloupů jsou použita táhla, na nichž je zavěšený strop do konstrukce krovu. Obavy statika i majitele, zda nebude takový strop příliš pružit, se při provozu domu rozplynuly. Mimořádné je i spirálové schodiště obepínající komín, jehož realizaci chtěl vzdát truhlář na samém začátku.

Výroba byla mírně složitější, protože bylo nutné ohýbat schodnice ve dvoumilimetrových lamelách podle dvou kopyt, ale výsledek stojí za to! Schodiště i další detaily v domě naplňují přísloví: když se chce, tak to jde. Za zmínku stojí i pozice a otvírání dveří. Jsou navrženy tak, že ani otevřené dveře nepřekážejí, a průchody dveří logicky odpovídají pohybu chodce.

Typická není ani koupelna, uprostřed níž se vyjímá dřevem obložená akrylátová vana a nelze si nevšimnout rovněž dřevěné podlahy. Jak říká hostitel, vše je tu vymyšleno tak, aby to nebylo hezké jen na pohled, ale aby se to dobře používalo.

Opravdu se tu nenajde jediné místo, kde se musejí Hegenbartovi násilně vyhýbat nějaké konstrukci. Nedokončené skleněné dveře sprchového koutu z ohýbaného skla jsou již ve výrobě.

Sprchový kout a deska umyvadla jsou z corianu. Obklady, které perfektně zapadají do celkového pojetí koupelny a dají se lehce rozebrat, jsou z lamina. Proč? Cílem bylo minimalizovat počet spár v obkladu. Lamino se také dobře udržuje a v případě nutnosti se může kdykoli snadno odmontovat kvůli opravě rozvodů pod ním a vrátit zpět. Stejně jednoduchá bude i případná oprava vodovodních baterií ve sprchovém koutu, který lze jako celek vysunout.

Také kuchyň je na první pohled nevšední. Navrhnul si ji sám hostitel již do minulého bytu, ale přesvědčování truhláře k realizaci trvalo dva roky. Vše je na dosah. Hlavní výhodou jsou zásuvky, které umožňují pohodlnou a přehlednou manipulaci se všemi předměty.

Kuchyň je výjimečná také tím, že je vyrobena z ohýbané masivní olše. Pracovní deska je z umělého kamene, který se dá libovolně tvarovat a nestudí. Obklad na zdi je opět z levného lamina, které se dá snadno nahradit kdykoli jiným dekorem.

Opět zaujmou oblé linie, i když tvary ohybů nejsou samoúčelné. Kopírují ergonomické požadavky a tak tam, kde by skříňka vadila chodidlům, ustupuje a naopak, kde je nutná větší pracovní plocha, deska vystupuje. Kuchyňská linka se v předchozím bytě osvědčila a do nového prostředí se přidala chybějící část ve stejném stylu. Chybí tu digestoř, kterou majitel považuje za zbytečný náklad. Stačí prý otevřít okno a o vlhkost a pachy se postará komín a čerstvý vzduch. Navíc v domě se projevují i antiseptické vlastnosti dřeva.

„Zahrada vznikala živelně,“ vzpomíná architekt Jan Kotlář, autor návrhu a realizace zahrady. „Původně jsme měli vyčistit zahradu a zachovat zdravé stromy. Při jedné diskusi s majiteli jsem zakomponoval jejich představy a nakreslil hrubý náčrt, jak by mohla zahrada vypadat. Chtěli tu mít rybník, nějaké potůčky a kameny. Můj návrh oslovil majitele tak, že neotálel a již druhý den dal vybagrovat hlavní rybník.

Dodnes se z této akce vzpamatováváme a děláme korekce. Vyhloubená jáma totiž neměla žádné příbřežní zóny, o tvaru nemluvě,“ poukazuje na chyby, ke kterým tehdy došlo.

Hlavní myšlenkou zahrady je její propojení s chráněným územím, které bezprostředně navazuje na zahradu za plotem, s klasickým složením stromů.

„Bohužel jsou tam i invazivní javory jasanolisté. Ty postupně likvidujeme se souhlasem majitele lesa na náklady majitelů domu. V souladu s touto koncepcí se v zahradě objevují borovice lesní, duby, habry, babyky a lípy jako kosterní dřeviny. Klasické podrostové rostliny jako brslen evropský, dřišťál obecný a dříny obecné tu rostou přirozeně bez vnějšího zásahu.

Kvetou na jaře - v době, kdy skoro nic nekvete. Ovšem budou tu i exotické rostliny - část zahrady směřujeme do lehce asijského stylu.

Přesto se snažíme, aby zahrada byla přirozená, stavěná do našich podmínek a za čas, až vyrostou kosterní dřeviny, vznikne přírodní les propojený se zahradou,“ popisuje Kolář.

Vodní plochy v zahradě tvoří zatím tři jezírka a připravuje se čtvrté. Už dnes ale vytvářejí funkční ekosystém, daří se zde živočichům i rostlinám. Po vyčištění zahrady vzniklo úplně první jezírko poblíž domu, kam se přivedla voda z přírodního pramene.

V okamžiku, kdy se přivezl kámen, vytvořilo se tu skalní prameniště, které za jeden rok obrostlo mechem a získalo krásnou patinu. Během let vyrostly v jeho okolí samy od sebe kapradiny. Přirozeně tu roste líska a vrba, další rostliny se dosazovaly. Jezírko osídlili také živočichové.

Zato stěna velkého jezera vzniká již pět let a letos konečně získala definitivní podobu. Křivky jezera se zaoblily, postavila se zpevňovací hráz a postupně se do zahrady vysazovaly duby, borovice a habry.

Zbývá zvednout hladinu a doplnit podrostové rostliny. Zatím se pracovalo hlavně s kamenem. Výhodou je, že do jezera hlubokého tři metry přitéká přírodní pramen, který okysličuje vodu. A jako skutečná čistírna vody začínají fungovat vodní rostliny (šípatky, sporýše, ostřice, orobince, puškvorec a plavín).

U vstupu do domu je další jezírko zásobované jen dešťovou vodou a v dolní části pozemku vznikne čtvrté jezírko, jehož založení nebude složité díky maximální hloubce 120 cm.

Hlavní kámen v zahradě se přivezl z Turnova a z Janova, takže parcela sloužila tři roky částečně jako skladiště kamene. Je to žula, která měla být původně rozdrcena, k čemuž naštěstí nedošlo. V zahradě bylo použito přes sto tun kamene. Jen dva a půl dne trvalo poskládat hlavní stěnu jezera obřím jeřábem. A jak se kameny vybíraly?

Autor návrhu měl sestavu kamenů v hlavě, vybíral ty tvarově zajímavé, které by šly poskládat dohromady tak, aby vytvořily dojem přirozené skály. Vše se dělalo nasucho, takže kámen váže kámen. Nikde není beton. Ve chvíli, kdy spáry mezi kameny zarostou rostlinami, bude dojem úplný. Po zvednutí hladiny jezera budou vycházet přímo z vody.

Kapradiny se tu již rozrůstají, letos se přidávala tařice skalní, která na jaře krásně pokvete v přirozeném prostředí. Vysazovaly se tu i kleče, které by měly vytvořit bonsajové struktury. Kolem vody se daří vrbám. Jezero slouží též jako odpočívadlo pro kachny. Většinou tu nocují a přes den odlétají.

Na zahradě jsou i původní stromy, ale protože byly ve špatném zdravotním stavu, musejí se dosazovat nové.

„V průběhu sedmi let, co stromy tvarujeme a dostává se jim odborné péče, se zotavují a vypadají mnohem lépe než když jsme začínali. Své neopakovatelné kouzlo má hlavně rozkvetlá jabloň, která vypadá jako přírodní bonsaj tyčící se nad vodou. Pozemek jsme osadili ze stran lesa po vnějším obvodu hlohyní, která vytvoří nepropustnou a bezpečnou stěnu. Zevnitř se pomalu rozrůstá zimolez, stálezelená popínavka,“ popisuje společné dílo architekt.

Při zpevňování hráze se pod velkým jezerem vysazovaly dlouhověké rostliny jako duby, habry a babyky. Majitel přivezl také pár rostlin ze svého bývalého pozemku. V dolní části zahrady vytvářejí souvislou stěnu kolem plotu tisy a vytváří podrost břízám.

Divoké nálety za plotem zůstanou. Vrba u jezera bude fungovat jako zdroj klasického košíkářského materiálu. Volný prostor tu bude mít dub přivezený z jiné zahrady. Původní smrčky v zahradě se postupně nahrazují babykami. Jako ochranná zóna dočasně slouží modříny. Jediný volný prostor, kde stromy nebudou, je centrální část před domem. Po vybudování kamenné stěny tu časem vznikne dřevěná podesta, která bude navazovat na dům.