Obytné domy připomínají hory svírající mezi sebou zelené údolí

Nizozemský ateliér navrhl komplex šesti budov smíšeného charakteru na ploše 180 000 m² pro místního developera Uribe Schwarzkopf. Objekty vyrostou v přístavní čtvrti Puerto Santa Ana více než dvoumilionového Guayaquilu, který je největším městem v zemi.

Architekti k projektu přistupovali s velikou úctou, byli si dobře vědomi, že soubor šesti staveb s výškami od 92 do 143 metrů významným způsobem změní vzhled a horizont nábřeží.

Jak tvůrci projektu říkají, při návrhu se inspirovali rozmanitostí města, které má mnoho tváří - „od široké řeky v kontrastu s blízkými horami až po pohled na moderní výškové budovy na pobřeží zasazené proti barevným stráním na kopci Santa Ana”.

Budovy jsou svými základnami propojené a vytvářejí společně útvar, jenž autoři nazývají údolím. Na jeho střechu umístili bazény a jezírka, sportoviště a velký veřejný amfiteátr orientovaný směrem k řece. Vše obklopuje bujná vegetace.

Uvnitř základny jsou pak ukryty obchody, kluby a podobná zařízení. Šest věží je rozděleno do dvou skupin. Na čtveřici a dvojici. Mezi nimi povede hluboký „kaňon” sahající až na úroveň ulice. Ten nabídne další prostory pro obchody a také přirozenou cestu pro pěší, aby byl pozemek pro okolní obyvatele pohodlně průchozí.

Vlastní věže slouží jako obytné stavby s byty různých velikostí tak, aby přilákaly co nejpestřejší klientelu obyvatel. Tvar staveb není ze všech stran stejný, do okolí se staví spíše jasnými až pravoúhlými liniemi, zatímco směrem „do údolí” tyto linie „měknou” a nabývají více oblých, přirozených varů.

Pozorný divák si všimne, že barva balkonů lemujících každé z podlaží není stejná, zatímco v nižších úrovních mají spíše zemité tóny, směrem vzhůru zesvětlují.

Vzhledem k místnímu rovníkovému klimatu museli nizozemští architekti přijít s řešeními, která pomohou interiér věží ochlazovat. A to pokud možno přirozeně - k tomu právě slouží balkony, které stíní prostory v podlaží pod sebou a zároveň poskytují prostor pro umístění spousty zeleně, která mikroklima na každém patře rovněž pomůže zlepšovat.

Zároveň jsou jednotlivé věže rozmístěny tak, aby mezi nimi mohl přirozeně proudit vzduch.

Jako drtivá většina podobně velkých projektů jsou i Hills řešeny s ohledem na trvalou udržitelnost.

Architekti počítají s využitím fotovoltaiky pokrývající spotřebu budov na veřejných prostranstvích, LED osvětlením i zadržováním a následným využitím dešťové vody atd.

„Komplex sám o sobě je takřka městem s různě vysokými věžemi, takže jde o mini panorama – ale je také součástí většího panoramatu podél promenády,“ říká zakládající člen MVRDV Jacob van Rijs.

„Bylo pro nás důležité, aby projekt nebyl jen ostrůvkem ve městě, ale aby nabídl přístup i ostatním, aby něco vrátil v podobě základny určené pro veřejnost. Bude to velmi vzrušující prostor pro lidi, kteří budou mít kam jít, kde, jak doufáme, se budou moci setkávat s přáteli.“