Článek
Autor známý svým vizionářským přístupem k architektuře používá pro nový druh ekologicky, energeticky a ekonomicky samoudržitelných výškových staveb pojmu farmodrapy (farmscrapers).

Oblázkové věže, které vypadají, jako kdyby bylancovaly, mají být ztělesněním harmonie lidského bydlení a žití s přírodou.
Šestice oblázkových "mohylek" reprezentuje jeho pojetí města, jako místa, kde každá z budov poskytne svým obyvatelům nejen důstojné podmínky k bydlení, ale také prostředí, kde budou pracovat, pěstovat suroviny pro svou obživu a kde budou mít i dostatek možností, jak trávit chvíle svého odpočinku. Cílem je snížit potřebu lidí cestovat tím, že veškeré jejich potřeby budou soustředěny do jednoho objektu.

Šestice asijských mohylek (tak se projekt jmenuje) při pohledu z vrchu
Každá z věží by měla vyprodukovat přesně tolik potravin a energie, kolik sama spotřebuje, eventuálně o něco víc. Samozřejmostí je využívání energie slunce a větru, totální recyklace všech odpadů, které se v každé věži vyprodukují a samozřejmě tedy i produkce výhradě recyklovatelných surovin a zboží.

Detailní pohled na oblázky osázené stromy a vertikálními větrnými turbínami
Jednotlivé oblázky, jichž je v jedné věži naskládáno až 22, představují skutečné eko-čtvrti v tomto modelu vertikálního města. Každý dvoupodlažní oblázek obepínají ocelové prstence, které jsou připojeny k centrálnímu sloupu pomocí speciálních nosníků zaručujících flexibilitu.

Návrh vnitřního členění jednoho z oblázků
Středový sloup pak funguje nejen jako páteř budovy, ale především jako hlavní dopravní tepna pro obyvatelstvo i pro zboží, které tudy poplyne všemi směry a bude odtud snadno distribuovatelné do všech částí objektu.

Bokorys jedné z věží se zdůrazněním středového sloupu, oblázků a zahrad

Nákres vnitřního uspořádání oblázku se školami