O stavbě domu rozhodla cena

Já jsem vyrůstala ve velkém rodinném domě, jsem zvyklá na soukromí a klid, který rodinný dům poskytuje. Posledních deset let jsem žila sama v bytě, měli jsme vztah na dálku a toto je naše první společné bydlení.

Zvažovali jsme, jestli koupit byt ve městě, nebo postavit dům. A nakonec vyhrál dům. Jednak kvůli ceně, která by u bytu byla více méně podobná, tak i kvůli tomu soukromí, které tu máme. Navíc jsme rádi venku, na zahradě, takže si to tu užíváme.

Těžké to až tak nebylo, spíš jsme řešili nějakou naši představu. Původně jsme se koukali i na nějaké pozemky blízko města, bylo to hezké místo, ale pak jsme viděli parcelaci a došlo nám, že by to tam bylo dům vedle domu, takový panelák naležato. A to jsme rozhodně nechtěli.

Pak se nám podařilo najít tento pozemek, který byl za rozumné peníze, i když jsme tu teda „nechali ruce“. Pozemek byl celý zarostlý lískami, které jsme museli vykácet a vytahat kořeny. Navíc tu stála polorozpadlá velká užitková budova, kterou jsme museli vyklidit a nechat zbourat. No, práce tu bylo dost.

Ale znali jsme tuto lokalitu a měli jsme to tady rádi, je tu krásná příroda, přitom do města kousek. Tak jsme do toho šli i přes komplikace a stálo to za to. Ten klid je tu k nezaplacení.

Asi jen 14 dní. Byl to jeden z prvních pozemků, na který jsme narazili. A byť se nám moc líbil, ze začátku nás odrazovala ta práce, která tu byla, takže jsme koukali i po jiných pozemcích. Pak jsme se ale přistihli, že stále myslíme na tento, a bylo rozhodnuto.

Dlouho pak trvalo, než jsme pozemek koupili. Majitel si nemohl rozmyslet, jestli chce prodat pozemek vcelku nebo ho rozdělit na dvě parcely. To jsme ale striktně odmítli a naštěstí nám jej nakonec prodal vcelku. Ale trvalo to.

V podstatě jsme tady začali kácet a vyklízet ještě dřív, než byl pozemek oficiálně náš. Celá ta koupě se vlekla asi půl roku od jara do podzimu 2019.

Nebyl, všechno jsme si zařizovali sami. Elektřina tady kdysi byla, pak se zrušila, ale zůstala tu na pozemku stará kaplička, takže jsme si na stavbu natáhli elektřinu od ní a následně jsme postavili vlastní nový sloupek. Co se týče vody, není tu vodovod ani veřejná kanalizace, takže máme vrt a vlastní čističku.

To šlo tak nějak souběžně s koupí pozemku. První schůzku s firmou, která nám dům postavila, jsme měli v létě. Zároveň už jsme pomalu začali oběhávat a zařizovat vše potřebné kolem stavebního povolení, aby nás to pak nezdržovalo v momentě, kdy už budeme mít projekt.

Což nám dost pomohlo, protože díky tomu, že jsme měli vše připravené, jsme vyřídili stavební povolení docela rychle a hladce.

Celé to trvalo asi tři měsíce.

Tady jsme měli taky štěstí, i když to bylo trochu komplikované. Původně se mělo začít stavět v roce 2020, pak se to ale posunulo a začalo se mluvit až o roce 2021. Z toho jsme byli docela nešťastní, protože to by bylo roční zdržení.

Ale díky rychle vyřízenému stavebnímu povolení jsme nakonec předběhli lidi, co měli stavět před námi, a v podstatě hned dva týdny po získání povolení se tady poprvé koplo do země.

Právě že nebylo. Byla tu ještě suť z původní stavby a pozemek nebyl zarovnaný. Takže jsme se docela zapotili, ale stihli jsme to. No a pak už tady nastoupili chlapi z firmy a začaly se dít věci. Dům nám doslova rostl před očima, byl na to krásný pohled. Navíc mi přišlo, že ta naše parta, co tu dělala, byla extrémně šikovná a práce jim šla fakt od ruky.

Nejprve jsem hledala hlavně podle recenzí a zkušeností lidí, z čehož mi vykrystalizovalo několik firem. A pak už nějakou vylučovací metodou, kdy třeba někoho oslovíte a on se vám ani neozve zpátky nebo se vám nelíbí domy, co mají v nabídce. Takto postupně firmy odpadaly.

Až jsme navštívili firmu, kde to prostě zafungovalo, lidsky i tím, co a jak staví, takže už jsme neměli potřebu hledat dál.

Vybrali jsme si typový dům, který jsme si ale nechali trochu upravit podle našich představ. Prodloužili jsme jej o jeden metr, čímž se nám zvětšil obývací pokoj a taky technická místnost, za což jsem hodně ráda, ten prostor navíc se vždycky hodí.

To byla jasná volba, schody jsme nechtěli. Zastáváme názor, že je lepší mít menší dům a velkou zahradu než naopak. Já mám navíc patro nebo podkroví spojené s tím, že je tam vedro. A to bych nesnesla, na spaní potřebuji tak 15 stupňů ideálně.

Ano, včetně základovky. Toho zařizování předtím kolem pozemku a všeho okolo bylo tolik, že už jsme nechtěli nic řešit.

Původní plán byl, že začnou v dubnu a v září nám předají klíče. Jenže nám do toho vstoupil covid. Část stavební party byla z Ukrajiny a běžně každý rok jezdí na červenec a srpen domů. Jenže pak je v září nepustili sem, kvůli covidu byly zavřené hranice. Takže nám tady stála hrubá stavba, naštěstí už aspoň s okny, tedy uzavřená, aby do ní nepršelo.

V listopadu se jí naštěstí podařilo sehnat ne jednu, ale rovnou tři náhradní party, takže to tady najednou vypadalo jako v mravenčím domečku. Hotový dům nám nakonec předali v prosinci, což byla neuvěřitelná rychlost.

Jenže jsme se stejně nemohli nastěhovat, protože tu stále nebyla elektřina, na kterou jsme čekali další tři měsíce. A s elektřinou souviselo i vše ostatní. Když není elektřina, tak se nedá připojit čerpadlo ani čistička.

Protože byla zima a elektrikář nám říkal, že nemůže dělat s kabely, když je méně než 10 stupňů. A zima byla ten rok dlouhá. A pak, když jsme měli konečně domluvený termín, dostal elektrikář covid. No, nebudu to prodlužovat, nakonec jsme se v březnu nastěhovali.

Sami jsme si složili kuchyň a veškerý nábytek a instalovali jsme si všechno osvětlení. Ještě tu budeme spoustu věcí dodělávat.

Hlavní věcí bude terasa podél celého domu včetně nějakého jednoduchého zastřešení, to si budeme dělat taky sami. Pak taky samozřejmě oplocení a předtím ještě nějaké terénní úpravy na zahradě.

Roli hrála především rychlost výstavby. Vzhledem k tomu, že pocházím ze statku, který je v naší rodině už po generace, nemám potřebu si stavět pomník v podobě baráku, který tu bude stát po staletí. Sama vidím, jak se potřeby obyvatel, technologie i materiály s postupujícím časem mění. Hlavní hodnota nemovitosti bude vždy spočívat v lokalitě a pozemku a z toho se nám, myslím, povedlo vykřesat už teď hodně.

Máme. Na tom jsem si dala opravdu záležet a byla to taky jedna z úprav oproti typové variantě domu. Jednak jsme zvětšili šatnu u ložnice a přidali jsme taky šatny u obou pokojů.

Pak máme pochozí půdu, kde máme takové ty věci, které využíváme málo nebo sezonně, třeba lyže. A tak nejpozději do roka plánujeme ještě postavit garáž, kde budeme skladovat i zahradní nářadí.

Máme elektrické podlahové topení, krb a v pokojích přímotopy, ty ale vůbec nezapínáme. Trochu litujeme, že jsme si podlahovku nedali i do vstupní haly, bylo by to komfortnější, ale holt musíme z bot rovnou do bačkor.

Krb používáme rádi, i když bychom nemuseli, ale je z něj zase úplně jiné teplo než z podlahového topení. Je pravda, že krb to tu vytopí hodně rychle, ale vždycky se dá vyvětrat nebo otevřít dveře a nechat to teplo rozvést dál po domě.

A v létě je tu příjemně. Tím, že máme docela velký přesah střechy, tak sem v podstatě do půlky srpna sluníčko vůbec nedosáhne. A pak máme venkovní žaluzie, které v případě potřeby můžeme zatáhnout. Já mám ráda chladnější klima, teplo moc nemusím a jsem tu spokojená. Nejvíc jsem tu v létě naměřila 25 stupňů.

Nemáme a ani jsme o ní neuvažovali. Přemýšleli jsme nad rekuperací, ale nakonec jsme to zavrhli, protože rádi větráme, takže by to pro nás nemělo význam a byly by to vyhozené peníze.

Připlatili jsme si za lepší střešní krytinu, jednak z estetického, ale i funkčního hlediska. Tašky mají speciální úpravu, která odráží sluneční paprsky, takže by to mělo fungovat proti přehřívání. Ale jinak asi nic, my na ty vychytávky moc nejsme.

Spokojení jsme moc, nejvíc si užíváme ten klid tady. A mně se moc líbí, jak je tu vidět proměnlivost přírody v ročních obdobích, hlavně na jaře je to krásné, jak se všechno mění přímo před očima.

Není. Možná jediné, dali bychom tu podlahovku i do chodby, jak jsem říkala. Ale jinak jsme opravdu spokojení a nevidíme důvod cokoliv měnit.

Ano, sousedi, co jsou nám nejblíž, využívají dům jen jako letní chalupu a přes zimu tu nejsou. Takže se s nimi známe, ale blízký vztah s nimi vyloženě navázaný nemáme.

Za dalšími sousedy bychom museli až do vesnice, žádné sousedy přes plot tu nemáme. Ale lidi ve vesnici jsou fajn, během stavby nám tu zachraňovali materiál, který rozfoukal vítr.

Jednou to byl polystyren, který chlapi zapomněli zatížit, přišel nějaký orkán a rozfoukal ho po celém okolí.

Další den jsme polystyren našli srovnaný u domu, zatížený cihlami a doteď nevíme, kdo to udělal. Jindy nám uletěla plachta od motorky, nemohli jsme ji najít a za pár dní ležela plachta složená u dveří.

Aby si nachystali vše dopředu a při plánování domu se nebáli zajít na úřady zjistit si potřebné informace. Tento postup se nám velmi osvědčil, na úřadech byli všichni vstřícní a dobře nám poradili. I díky tomu pak vyřízení stavebního povolení bylo snadné a rychlé.

Autor: Barbora Matušková, www.drevostavitel.cz