Nový kabát pro starý mlýn. Manželé koupili ruinu a udělali z ní vzdělávací centrum

Kdo projíždí moravskoslezskou obcí Karlovice, nemůže si jí nevšimnout – bílé budovy s černě rámovanými okny, stojící hned naproti obecnímu domu. Jedna ze zdejších dominant sloužila v minulosti jako mlýn, dnes se v ní však místo mletí mouky a výroby energie vzdělávají hlavně děti.

„Bývalý strojní mlýn byl postaven v roce 1930 a fungoval až do 50. let. Potom byl přeměněn částečně ve sklad, po nějakých dvaceti letech opuštěn a budova chátrala,“ popisuje jeho historii jedna ze zdejších obyvatelek Kateřina Kočí.

Vede spolek pro přírodu Actaea a je to právě ona, kdo se na záchraně opuštěného mlýna velkou měrou podílel. „Původním záměrem bylo najít prostor pro naše vzdělávací centrum, a jak jsme chodili kolem téhle budovy, tak nám přišlo, že by mohlo být právě tady, takže jsme budovu s manželem v roce 2013 koupili,“ vypráví Kočí.

Po prvních záchranných pracích přišla na řadu celková rekonstrukce, se kterou finančně pomohly evropské dotační zdroje i pomoc od tří stovek místních v crowdfundingové kampani. Obnova za necelé čtyři miliony korun byla hotová na začátku roku 2022 a třípodlažní centrum mohlo začít plnohodnotně fungovat.

„Vzdělávání je náš hlavní účel, zejména o místní ochraně přírody, zaměřené na Jeseníky a celý region a jeho přírodu. Snažíme se ale, aby budova byla více využitá, na programy pro školy i pro veřejnost, na kroužky a časem zkusíme jazykové kurzy,“ přibližuje předsedkyně spolku.

Příchozí tu mají k dispozici tři patra s učebnami, hernou či prostorem na výstavy a občerstvení. Informace najdou ve mlýně i turisté a cestovatelé, kteří do oblasti především v létě zavítají.

Při rekonstrukci chtěli majitelé co nejvíce uchovat charakter původní budovy. „Takže jsme nezateplovali fasádu, zachovali jsme veškeré vnitřní dřevěné konstrukce a přizpůsobili jsme tomu i materiály, které jsem použili při rekonstrukci,“ přibližuje předsedkyně spolku.

S tím jim pomohl architekt Jaromír Walter, který se návrhu konverze zhostil. „Je to místní rodák a známe se dlouho, nabídl nám sám spolupráci, protože i pro něj bylo důležité, aby jeho rodná obec vypadala hezky,“ přiznává Kočí.

Co se tedy povedlo udělat? Bílou fasádu s římsami a ozdobnými prvky obnovili tradiční technologií a podle předlohy z fotografií ze 30. let. Původní vysoká tovární okna ponechali.

„Museli jsme je všechny vytahat, překovat, na místě znovu zazdít a zasklít. Co se týká jejich zateplení, inspirovali jsme se v dole Michal, kde mají také tovární okna a za nimi mají druhou řadu. My jsme volili dřevo, aby byl interiér domácký a teplý. Plast jsme rozhodně nechtěli, šli jsme dražší cestou, ale myslím si, že správnou,“ věří naše dnešní průvodkyně.

A ukazuje nám vevnitř zachovalé staré trámy, podhledy či starou podlahu v přízemí, která už sice leccos zažila, ale díky tomu má svůj osobitý vzhled. „A když se podíváte na strop, tak tam jsou technologické prostupy, takové díry, kterými vedla technologie, ty jsme nechali viditelné,“ dívá se vzhůru.

Zařízení tu nezůstalo, z původního vybavení zde najdeme už jen dvě stará svítidla nad schody. Ostatní jsou moderní, industriální, vizáží však velmi podobné; tip na ně prý dostali v muzeu v Bruntále.

„Nebyla tady žádná toaleta, žádné zázemí, to se muselo v prvním podlaží vestavět a architekti to vymysleli formou kostky. Protože mlýnu se tady říká ‚kostka‘, díky jeho tvaru, takže tady máme takovou kostku v kostce,“ směje se Kočí a ukazuje na nenápadnou vestavbu za malým barem.

S tématem kostek tu však pracovali i jinde – třeba herna v patře je plná dřevěných sedacích kostek, které nejenže odkazují na budovu samotnou, ale také jsou ve svém použití velmi variabilní.

Všechny ty roky práce na mlýnu prý Kateřině Kočí daly cennou lekci – že nemá smysl tlačit zbytečně na pilu, vše podle ní přijde v tu chvíli, kdy má. „A museli jsme se také naučit trpělivosti, protože není lehké získat finanční prostředky na rekonstrukci takové budovy, zvlášť když ji chcete dělat citlivě a zachovat její charakter,“ říká.

„A přineslo nám to i obrovskou radost, že se to povedlo, a zadostiučinění, když lidé přijdou a pochválí nás, že se jim budova líbí, a cítí se tu příjemně.“ Ani tak ale práce na budově a náplni programů nekončí, na přeměnu ještě čeká třeba podzemní patro.

„Do budoucna bychom rádi víc připomínali historii budovy a historii využití síly vody tady v regionu, protože na vodních náhonech tady fungovalo mnoho provozů, kromě mlýnu to byly pily, kovárny a podobně. Rádi bychom o tom udělali výstavu. A získali sem také nějaké původní vybavení, které se tady bohužel nedochovalo. Ale jsou možnosti, jak ho získat, na tom teď pracujeme,“ uzavírá předsedkyně.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Actaea - společnost pro přírodu a krajinu, z.s.