Článek
Šestatřicetiletý Pavel Nasadil, absolvent Přikrylovy školy architektury na pražské akademii na sebe poprvé upozornil právě touto realizací tzv. Nového českého domu ve Velkém Týnci na Olomoucku. Jeho koncepce, hledající možnou podobu dnešního moderního venkovského domu, nabízí zdařilou alternativu k nudné katalogové architektuře, která se snad ani architekturou nedá nazvat.
Stavba byla oceněna jako jedna z nejlepších novostaveb
Dům si z našeho nejprestižnějšího architektonického klání Grand Prix Obce architektů za rok 2004 odnesl zasloužené čestné uznání v kategorii novostavba.
Porota ocenila na „obyčejném venkovském stavení“ jeho přirozenou „moudrost“. Hlavní myšlenkou Nasadilova rodinného domu pro mladou čtyřčlennou rodinu bylo tedy vytvoření prototypu „nového vesnického domu pro českou krajinu.“
Stavba s klasickou sedlovou střechou vystihuje základní znaky lidové architektury, ale chybí jí sentimentální prvky tradiční venkovské architektury. Vila také skýtá komfort zcela odpovídající požadavkům současnosti.
Jednoduchý tvar domu se štíhlými okenními otvory uvnitř ukrývá jednoduše uspořádaný obytný prostor, rozdělený vloženými toaletami a koupelnami na jednotlivé sekce. Srdcem domu je obytná otevřená hala.
Z ní se „vine cesta domem,“ jež dál pokračuje po otevřeném schodišti do podkroví, kde končí v „tiché a uzavřené části s ložnicemi dětí.“ Tento prvek, nově vložený do venkovského stavení, poskytuje svým obyvatelům příjemný životní prostor, obohacený o přímé spojení se zahradou, ale připomíná i někdejší vazby stavebníkovy rodiny k nedaleké Olomouci.
Dominanty Olomouce a panorama Svatého Kopečku s barokní bazilikou se připomínají díky pohledu z čtvercového okna, jediného otvoru v západní - hlavní vnější stěně fasády. Podobným způsobem dekoroval panoramatem Hradčan jednu z místností v domě malíře Františka Dvořáka už koncem 60. let architekt Jan Kaplický.