Článek
„Cílem projektu bylo zkombinovat moderní architekturu s recyklovanými částmi z jiných staveb v harmonickém kontrastu mezi starým a novým,“ říkají architekti Cristina Mora a David Jiménez.
Zadání, ve kterém běžný smrtelník cítí cosi neřešitelného, naplnili ovšem architekti do puntíku a navíc s velikým úspěchem.
Svým klientům navrhli patrový dům s velice neobvyklým půdorysem. Jeho podoba ovšem velmi přesně reaguje na pohyb slunce po obloze v průběhu dne i ročních období.
Obyvatelé se tak mohou neustále těšit z maximálního množství denního světla, které tak zalévá interiér jejich domova měrou vrchovatou.
Interiér domu pak architekti vymodelovali podle osvědčeného otevřeného plánu. V přízemí je hlavní společenská místnost tvořená kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, horní patro je pak na úrovni schodů rozděleno na dvě poloviny.
Každá z nich slouží jako soukromá noční zóna pro jednotlivé členy rodiny. Nalevo od schodů je ložnice rodičů doplněná vlastní koupelnou, šatnou a pracovnou, od schodiště doprava vede cesta do ložnice dětí. V podzemí je pak ukryta garáž pro dva vozy a úložné prostory s technickým zázemím domu.
Veliký důraz kladli architekti nejen na použití již zmiňovaných recyklovaných prvků a částí demolovaných budov, ale především na to, aby v nové stavbě vynikly a mohly dále vyprávět svou vlastní historii.
Příkladem jsou třeba okenice z demolovaného stavení v Barceloně anebo ocelové pláty z rozebrané ocelárny, z nichž je vyrobeno schodiště. Velká průmyslová svítidla jsou spuštěna od stropu níž než je zvykem, a připomínají tak časy, kdy byla v tovární hale na stropě podstatně vyšším.
Za pozornost stojí ovšem i dveře. Učiněný klenot zachráněný z veřejné budovy, která stávala v provincii Barcelona, jak je nadšeně označují architekti. Jejich úpravu, nikoli však kompletní opravu, svěřili stejnému člověku, který se svého času podílel na restauraci slavného barcelonského domu Casa Batlló.
Řemeslník na dřevě dveří záměrně zachoval všechny nápisy, vrypy a rytiny, aby se každý návštěvník domu mohl pokochat a zasnít nad tím, co všechno asi už zažily a „viděly“.
Architekti, vědomi si toho, že navrhli dům v mnoha směrech výjimečný, zavrhli myšlenku uzavřít jej vysokým plotem a skrýt pohledu okolí.
Místo toho se snažili co nejvíce setřít hranice pozemku a okolního veřejného prostoru. Aby obojí propojili, vysadili na parcele i v jejím okolí stejné druhy květin a stromů.
Po několika měsících se pak mohli přesvědčit, že příroda jejich představy zcela naplnila a kolemjdoucí si již není jistý, kam sahá pozemek majitelů a kde je už veřejné prostranství.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.