Nízkoenergetický dům za Prahou šetří energii i své majitele

Měla velké štěstí, že její myšlenku podpořil i partner, který chtěl jako výrobce stavebního systému K-Kontrol uskutečnit zase svoji vizi. A sice uplatnit při stavbě sendvič a zároveň ukázat i určitou variabilitu využití jednotlivých typizovaných prvků systému.

Dům, který nakonec Radka postavila jako vzorový, hostitelům plnohodnotně slouží již čtyři roky. „Šli jsme do stavby standardního nízkoenergetického domu a využíváme všechny výhody, které nabízí,“ upozorňuje na dobrou volbu majitelka domu a dnes i matka tří dětí.

Dvoupodlažní dům je ukázkou toho, že lze přidáním nebo odebráním panelu zvětšovat či zmenšovat jeho užitnou plochu, byť by došlo i ke komplikovaným projektovým změnám.

Dům odpovídá tvarem pozemku o velikosti 1000 m2, je 10,5 m široký a 12 m dlouhý s tím, že ve druhém podlaží je na východní straně o půl metru předsazený. „Jednoduchý tvar domu vznikl ve spolupráci s akademickým architektem Rudolfem Netíkem. Ten dotáhl jeho vzhled do konečné podoby,“ pochvaluje si hostitel spolupráci s architektem a doporučuje ji každému investorovi. Není nad konzultaci s odborníkem, který poradí nejen s dispozicí jednotlivých místností, ale ví si rady i s detaily.

Nízkoenergetický dům má plochou sendvičovou střechu, na níž je svařená gumová fólie a deseticentimetrová vrstva kačírku. Je tu také světlík, orientovaný na sever, k proteplování středu domu a solární panely o ploše 8,2 m2 zajišťující předohřev teplé vody.

Samotný nosný systém tvoří obvodové zdivo, jehož základem je panel široký 125 mm. Středem domu vede nosná příčka v tloušťce 120 mm, která dělí dům na dvě části: obytnou a technickou. V klidové zóně v přízemí se nachází obývák a jídelna, nahoře pak ložnice. V technické části to jsou koupelny v obou podlažích, dole kuchyně, pracovna, schodiště a technická místnost.

Standardní nízkoenergetický dům našich hostitelů má především řízené větrání v kombinaci s topením. Využívá i solární panely umístěné na střeše, které ohřívají vodu v pětisetlitrovém zásobníku. Zdroj ohřevu vody je půl roku vypnutý a v době, kdy je málo slunce, se využívá elektrická spirála. Kupodivu jsou i dny v prosinci a v lednu, kdy je na solárních panelech až 130 °C a 500 l vody v nádrži se ohřeje na 90 °C.

K vytápění domu slouží kanadská technologie, využívající teplovzdušný kotel s rekuperací a zabudovaným hliníkovým jádrem s celoživotní zárukou. Výhodou je až 90% účinnost kotle. Zdrojem zabudovaného radiátoru je voda ze zásobníku. Ten pomocí ventilátoru v technologické jednotce rozhání teplý vzduch po domě, kde ze stěny, ze stropu nebo z podlahy vyvěrá neprůvanově ohřátý teplý vzduch a dostává se zpět do jednotky, která ho filtruje, zvlhčuje, předehřívá i centrálně klimatizuje.

Programovatelný termostat a čidla stavu vlhkosti vzduchu v domě s časovými spínači jsou instalována na toaletách a v koupelnách. Na provětrání se používají i dotykové, časově omezené termostaty.

Pod dlažbou v kuchyni, koupelnách a v předsíni jsou zabudovány teplovodní rozvody, které jsou v koupelnách napojeny na žebříky. Jestliže není zapnuté větrání, ukáže se vlhkost hlavně na ručnících, které zůstanou mokré, ale větráním se vysuší. Dům se vytápí na 22, v zimě na 24 °C.

Výhodou je stejná teplota v celém domě. V jakémkoli pokoji lze ovšem mechanicky uzavřít přísun teplého vzduchu a otevřít okno s tím, že zbytek domu funguje podle zvoleného programu. Pro dům je vypracován individuální projekt vzduchotechniky, ale zrovna tak se sem mohly instalovat přímotopy. Ty by ovšem jen temperovaly.

Dům je vybaven krbovou vložkou, která tu plní dva účely. Je hlavně estetickým prvkem, dělícím obývací prostor od jídelny propojené s kuchyní, ale zároveň slouží jako záložní zdroj energie, protože celá domácnost funguje na elektřinu. Náklady na elektřinu jsou opravdu nízké (17 000 Kč/rok), když zvážíme užitnou plochu domu, která je 270 m2. Do této sumy se započítává veškerý chod domácnosti, kanceláře, garážových vrat, vjezdové brány, zabezpečovacích prvků a celoroční péče o zahradu. V 1/3 garáže je sklep, kde se skrývá technologie na úpravu vody, neboť v době, kdy se dům stavěl, neměla obec kanalizaci ani vodovod.

Čtyři roky je dostatečně dlouhá doba na to, aby se dalo bydlení v nízkoenergetickém domě vyhodnotit. Hostitelé oceňují především topení s rekuperací, kvalitní vzduch a solární kolektory.

A také zemní registr pro předohřev nebo chlazení vzduchu, jehož délka se počítá podle teplotního pásma a velikosti domu. Instalovala se tu 34 m dlouhá roura o průměru 200 mm se třemi filtry. Jeden je umístěn na vstupu proti znečištění, druhý u teplovzdušného kotle s rekuperací a třetí v jednotce.

Potrubí vede ve dvou metrech pod zemí, kde je stále 8 °C. Vzduch z registru směřuje do domu celoročně a buď se ochlazuje, nebo předehřívá. Pro představu: v létě, když je venku +34 °C, z registru přichází vzduch teplý 19 °C a v zimě při teplotě –23 °C vychází z registru +13 °C. Vzduch se cestou předehřeje a dohřívá se jen rozdíl do +22 °C.

„Potrubí funguje bez mechanizace a šetří 80 % prvotní energie,“ vysvětluje Luboš Budinský, zástupce realizační společnosti EURASTAVBY. CZ, která dům postavila, a dodává, že tento stavební systém je perspektivní i pro výstavbu pasivních domů.

„Slupka domu je energeticky kvalitní, konstrukce je lehká, pevná, izolačně účinná jak pro chlad, tak i teplo. Jednoduše se s ní pracuje, lehce manipuluje, upravuje. Jsme vždy důslední při zakládání stavby, nikomu se určitě nevyplatí šetřit na základové desce. Výhodou stavebního panelu je přítomnost standardního samozhášivého stabilizovaného polystyrenu nebo polystyrenu s příměsí uhlíku, kde je o 20 % lepší součinitel propustnosti, za minimální příplatek.“

„Jsem nadmíru spokojená i s centrálním vysavačem, nejen kvůli tomu, že odvádí nečistoty a prach do kanystru a přefiltrovaný vzduch mimo dům, ale také proto, že zlepšuje kvalitu vzduchu uvnitř domu a snižuje alergické obtíže, což oceňujeme hlavně kvůli dětem,“ říká majitelka. Hostitelé vyřešili tepelné ztráty, na druhé straně ale trošku podcenili otázku tepelných zisků.

„Po vlastní zkušenosti doporučuji klást důraz na tepelné zisky nejen v souvislosti s globálním oteplováním, ale je nutné řešit je z hlediska designu zastínění domu již v hrubé stavbě. To znamená předsadit střešní plochu nebo v patře počítat s roletami a v přízemí pak s pergolou či markýzou,“ radí hostitel.

Také doporučuje hlídat co nejvyšší kvalitu oken a dveří, aby byl koeficient tepelné propustnosti co nejnižší. V okenních vícekomorových profilech se vyplatí trojskla a kombinovat dřevo a hliník.

Za zamyšlení stojí velikost oken, která jsou obvykle nejslabším článkem celé stavby. Jedna věc je design a druhá jsou ztráty a zisky energie. „Když je venku –10 °C a svítí slunce, v domě nemusíme topit. Na druhou stranu v létě je to problém. Naučili jsme se využívat venkovní žaluzie a dodatečně jsme instalovali markýzu na terase,“ uzavírají povídání o spokojeném životě v nízkoenergetickém domě naši hostitelé.