Nízkoenergetickou dřevostavbu přeměnili na pasivní a nelitují. Za čerpadlo země-voda si dnes blahořečí

Proč jste se rozhodli postavit dům a kdo vám ho navrhnul?

Ondřej: Původně jsem ani nechtěl stavět, celý život jsem vyrůstal v bytě. Časem jsem si našel svoji budoucí ženu a s tou jsme si koupili malý byt v Praze. Když jsme pak chtěli založit rodinu, řekli jsme si, že bychom si mohli dům nechat postavit.

Tak jsem to začal řešit s kamarádem architektem, jestli by nám dům nenakreslil. Trvalo mu to zhruba rok, neměl moc času, ale zase mi to dal za kamarádskou cenu. To, jak dneska dům zvenku vypadá, je vlastně naše společná myšlenka.

Jaké byly vaše požadavky na architekta?

Marie: Vzhled exteriéru jsme nechali úplně na něm. Chtěli jsme na jeho návrhu upravit jen pár věcí, například komín. Byl původně vyšší než střecha a designově to vypadalo jako něco, co má dům ozvláštnit, ale nám se to nelíbilo a ani to nebylo moc praktické.

Ondřej: Byl se tady samozřejmě podívat a pracoval i s konkrétním pozemkem. Když si vybíráte dům z katalogu, tak nevymýšlíte žádné novinky, ani by vás třeba nenapadlo nic speciálního. Prostě si nějaký dům vyberete a s tím se smíříte. Když zadáte práci architektovi, může přijít s jinými rozměry, udělá asymetrickou střechu, zajímavé arkýře a podobně. Dohodli jsme se také na plechové střeše a máme hranaté okapy, to se nám líbilo. Na údržbu je to asi stejné jako půlkulaté.

Byl tady daný nějaký regulativ ze strany obce?

Ondřej: Regulativ tu je, ale asi nebyl problém vyřídit si výjimku. My jsme všechny regulativy splnili, ale jinak si tu každý postavil, co chtěl. Každý dům má jiný styl.

Například zastavěnost je tady maximálně 25 % plochy pozemku. My máme 850 m2, základová deska je 107 m2 plus terasa. Takže máme ještě rezervu na případně další doplňkové stavby (uvažujeme o garáži nebo zahradním domku).

Zasahovali jste do návrhu dispozice?

Ondřej: Ano. Nahoře jsme chtěli 3 pokoje. Plánovali jsme 2 děti, tak aby každé dítě mělo svůj pokoj a my ložnici. Ale zbytek řešil architekt a následně i projektant (kde bude jaká příčka, aby to sedělo k rozměru panelů a technologii výroby).

Kdo vám vyřizoval stavební povolení?

Ondřej: Stavební povolení jsem si vyřizoval sám. Měl jsem od architekta studii se všemi podklady včetně výkresů elektrických rozvodů a podobně. Dál jsem si musel vyběhávat potvrzení, že tady nevede žádné vedení, telekomunikace, musel jsem vyřídit vojáky, Lesy ČR a podobně. Naštěstí už tehdy existovala webová aplikace, která vám po zadání pozemku řekla, co všechno potřebujete, a rovnou tam byly formuláře pro konkrétní organizace, které jen vytisknete a pošlete, někdy to šlo i e-mailem. Takže to naštěstí šlo všechno celkem rychle, za 2 měsíce jsem měl všechny „povolovačky“ hotové. Teprve pak jsem začal hledat firmu, která by dům postavila.

Podle čeho jste vybírali stavební firmu?

Ondřej: Firmu jsem si vybíral asi 2 roky, chodil jsem na For Arch i na další veletrhy a výstavy. Nakonec jsem se rozhodl, že si dřevostavbu nechám postavit od někoho z Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD). Říkal jsem si, že to je asi nějaká záruka kvality. Takže jsem oslovil úplně všechny z Asociace a nechal jsem si poslat nabídky, tehdy jich bylo 9 nebo 11. Udělal jsem si tabulku v excelu, kde jsem zadal všechny nabídky, a porovnal je. Cenově to bylo hodně podobné, pohybovali jsme se v rozmezí 3,5–5 milionů. U těchto firem jsme pak objížděli jejich vzorové stavby. Firma, kterou jsem si nakonec vybral, nám dodávala hrubou stavbu dřevostavby, stěny, podlahy, topení, vodu a elektriku. Spolupráce s nimi byla perfektní. Když jsem s nimi řešil něco asi po 3 letech, přijeli ti stejní lidé, které jsem viděl na stavbě, což je známka toho, že firma dobře funguje. Rád zaplatím za kvalitní práci.

Jak dlouho trvala celá stavba domu?

Ondřej: Základovou desku jsem si dělal sám s kamarádem, který má betonárku. Pak si to převzala firma a čistého času na tom dělali ani ne půl roku. Samotná konstrukce domu byla postavená asi za 2–3 dny. Celkově, než jsme se mohli nastěhovat, to trvalo rok.

Nastaly během výstavby nějaké komplikace?

Ondřej: Komplikace nastala už při dopravě stavebních panelů na pozemek, a to kvůli omezené výšce tunelu. Všechny panely mají dole 10–15cm hranol, na kterém potom stojí v konstrukci, takže je všude museli sundat, jinak by se do tunelu nevešly. Jinak firma, která dodávala hrubou stavbu, byla super. Ale s ostatními firmami jsme řešili problémy s kdečím.

Třeba jsme se natrápili s komínem a okny. Při kotvení komínu se udělala zvenku prasklina na fasádě o velikosti asi 2 metry. Takže jsem firmě zavolal a oni přijeli, 20 cm na každou stranu fasádu vyřízli a všechno opravili.

Na okna jsme měli speciální požadavky – potřebovali jsme trojskla, aby měla okna dobré parametry prostupu tepla, ale zároveň aby měla nějaké tepelné zisky, protože to se všechno počítá do projektu na energetický posudek.

Tři velká okna byla na celé vnitřní straně poškrábaná, tak jsem je musel okenářské firmě reklamovat. Přijeli to vyměnit asi za rok, to bylo hrozné, vůbec se s nimi nedalo komunikovat. Jedno sklo mi měnili dokonce 3×. Když ho přivezli, usazovali ho, někde s tím ťuknuli a udělala se prasklina. A protože to bylo v zimě, tak se rozšiřovala do celého okna. A to už jsme tady bydleli. Podruhé okna přivezli a zjistili, že nemají vnější rámečky, na kterých je okno nasazené. Rámeček se tam pak přidá a zaizoluje, ale ten zapomněli. A ještě to udělali tak, že je ten rámeček poškozený a jde to vidět i na pohled. Na poslední okno si přivezli robota na čtyřech kolech s hydraulickou rukou, přísavkami okno zvedli a krásně ho usadili. Takže to máme konečně v pořádku.

Jaké jste zvolili vytápění?

Ondřej: Dům vytápíme tepelným čerpadlem země-voda. Musím říct, že je to jedna z nejlepších věcí, které jsme si tady nechali udělat. Je to hezky vymyšlené i kvalitně nainstalované, poctivě zaizolované, všechno funguje. Každé dva roky sem jezdí technik, který to tu montoval, čistí filtry, doplňuje kapalinu. I díky této pravidelné údržbě máme hodně nízkou spotřebu energie.

Jaké jsou vaše roční náklady na vytápění?

Ondřej: Všechno je na elektřinu, polovinu celkové roční elektřiny spotřebuje tepelné čerpadlo na teplou vodu a topení. A i tak máme spotřebu asi jen 4 MWh za rok, a to úplně na všechno, co v domě máme. Když jsme tady začali bydlet, silová elektřina byla za 1,50 Kč a platili jsme 12 000 Kč ročně. Teď po všech zdraženích platíme asi 30 000 Kč za rok, což je ale pořád dobré. Mí rodiče mají menší dům, zhruba poloviční plochu, a platí dvojnásobek toho, co já. Takže s tepelným čerpadlem i domem jsem hodně spokojený.

A to i díky tomu, že se dalo čerpadlo propojit se vzduchotechnikou, a můžeme si tak v létě dochlazovat přiváděný vzduch do domu a zároveň rychleji regenerovat tepelnou kapacitu zemního vrtu. Vzduchotechnika tady původně neměla být, protože do nízkoenergetického domu není potřeba. Dodělávala se v projektu až později, protože jsme dům nakonec chtěli vylepšit až do pasivního standardu.

Jak probíhal přerod z nízkoenergetického na pasivní dům?

Ondřej: To bylo rozhodnutí ve chvíli, kdy spustili dotační program Nová zelená úsporám. Tehdy na pasivní domy dávali asi 450 000 Kč dotace, tak jsme se rozhodli do toho jít. Se stavební firmou jsme vymýšleli všechno tak, aby dům splnil všechno, co má. Celostěnové panely jsou dobře zaizolované, ale na pasivní dům to nestačilo. Museli jsme udělat tyto úpravy:

Kvůli tomu, že je konstrukce takto extrémně uzavřená, jsme s tím měli na začátku trochu problém. Když se udělaly cementové podlahy a betonový potěr, bylo potřeba je vysušit. Okna byla sice otevřená na mikroventilaci, ale nestačilo to. Všude na konstrukci byly zkondenzované kapičky vody, protože to bylo tak dobře utěsněné. Dokonce na tom poklopu, který byl ještě vystrčený dole, zkondenzovala voda a celý zplesnivěl. Museli ho pak ostříkávat savem. Na taková kvanta vody (když se vysouší betonové podlahy) mikroventilace vůbec nestačí. Říkali nám, že musíme pořádně větrat, ale nechtěl jsem to tady nechávat úplně otevřené, neměli jsme ani plot. Ale nevadí, firma přišla a všechno vyřešila. Všechno se důkladně vysušilo.

Jak funguje vaše tepelné čerpadlo?

Ondřej: Čerpadlo na systém země-voda mám výkonově úplně to nejslabší, jaké se vyrábí (6 kW). Dům má spotřebu 4 kW, takže i tak je to naddimenzované.

Vrt je hluboký 140 m (tehdy stál 1 m vrtu 1 000 Kč, dneska stojí 2 000–3 000 Kč). Na začátku se pošle kapalina o teplotě 2 °C, která se dole ohřeje na 5 °C, a rozdíl 3 °C jde přes výměník do vzduchu, kompresor to stlačí, udělá z toho 50–60 °C a pustí do toho vodu, kterou ohřeje. Díky tomu, že je systém tak naddimenzovaný včetně velkých zásobníků, čerpadlo nespíná tak často. Což je pro mě výhoda, protože kompresor je součástka, která je srdcem celého čerpadla, a když se pokazí, stojí asi 300 000 Kč (jako nové čerpadlo). Životnost našeho typu čerpadla se udává cca na 30 000 startů. My máme za 8 let cca 9 000 startů, takže naše čerpadlo by mohlo vydržet tak 30 let, protože spíná jen 2–3krát denně. A tím, že děláme pravidelný servis a čištění za 1 000 Kč ročně, tak by to mohlo být i na déle. Jinak je systém pro uživatele úplně bezúdržbový.

Proč jste se rozhodli i pro krbovou vložku?

Ondřej: Chtěli jsme mít i nějaký nezávislý zdroj energie a švagr je kamnář, takže nám vymyslel kamna, která jsem s ním společně i postavil. Švagr hodně přemýšlel, jaká kamna zvolit do pasivního domu. Je tady nejslabší vložka, která se vyrábí (5 kW). Použili jsme prstence, které uberou okamžitý výkon a rozloží ho do delšího času. Jmenuje se to akumulační prstenec a je ze šamotu (žáruvzdorného materiálu), aby to nepraskalo.

Úplně původně měl být komín dvouprůduchový, protože jsem myslel, že by byl i venkovní krb, ale nakonec se ukázalo, že je to konstrukčně komplikované. Na jaře a na podzim jsme si krbem přitápěli. Když se zatopí v krbu ráno, vydrží to naakumulované až dva dny.

Marie: A design kamen jsme si vymýšleli sami, chtěli jsme velkoplošné obklady.

Ondřej: Nasávání vzduchu je zvenku, aby to nebralo vzduch zevnitř a nevznikal podtlak. Mám tam takovou vychytávku – elektrickou regulaci klapky na přívodu vzduchu a tři teplotní čidla v krbové vložce. Reguluje si to přívod vzduchu podle teploty. Na stěně vedle krbu je černý panel, což je elektronická regulace k tomuto typu vložky. Reguluje hoření tak, aby se co nejefektivněji využily možnosti topeniště. Samo si to přivírá a otevírá klapku, a když přikládáte, na dvířkách je čidlo, takže se natáhne vzduch zvenku, a ne zevnitř. To jsme taky vymysleli se švagrem.

Kdo navrhoval kuchyni?

Ondřej: Kuchyň jsme řešili docela dlouho. Chtěli jsme ostrůvek kvůli tomu, že když máme návštěvu, tak se jí můžeme věnovat a nejsme mimo dění. Úložný prostor máme z obou stran, a i tak je ho pořád málo.

Marie: Bílá barva se nám líbila proto, že je nadčasová. Celkově jsme se snažili všechno dát do černo-bílé. Našli jsme si místního truhláře, který nám dělal kuchyni i vestavěné skříně, a s ním se dalo hodně dobře domluvit. Řekl nám, ať si vybereme spotřebiče, že nám je koupí a nainstaluje. Takže jsme si za cca 60 000 Kč (oproti 150 000 Kč – kdybychom to kupovali u nějakého studia) vybrali spotřebiče, desku a dřez a on vše zajistil.

Jste spokojení s digestoří?

Ondřej: Digestoř v domě znamená díru do obálky domu, kterou se snažíte co nejlépe utěsnit. To je v pasivním domě problém. Proto je digestoř jen cirkulační. Původně jsme tady měli mít normální, ale nebylo mi doporučeno dělat další prostup do konstrukce, protože by kolem toho byla spousta tepelných mostů a složitých konstrukčních detailů. V cirkulační digestoři jsou filtry. Nasaje vzduch, pročistí ho a vrchem zase fouká ven. A slouží nám hlavně kvůli světlu nad varnou deskou. Mám nastaveno, že když na digestoři rozsvítím světlo, tak se na vysoký výkon pustí vzduchotechnika, aby to více větralo.

Jak to máte s úložnými prostory?

Ondřej: Jak přibývají věci, postupně doplňujeme. Chybí nám ale garáž.

Marie: Uvažovali jsme, jestli by garáž šla nějak dostavět. Existuje spousta možností, například lehké hliníkové konstrukce. Tak možná časem postavíme spíš nějaký domeček na kola, sekačku, nářadí a podobně.

Kdybyste byli opět na začátku, je něco, co byste dnes udělali jinak?

Ondřej: Líbil by se mi sklep, stačilo by podsklepit půl domu. Je to praktická věc, dá se tam uložit spousta věcí. Navíc my jsme vinaři a sice máme víno schované pod schody, ale není tam ideální teplota, takže ho musíme rychle pít. (směje se)

A kdyby nebyly drahé energie, tak bych místo tepelného čerpadla udělal všude podlahové elektrické rohože, tedy odporové kabely, a každou místnost bych si reguloval zvlášť. Dneska bych to neměnil, ale ještě před pár lety jsem si říkal, že by bylo lepší ušetřit 500 000 Kč za čerpadlo, koupit za 100 000 Kč ty odporové rohože a mít tady komfort, kde si v každé místnosti můžete nastavit teplotu, jakou chcete.

Nebo fotovoltaické panely. Nikdy jsem o nich neuvažoval, protože pro mě nebyly nikdy technologicky vyspělé. Tehdy se to začalo hojně montovat a teprve teď dojíždí vývoj, po němž začnou panely i u nás dávat smysl.

Sklípek mě mrzí, ale fotovoltaika je spíš plán a s garáží se dá taky něco dělat. Takže jsou to věci, které se dají vyřešit.

Marie: Já mám takovou drobnost – vstupní chodbu. Museli jsme šetřit místem a do koupelny se jde přes zádveří. Třeba na podzim, když děti projdou bahnem, je hned špinavá. Takže bych to dnes řešila jinak. Ale to vás často napadne až ve chvíli, kdy začnete bydlet.

Máte zajímavě řešenou vanu. Jak vás to napadlo?

Ondřej: Na dovolené v Rakousku se nám líbila vana, která byla zapuštěná v podlaze, a byl k ní jeden schod. Při lití podlah na to ale zapomněli, tak jsem je nechal celou podlahu vybourat, protože i když jsem jim říkal, že mají udělat schodek, zapomněli na to. Už to ale nešlo udělat přesně podle původního plánu, muselo by se to celé předělat. Říkali jsme si, že to spravíme, až koupelnu budeme rekonstruovat. Je to škoda, kdyby to bylo o těch 20 cm níž, jak jsme chtěli, bylo by to mnohem lepší. Není pod tím podlaha ani podlahové topení, ale pro jistotu jsem tam nechal udělat plechovou vaničku pod vanu, kdyby náhodou to někde prasklo, ať to neteče rovnou do konstrukce domu.

V technické místnosti máte úpravnu vody – tady je tvrdá voda?

Ondřej: Je tady extrémně tvrdá voda, řeší to tu všichni. Hlavně kvůli úklidu, sprchovému koutu nebo myčce. Pro rodinný dům (4–5 osob) stojí technologie na úpravnu vody kolem 15 000 Kč. A je to jediná věc, která funguje. Existují různé nanofiltry, magnetické filtry, ale nic z toho nefunguje.

My máme osmózu. Sype se tam hodně čistá tabletová sůl. Jednou za čas se musí vnitřní náplň regenerovat a pročistit, trvá to asi hodinu a pouští se to někdy v noci. My jen dosypáváme sůl podle spotřeby. Pytel soli, který stojí 250 Kč, vydrží asi půl roku. Ale musím to kontrolovat. Opravdu je to jediné řešení, které funguje stoprocentně. Na výstupu je směšovací ventil, který nám nastavili přesně tak, aby voda nebyla úplně měkká, protože potom v ní nejsou žádné minerály. Směšuje se tvrdá voda s úplně měkkou vodou a dá se to nastavit, jak potřebujete. Takže se to úplně vyčistí a potom se to míchá s tou tvrdou vodou. Je normální mít trochu tvrdou vodu, ale nesmí to být moc, protože je pak všechno bílé od vodního kamene.

Jak je to s hlučností v rámci domu?

Ondřej: Co se týče kročejové izolace, je pravda, že dřevostavba se občas někde ozve, protože ten dům pracuje. Ale že by se celou konstrukcí neslo, když nahoře někdo chodí, to tady vůbec neexistuje. Je to asi tím, že je dům dobře postavený. Když jsem vybíral dodavatele stavby, ptal jsem se na toto konkrétně. Kolega má železobetonový dům a jakýkoli zvuk se mu nese celým domem.

Marie: Ale tím, že máme otevřené schodiště v obýváku, tak se hluk nese domem. Nahoře slyšíte, jako kdybyste byli dole. Když máme návštěvu a děti jsou nahoře a jdou spát, všechno slyší. Jinak to člověku nevadí, já jsem ráda za ten pocit propojenosti. Ale pro děti na usínání je to horší, nedá se před tím moc zavřít, protože jsou mezi námi a dětmi jen jedny dveře.

S čím jste tady nejvíce spokojení?

Ondřej: Já jsem spokojený se zahradou, mám ji podle sebe, starám se o ni a užívám si ji. A potom ty technologie vevnitř. Mám radost z toho, že je to všechno dobře nastavené dobře, funguje to a platíme málo za elektřinu.

Marie: Já mám zase podle sebe kuchyni. Užívám si, že mám všechno po ruce, je dobře řešená. I celkově to místo a lokalita, máme dobré sousedy. Začínají tady Křivoklátské lesy, takže když člověk chce do přírody, máme to za rohem. A přitom v Praze jsme za půl hodinky.

Co byste vzkázali a poradili lidem, kteří se chystají stavět?

Ondřej: Doporučil bych věnovat výběru firmy dostatečný čas. Já jsem dal vždycky na osobní dojem, pro mě to bylo při rozhodování cca 80–90 %. Jak ke mně lidé přistupují, jestli mi chtějí jen něco prodat, nebo mají opravdu zájem na tom, aby to fungovalo.

Marie: Za mě je rada nešetřit úplně za každou cenu. Já jsem řešila věci okolo interiéru a designu, a kdybychom na to tehdy měli prostředky, radši bych to nechala v rukách nějakého interiérového architekta. Už jen třeba osvětlení – nevěděla jsem, kde všude ta světla mají správně být. Takže tohle bych lidem doporučila, aby interiér klidně nechali profíkovi.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz: DOMY D.N.E.S.