Článek
Jako by zde byl a zároveň nebyl. Takovým dojmem působí kostel vyrobený z 30 tun oceli a dvou tisíc drobných sloupečků, které mezi sebou drží vodorovně uspořádané ocelové pláty. Jak upozorňují architekti, v jistém smyslu tím připomíná „opravdové“ kostely ve svém okolí. Sice tu stojí, mnohé po desetiletí či staletí, ale jsou prázdné...
Belgičtí architekti vytvořili svůj kostel – deset metrů vysokou skulpturu – na železobetonové základové desce, přičemž vlastní tvar je silně inspirovaný nedaleko stojícím kostelíkem zděným.
Neslouží jako kostel v pravém slova smyslu. Je spíše uměleckým dílem, ale hlavně místem, které slouží k zamyšlení, k usebrání a třeba i k vlastní, soukromé modlitbě.
Člověku uvnitř se přitom nabízí pohled skrz jeho stěny ven, do okolní krajiny, která je vodorovnými linkami jaksi rozostřená... Anebo lze pohlédnout vzhůru – pak nad sebou člověk vidí zdánlivě souvislou střechu a špici věže. Projíždí-li člověk kolem na kole, nabízejí se mu různé pohledy. Kostelík nevidí skoro vůbec, jindy jej zase vidí zcela bezpečně celý.
Svým způsobem, pro věřícího člověka, může být zajímavá stavba symbolem boží přítomnosti. Někdy se zdá, jako by zde ani nebyl, jindy člověk o jeho přítomnosti nemá nejmenších pochybností.
Architekti, kteří se tvorbě podobných experimentálních prvků v krajině rádi a pravidelně věnují, o svém díle říkají, že vybízí ke čtení mezi řádky. To když chce divák vidět okolní krajinu. Anebo naopak, čtenář musí číst právě ony řádky. A pak spatří kostel.
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
