Netradiční dům ve tvaru trilobita na břehu přehrady

Poloha parcely by se někomu mohla jevit jako handicap. „Koupili jsme krásný pozemek, sice orientovaný na sever, ale s nádherným výhledem, u přehrady a kousek od lesa - rozhodli jsme se proto přizvat architekta, aby nám dům navrhl a pomohl využít všechny přednosti pozemku," vypráví majitel. Na architekta Tomáše Vícha dostali doporučení od známých. „Zakázka pro mne byla inspirativní výzvou," navazuje architekt Vích.

„V rámci studie vznikl relativně jednoduchý trojpodlažní dům, připomínající svým půdorysem tvar trilobita. Charakteristické je pro něj centrální schodiště s velkým střešním světlíkem, který naplňuje dům denním světlem a zároveň slouží k jeho snadnému větrání. Druhým charakteristickým znakem je půlkruhové soudkovité zakončení domu směrem do zahrady, umožňující její oslunění v průběhu celého dne," pokračuje Vích.

Ačkoli má zděný dům tři podlaží, překvapivě působí v průčelí nikoli robustně, ale naopak menším dojmem než ve skutečnosti. Je to dáno nejen tím, že se jedno podlaží skrývá pod zemí, na subtilnosti stavbě dodávají i zaoblené rohy, včetně některých oken, a použitý obklad zdí. „Hledám a znovu objevuji současnost v tradičním způsobu stavění z cihel, dřeva a betonu. Poučen avantgardou 20. století se snažím neulpívat na ‚chaloupkaření' a rozvíjím tradiční stavění s možnostmi dnešních technologií," vysvětluje architekt.

Majitelé měli jasnou představu o budoucích dispozicích celého domu. Přízemí slouží jako denní a společenské, patro je klidová zóna s ložnicemi. Kuchyň s obývacím pokojem měly být od začátku orientovány na přehradu. „Poměrně dost jsem se trápil s tím, že parcela je úzká, hledal jsem optimální umístění i velikost terasy, aby na ni šlo sluníčko a aby z té zahrady současně také ještě něco zbylo... Navíc je tu ochranné pásmo přehrady a lesa, takže jsme řešili odstupy od lesa a od břehu," dodává architekt.

Více slunce na terasu a tím i do společenské části zděného domu nakonec získal tím, že terasu oproti zahradě zvýšil a současně zaoblil roh domu. „Díky kulatosti domu je terasa už asi od dvou hodin odpoledne osvícená, v létě sem jde sluníčko déle, protože je vysoko."

Vstupní dveře vedou do přízemí, kde je odkládací část a prostorná hala s vestavěnými skříněmi pro ukládání oblečení a bot, uzavřenými místo dveří posuvnými textilními paravány s potisky. Stejný motiv jako na těchto paravánech je použit i na závěsech v kuchyni, v obývacím pokoji a v šatně v patře. Z haly se vychází do garáže, do technické místnosti pro ukládání zahradního náčiní a do místnosti, která slouží jako pracovna. V ní zaujme především zaoblený roh, jehož křivku kopíruje okno a parapet.

Přímo proti vchodu je dále vstup do velkého obytného prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Do kuchyně lze vstoupit z haly i samostatným vchodem, což usnadňuje především manipulaci s nákupem. Kuchyň z teakového dřeva byla součástí návrhu domu a našlo se v ní také místo pro malou, pohodlnou a v novostavbách často opomíjenou spíž. Součástí přízemí je malá koupelna se sprchovým koutem.

V patře jsou pokoje dětí, ložnice rodičů s šatnou, pracovna, pokoj pro hosty a prádelna. Rodiče i děti mají samostatné koupelny.

Nezvykle rozlehlý je suterén domu, který skrývá nejen technické zázemí, ale majitelé ho pojali především jako místo pro relaxaci i sportovní vyžití. Je zde malá tělocvična, bazén a budoucí společenská místnost s kulečníkem a malým barem. Odtud lze vyjít přímo na zahradu, která jako by byla nakročením do blízkého lesa. Nenajdeme v ní tedy žádné růže ani další okrasné rostliny, ale spíše kapradiny, hortenzie, narcisy, zvonky, barvínek, trávy, popínavky a nově vysazené stromy - javor, jeřáb, dub a rychle rostoucí břízy.

"K zakázce rodinného domu v Petrovicích jsem se dostal díky uměleckému zámečníku panu Loušovi, se kterým jsme se spřátelili při stavbě jednoho domu na Sázavě. Jako architekt si vážím talentu, zručnosti a kvalitního řemesla a k mé radosti ještě existují „umělci řemesla", kteří mi tento respekt vracejí svými krásnými pracemi, v tomto případě navíc i kontaktem na výjimečného investora. Jeho zakázka byla pro mne jako organického architekta, emocionálního funkcionalistu a stoupence poetismu v architektuře inspirativní výzvou," prozrazuje Vích.

Největším problémem během této „perfekcionalistické" stavby se ukázal chronický nedostatek kvalitních vyučených a zkušených řemeslníků. "Naopak největší radost mám z toho, že jsem měl možnost být od začátku do konce u projekce a realizace domu včetně interiérů a že naše vzájemná komunikace probíhala normálně, bez vzájemných bloků a nedorozumění," dodává autor projektu.

Dana D. Daňková, www.mujdum.cz