Není to jen školka. Je to i pevnost, která má zachraňovat životy místních

Do architektonické soutěže na návrh nové mateřské školy v Tokiu se japonští architekti přihlásili ve spolupráci se společností, která se zároveň ucházela o místo jejího provozovatele. Toto spojení se ukázalo velmi prozíravým. Umožnilo to totiž rovnou zohlednit předpoklady a požadavky na její provoz, který firma pak mohla v budoucnosti mít.

Sami architekti svůj návrh opřeli o čtyři základní pilíře. Stavba má být domem se vším všudy. Bezpečným místem, kde si děti v klidu a ničím nerušeny mohou hrát. Její prostředí má být zároveň i do jisté míry parkem, nabízejícím malý kousek zeleně, který budou mít všechny děti neustále na očích a který pomůže i zlepšovat čistotu ovzduší v jejich bezprostředním okolí.

Zároveň si tak děti budou mít kde protáhnout tělo a posílit mysl, jak upozorňují autoři projektu. Neopomenutelným význam má také školka jako prostor určený ke vzdělávání a rozvoji dětí.

Posledním bodem, ovšem zdaleka ne ve smyslu významu a funkce, je pojetí školky coby „pevnosti”. Stavba je navržena tak, aby nejenom děti a jejich učitelé, ale i lidé z blízkého okolí našli v jejích zdech bezpečí a záchranu v případě povodní či jakýchkoli jiných katastrof. (Kvůli ochraně dětí jsou proto například třídy umístěné až do patra.)

Železobetonová konstrukce se skládá z plochých betonových desek a radiálních stěnových pilířů, které odolají tlaku vody. Deset metrů vysoká budova má tři podlaží, většina učeben je ve druhém patře, 3,7 metru nad úrovní terénu, aby odolaly záplavám.

Aby děti měly soukromí a nebyly rušeny hlukem, je exteriér budovy ze tří stran uzavřen a obklopuje dvůr. Čtvrtá strana budovy ve tvaru C se otevírá směrem k přilehlému parku. Fasáda je členěna do sekcí, které svým měřítkem odpovídají okolní zástavbě.

Fasáda na uzavřených stranách je zároveň rozčleněna do sekcí tak, aby vznikl dojem, že je vedle sebe několik budov. Velice ohleduplně vůči běžnému provozu v ulici je řešena severní strana na úrovni ulice. Ta je z těla budovy vybraná, díky čemuž bylo možné zanořit chodník pod fasádu stavby a silnici rozšířit v místě před školkou tak, aby zde vznikl pruh pro zaparkování při dovezení a vyzvednutí dítěte.

Velice důležitým prvkem budovy je ovšem soustava cest, které vytvářejí hned několik okruhů. Ten nejdůležitější jako šroubovice vede po vnitřním obvodu budovy a stoupá od země až na střechu.

Nejenomže tak vzniklo zajímavé prostředí, které mohou děti neustále objevovat a prozkoumávat, ale především je to nesmírně užitečná a důležitá evakuační cesta. Právě tudy se dospělí a děti dostanou nejrychleji na střechu (například v době záplav), odkud je pak snadno vyzvednou záchranné týmy.

Navrhnout budovu, aby byla odolná v čase katastrof, ale zároveň byla zábavná, otevřená komunitě prostřednictvím přilehlého parku, aby respektovala okolí a vytíženost ulic, a přesto si její uživatelé ani neuvědomovali, že plní tyto různorodé role. To bylo trochu jako řešení složité soustavy rovnic s obrovským množstvím proměnných, popisuje svůj úkol šéf týmu architektů Kensuke Aisaka.

Ke kvalitám návrhu patří i vyvážení tvarového zpracování stavby a jejích barev. V okolní zástavbě díky nim vyniká, což lze od školky očekávat, a zároveň v sobě skrývá jistou nadčasovost.

Vznikl tak objekt, který je vhodný pro mateřskou školu, a přitom se nepodbízí přílišnou dětinskostí.