Nenápadný, ale zato užitečný dům. Architekti vyšli vstříc potřebám jeho malých uživatelů

Na pozemku o výměře 5000 m² bývala trojice zchátralých budov, které měly značně daleko ke standardu požadovanému pro denní kliniku zaměřenou na všestrannou péči o dětské pacienty s autistickými poruchami.

I bez ohledu na stav objektů už jen roztříštěnost zařízení do tří různých objektů nebyla u zařízení tohoto typu žádoucí.

Nad plány nové budovy se proto sešli nejenom zástupci architektů a investora, jímž je Nadace Élan Retrouvé zaměřená na péči a integraci osob s mentálním postižením, ale také lékaři kliniky.

Bylo zřejmé, že při tvorbě nové budovy musí architektura vycházet vstříc potřebám kliniky a především dětem, které sem budou docházet.

Vzhled kliniky může někomu připomínat chatky tisknoucí se k sobě. Odpovídá totiž jejímu umístění uprostřed velkého zalesněného parku. Spíše než lékařské zařízení tak záměrně evokuje dojem rekreačního prostředí či malé vesničky.

Architekti objekt orientovali tak, aby byl z jeho oken výhled na lesní mýtinu s hřištěm.

Cílem snažení architektů bylo vytvořit stavbu, která bude na jednu stranu působit přirozeně a nenápadně, na straně druhé měla mít ovšem charakteristický, snadno zapamatovatelný vzhled. Díky pilovitému profilu barevné zinkové střechy, dřevěnému obložení fasád a velkým oknům záměrně umístěným v různých výškách architekti dosáhli požadovaného cíle.

Nová budova zařízení se pro svých 25 až 27 dětských klientů ve věku 4 až 14 let, kteří bydlí v okolí, stane rychle známým a uklidňujícím prostředím.

Nestejný tvar střechy odpovídá různým výškám jednotlivých částí budovy, které jsou odvozeny od jejich funkce. Vzhledem k různorodým potřebám dětí s autistickými poruchami architekti po konzultacích s odborným personálem vytvořili různě pojaté prostory nabízející jak intimní bezpečné zázemí, tak i velké místnosti pro skupinové aktivity a terapie.

Zrovna tak jsou některé zóny plánované pro hlučné činnosti, ale se stejnou pečlivostí bylo třeba vytvořit i místnosti, kde bude naopak ticho a klid.

Neméně důležitou roli hrála barevnost interiéru. Děti zde naleznou místnosti, které jsou zařízeny pestře a vesele, ovšem svůj klid a zázemí zde mají i ti, jimž přílišná barevnost je spíše na obtíž a rozptyluje je.

Kromě místností určených pro potřeby dětských klientů architekti v interiéru stavby, jež má užitnou plochu 625 m², vyčlenili i zázemí pro personál, ať již to jsou kanceláře, jídelna, kuchyň, nebo víceúčelová místnost.

Kromě velkých oken, jež otvírají fasádu, je v centrální části stavby otevřena světlíkem také střecha, aby všechna místa měla potřebný přísun denního světla.

Ačkoli podobné centrum nebude svým charakterem moci soutěžit s výraznými stavbami světově známých galerií či hotelů, je tento druh architektury, která se cele odevzdá a přizpůsobí specifickým potřebám lidí, které ji dnes a denně využívají, velice potřebný.

Francouzští architekti tak vytvořili stavbu, jež plně podporuje snažení lékařů a dalšího personálu nadace nejenom pečovat o děti s autistickými poruchami, ale především nalézat s nimi cestu k začlenění do běžné společnosti.