Článek
Autoři studie se zaměřili na to, co nazývají „zbytečnou výškou“, kterou definují jako vzdálenost mezi nejvyšším obyvatelným patrem mrakodrapu a jeho skutečnou špičkou. U mnoha nejvyšších staveb světa je tento prostor vyplněn věžičkami nebo jinými architektonickými prvky, jež ale nenabízejí žádnou obyvatelnou plochu.
Příkladem může být nejvyšší budova na světě Burdž Chalífa (Chalífova věž) v Dubaji, která je vysoká 828 metrů. Jejích 244 metrů výšky ovšem podle měřítek studie nelze hodnotit jinak než jako neobyvatelných, čili 29 procent výšky budovy má nulový praktický užitek.
Primát v nelichotivém žebříčku mrakodrapů s největším množstvím proplýtvané výšky drží hotel Burdž Al Arab, jenž se každému vryl do podvědomí svým plachetnici připomínajícím tvarem. I ten stojí v Dubaji. Z celkových 321 metrů výšky je neobyvatelných 124 m, což je 39 procent.
Takto posuzováno, lze pak dovodit, že zemí s největším počtem mrakodrapů mrhajících místem jsou Spojené Arabské Emiráty. Tamní mrakodrapy jsou v průměru využitelné a tedy obyvatelné pouze do 81 procent své výšky.
Podle současných měřítek se za supervysoké budovy počítají takové, které jsou vyšší než 300 metrů. Kdyby se ovšem od výšky každé z budov této elitní skupiny odečetla ona „zbytečná výška“, 61 % těchto staveb by o svůj přídomek „supervysoká“ přišlo.
Rada pro výškové budovy a městské osídlení byla v roce 1969 založena jako mezinárodní nezisková asociace stavitelů a designérů výškových budov. Ačkoli nehraje žádnou oficiální roli, stala se rozhodčím ve věci výšek budov a mj. spravuje jejich rozsáhlou databázi.