Článek
Jádro původní stavby představoval na výšku orientovaný kvádr, k němuž přiléhala šikmá konstrukce z mědi a skla. Právě ta byla místem nesmyslných a neakceptovatelných tepelných ztrát objektu. Majitelé se tedy obrátili na amsterodamského architekta Maxima Winkelaara a požádali ho, aby z jejich domu vytvořil cosi nového, energeticky přijatelného.
Nizozemec se rozhodl zachovat hlavní část budovy, která byla ve vynikajícím technickém stavu. Šikmou konstrukci ovšem strhl a nahradil ji přístavbou v tradičnějším stylu. Design domu založil na proplétání linií jednotlivých celků. Z materiálů volil kombinaci sádrokartonu a imitace dřeva z recyklovaného plastu.
Dům působí ze všech stran jednotně, nikoli však unyle. Každá se čtyř fasád má totiž svůj vlastní styl, který je dán tím, jak prvky interiéru pronikají na povrch. Zřetelným příkladem je například lodžie obývacího pokoje v prvním patře.
Architekt umístil obývací pokoj do prvního patra. Díky tomu je při pohledu z okna hezky vidět na nedaleké jezero. Interiér místnosti je rozdělen rozměrným plynovým krbem na dvě části. Zatímco v přední je velkorysá sedací souprava a místo slouží především k posezení rodiny s přáteli, zadní část slouží jako televizní kout. Zařízen je podstatně skromnější sedačkou a televizí. V prvním patře jsou dále umístěny komora, studovna a herna pro děti.
Ložnice rodičů s přilehlou koupelnou a šatnou je situována do přízemí, vedle vstupní haly. V tomto podlaží je možné nalézt i kuchyni. Dva dětské pokoje s koupelnou jsou pak ve druhém patře.
Na plochou střechu přibyly solární panely, které nejsou z ulice přes parapety viditelné. Díky doplňkům, které s sebou proměna stavby přinesla, se obytná plocha domu rozšířila o nezanedbatelných 75 m² na konečných 360 m².