Nechte svou střechu zezelenat

„V přívalových deštích zadrží zelená střecha až devadesát procent spadlé vody. Funguje jednoduše jako houba, z níž se pak voda postupně odpařuje,“ vypočítává výhody netradiční krytiny. Tu svou si zbudoval před lety na dřevostavbě v pražských Řeporyjích.

S dalšími odborníky ji považují za cestu, jak bojovat se změnami klimatu. „Nejde o exotiku,“ vzkazují nám, laikům. Mnozí na jejich apely již slyší. V posledních letech v Česku takto záměrně „ožily“ stovky domů, kancelářských, průmyslových budov či garáží.

„Umíme natáhnout sítě, máme vhodné konstrukce, známe rostliny, které mohou růst v místech, jež po staletí patřila jiným krytinám,“ líčí architekti, zahradníci. „V boji s výkyvy počasí nepotřebujeme žádnou eko revoluci, stačí použít zdravý selský rozum. Zelené střechy ve světě fungují po staletí,“ nepochybují.

Jisté je, že základem podobného projektu je dobrá dokumentace a pečlivost. „Těch hledisek je ale více. Mimo jiné musejí být střešní substráty minerální. Ornice na střechu rozhodně nepatří,“ vysvětluje jednu ze zásad Aleš Kurz. K dalším patří kvalitně provedená hydroizolace.

„Na tomhle se nesmí šetřit. Vznikne-li chyba, do objektu teče, musí se vadné místo najít, střecha alespoň částečně rozebrat,“ pokračuje.

Za ideální vrstvu substrátu na zelené střeše považuje deset až patnáct centimetrů. Na tu nejjednodušší konstrukci ovšem stačí dva až tři centimetry rohože s rozchodníky.

„V tomto případě se musí počítat s tak 60kilovou zátěží na metr čtvereční střechy,“ upřesňuje jedno z čísel, které se sleduje kvůli dobré statice budovaného, případně opravovaného objektu. Doplní, že v těchto úvahách a propočtech je nutné rozlišovat i to, zda půjde o extenzivní, nebo intenzivní podobu zelené střechy: „Na intenzivních rostou i stromy, o něž se musíte pečlivě starat. Je nutné myslet na to, že do něčeho musejí zakořenit, a na možné silné větry, které by je mohly ohrozit… Extenzivní varianty střech stačí jednou za rok zkontrolovat. Občas přihnojit. Topíte-li dřevem jako my, je dobré mít na komínu lapač jisker.“

Výhody popsaných projektů si začaly uvědomovat i státní správa a samospráva.

„Musíme se připravit na to, že za deset až patnáct let některé stromy ve městech vůbec neporostou, protože na ně bude strašné teplo. Tady se vytvářejí podmínky pro zelené střechy a fasády,“ vysvětluje postupný posun v myšlení institucí ministr životního prostředí Richard Brabec.

Právě jeho resort začal proto průkopníkům změn přidělovat dotace na zelené střechy, o něž mohou žádat města i soukromníci. Její výše je stanovena na pět set korun za metr čtvereční. Další finance nabízejí některé radnice.

„Letošek definitivně ukázal, že zelené střechy prosazované námi architekty po desetiletí nejsou módní nesmysl, že jde skutečně o přežití. Tepelné ostrovy vytvářené městy mohou zahubit kulturu, která v nich žije,“ vítá změny předseda České komory architektů Jan Kasl. Její členové tvrdí, že je zcela logické vyžadovat povinnost budovat „živé“ krytiny především na investorech obřích průmyslových hal, skladů a obchodních domů, jež Česko zahltily. Velkou část z nich přitom pokrývají plechy. Materiál, jenž se za vedra přehřívá a déšť nezadrží.

„Podobně by městům prospěly přírodní zelené fasády, jež tvoří změkčující estetický prvek, pohlcují škodliviny, oxid uhličitý a zachytávají polétavé částice,“ myslí si dále Kasl.

Stejný pohled na věc má uznávaný klimatolog Jan Pretel: „Zelené střechy jsou zásadní efektivní opatření, jež může rozbíjet tepelné ostrovy ve městech. Rozdíl mezi centrem a periferií v horku činí až deset stupňů Celsia.“

Živou krytinu oceňuje – vedle schopnosti ochlazovat okolí – především jako přirozenou „houbu“ zadržující přívalové deště.

„Musíme se s nimi naučit hospodařit. Často spouštějí lokální záplavy. Současná kanalizace ve většině velkých obcí a měst je stará, nestačí vodu odvádět rychle, musí se stavět nová,“ zmíní další benefit zelených střech. K dalšímu podle něj patří hlavně úspory energie. Silná vrstva substrátu na povrchu daných objektů totiž přirozeně umožňuje až úplnou eliminaci vnitřní klimatizace. Ve vedrech jednoduše teplo nepustí do staveb, které chrání, v zimě zase brzdí jeho úniky ven.

Zahradní architekt Aleš Kurz vyzdvihuje na živé krytině také to, že není proti té klasické ani o tolik dražší: „Zprvu za ni zaplatíte o pár procent navíc, ovšem ta se vám vrátí během několika let. Tedy pokud se bavíme o rovné, mírně šikmé střeše, na níž nemusíte dělat žádné velké zábrany, aby vám, jak se říká, nepadala dolů.“

Z velkých měst v ČR na všechny zmíněné argumenty slyší především v Brně, jehož radnice je obecně pokládána za jakéhosi premianta, který jde ostatním příkladem. Pro letošek tam poprvé vypsali přímé dotace na zelené střechy. Celkově se takto má přerozdělit 19,5 milionu korun.

„Žádosti o ně mohou zájemci podávat až do 30. listopadu. Projekt musejí realizovat na území města Brna. Výše dotace se odvíjí zejména od kategorie osoby žadatele a typu zelené střechy. Pohybuje se v rozmezí od 900 do 1400 Kč na metr čtvereční,“ vypočítává mluvčí města Filip Poňuchálek a doplní:

„Žadatel rovněž obdrží příspěvek na odborný posudek spojený s realizací zelené střechy až do deseti tisíc korun.“ První dotaci – 206 tisíc korun – schválilo tamní zastupitelstvo začátkem září.

Komunální politici si od této ekologické podpory slibují nejen více zeleně v ulicích, ale také snížení produkce CO2 a zlepšení hospodaření se srážkami na území města.

„Zadržená voda je pomalu spotřebována pro lokální ochlazení blízkého okolí stavby a současně zlepšuje mikroklima ulic,“ nepochybuje mluvčí.

Zmíní i to, že Brno do budoucna plánuje také zelené zastávky. Konkrétně dopravní podnik chce osázet zelení alespoň některé jejich střechy. Tento model již funguje v mnohých západoevropských městech.

Zatímco ekologové, architekti, zahradníci a část úředníků se v pohledu na zelené střechy vzácně shodnou, jednoho odpůrce přece jen mají: památkáře. Ti totiž podle platných zákonů musejí v chráněných zónách střežit nenarušování panoramat.

A jejich podobu již před staletími ovládly cihlově zabarvené střechy. I proto se zelené střechy s ohledem na platné zákony většinou v centrech historických měst a obcí nepovolují.

Právě jejich rigidnost se architektům a dalším odborníkům pochopitelně nelíbí. Minimálně k zamyšlení podle nich je, zda musí mít památkově chráněná rezervace speciálně chráněné i široké okolí.

„Katedrála se zelenou střechou asi neprojde, ale proč neudělat zelené střechy několik kilometrů od ní?“ zaznívá z jejich řad. Dodávají, že jiná šance, jak ochlazovat rozpálená sídla, se s výhledem do budoucna příliš nenabízí.

„Stále hledáme nějaká řešení, kam v ulicích a v parcích přidat strom. Ale kde je chcete v centru měst sázet? Mnohé z nich tam dávno živoří. Až šedesát procent stromů v Praze je poškozeno špatnou údržbou,“ zmíní Aleš Kurz a uzavře:

„I ty cihlově zbarvené střešní tašky nejsou přece původní krytinou domů. Dříve na jejich místě byly mimo jiné šindele. Na zelených střechách proto není nic špatného. Vedle všech popsaných benefitů nabízejí potravu broukům, motýlům, poskytují jim úkryty. Ti v zastavěných městech, obcích, v krajině plné lánů řepky, kukuřice často marně hledají, kde žít.“