Článek
Autory návrhu proměny jsou architekti Roman Brychta a Petr Lešek, spolupracující pod hlavičkou Projektil architekti. Pro jejich projekt jsou charakteristické tři základní rysy - přehlednost, jednoduchost řešení a příjemný pocit v interiéru.
Co ovšem návštěvníky knihovny nejvíc potěší, je záplava denního světla, které proniká do každého jejího koutu.

Dlouhá růžová sedačka slouží jako lákadlo pro kolemjdoucí, aby si přišli do nově otevřené knihovny také posedět a něco přečíst.
Je již téměř samozřejmostí, že architekti navrhli knihovnu v přízemních prostorách tak, aby byla snadno dosažitelná i pro vozíčkáře. Má bezbariérový přístup z ulice, také všude v interiéru autoři důsledně odstranili jakékoli překážky, které by vozíčkářům komplikovaly volný pohyb.

Velký, hráškově zelený stůl označuje místo vyhrazené pro studium.
Hezkým nápadem v interiéru je především enormně dlouhá pohovka, umístěná vtipně před výlohami, které zůstaly po původní prodejně zachovány. Velkými prosklenými okny je tak dovnitř knihovny vidět a pohovka vyloženě láká kolemjdoucí, aby si přišli posedět a počíst.

Jako další čtenářský a studijní koutek slouží série modrých ušáků.
Architekti ve svém návrhu věnovali pozornost i barevnému řešení prostředí knihovny. Tradiční bílou výmalbu, jíž odpovídá i bílý mobiliář, osvěžili přidáním barevných prvků a zákoutí, která odlišují jednotlivé funkční zóny a usnadňují tak v jistém smyslu i orientaci návštěvníka po knihovně.
Například vstupní část je červená, dětské oddělení žluté (v něm malé návštěvníky jistě potěší regál v podobě ledního medvěda a stolek ve tvaru domku).

Modrou barvu mají boxy vyčleněné pro práci s internetem.
Velký zelený kulatý stůl označuje studovnu, v níž je i posezení v pohodlných modrých křeslech. Modrou mají také boxy vyhrazené pro práci s internetem. Celý prostor pak obepíná při zdi dřevěná, jako by nekonečná lavice.

Dětský koutek je laděn do kombinace bílé a žluté barvy.

Hlavním příjemným rysem knihovny je všudypřítomná záplava světla.
Opět nápaditě je pak řešen přechod do podzemních prostor kulturního centra. Sestupuje se po schodišti, které se ve spodní části přirozeně proměňuje v hlediště.
Šachtou schodiště zároveň dopadá i do spodních prostor denní světlo. Druhým zdrojem přirozeného světla je samostatný přístup do centra přes anglický dvorek.

Do prostor kulturního centra se sesstupuje po schodišti, které se ve spodní části stává součástí hlediště.
Sál kulturního centra lze v době mimo představení používat i jako výstavní prostory. Napravo od schodiště jsou pak další dva sály (malý a velký), nalevo pak sídlí zázemí knihovny.
Ve spodních prostorách návštěvníci kulturního centra objeví rovněž klubovnu s kuchyňkou-kavárnou.

V podzemních prostorách ponechali architekti přiznané betonové zdivo.
Prostory kulturního centra jsou od horní knihovny výrazně vizuálně odlišeny, architekti zde záměrně ponechali syrové prostředí, jehož atmosféru podtrhují přiznané betonové zdi doplněné prosklenými příčkami.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.