Článek
Dříve jste jako studentka zřejmě bydlela někde v podnájmu, to byl určitě velký skok k lepšímu.
V průběhu studií jsem nebydlela v podnájmu, ale se svým otcem. Studovala jsem v Praze. Ke konci studií jsme si ale s přítelem Rosťou chtěli najít své vlastní bydlení. Už nějakou dobu jsme se rozhlíželi a hledali bydlení blízko metra, nepříliš daleko od centra, v pěkném prostředí a také jsme se nechtěli moc vzdalovat z této lokality.
Vyrůstala jsem zde, v Tróji bydlí otec a nedaleko žije i Rosťův patnáctiletý syn. Přítel pak natrefil na rezidenční dům, kde objevil v nejvyšším patře tento byt.
Upravovali jste ho nějak?
Ano, bourali jsme některé betonové příčky. Byl hodně rozčleněný, snad to měl být pět plus jedna. Byt má zhruba 190 m2 a terasa 106 m2. Dnes má otevřenou společenskou zónu a oddělenou intimní s ložnicí a pracovnou se dvěma koupelnami. Jedna má dvě umyvadla a velký sprchový kout a druhá vanu. Obě jsou vybavené i klozetem.
Pracovna je vlastně další ložnicí, která slouží hostům. Za ní je ještě menší místnost s mnoha úložnými prostorami. Pracovnu lze výhledově upravit jako dětský pokoj.
Kam vedou dveře v kuchyni, to je spíž?
Ano, tady je menší spíž a větší místnost, která slouží jako prádelna a technická místnost. Nábytkem připomíná druhou kuchyň. Je tu dřez, plno skříněk, pračka se sušičkou a máme tu také úložné prostory na různé čističe, koš s prádlem a podobně.
Další velká chladnička, mraznička, vinotéka a úložné prostory pro potraviny jsou ve spíži. Ta je oddělená s klimatizací, která zde stále udržuje nižší teplotu.
Do úprav interiéru jste se pustili na vlastní pěst?
To ne. Otec se hodně zajímá o bytový design, sám pěkně bydlí a má vytříbený vkus. Totéž je blízké i mně. Spolu jsme sice dali dohromady koncept interiéru, ale i tak jsme oslovili architektku Zuzanu Krejčí.
Znali jsme ji už z předchozí realizace otcova bytu a domu prarodičů. Stejně tak ohledně práce a dalšího zařízení jsme se obraceli na firmy, s nimiž jsme už měli dobré zkušenosti.
Hodně vybavení máme zhotoveno na míru opravdu šikovnými truhláři. S architektkou jsme navštěvovali showroomy, ale vybírala jsem si já, o interiéru jsem měla poměrně jasnou představu.
A jaká byla?
Mám ráda moderní jednoduchý design. Přála jsem si docílit světlého a vzdušného interiéru, který by byl elegantní a něžný zároveň. Proto je zde hodně bílé a šedé barvy. V tmavším odstínu je jen podlaha, ale ta zase barevně navazuje na podlahu terasy.
Nebála jste se bílé barvy s ohledem na praktické užívání?
Vůbec, naopak! Přítel na okamžik zauvažoval o černé kuchyni, ale ze zkušenosti vím, že na tmavém povrchu je každý otisk ruky vidět víc. Konkrétně o bílé barvě kuchyně jsem předem rozhodnuta nebyla. Když jsme ale tu naši s přítelem v showroomu uviděli, zamilovali jsme se do ní na první pohled.
Mým snem totiž byla velká kuchyň s ostrůvkem. Moc si ji užívám a oceňuji skvělé spotřebiče, hlavně parní troubu, z níž jsem doslova nadšená. Opravdu hodně vařím.
Potrpím si také na pěkné stolování. Pochytila jsem to při návštěvě dobrých restaurací, kam s přítelem i otcem rádi zajdeme a také jsem se to učila ve škole. Zvolila jsem klasiku a servíruji na bílém kostním porcelánu ze stylové kolekce společnosti Villeroy & Boch včetně příborů.
Interiér je opravdu velmi příjemný, světlý a působí svěže. Ovšem ta terasa a výhled na Prahu je ohromující.
Terasa je opravdu velká. Obepíná téměř celý byt. Jsme tady jako na rozhledně. Když je pěkné počasí, máme stále otevřeno a žijeme tak napůl venku. Milujeme teplé letní podvečery.
Terasa je další, ale venkovním nábytkem vybavený obývací pokoj i s kuchyní. Už chybí jen truhlíky na květiny. Zabydleli jsme se rychle. Jsem tu velmi šťastná a otci vděčná za jeho velkorysost a za to, že nám takové bydlení umožnil.