Nádraží z filmových básníků v Kladně půjde k zemi. Nahradí ho moderní budova se zelenou střechou

Kdo si na hlavní stanici v Kladně potřebuje koupit jízdenku, musí směřovat do provizorních buněk vedle staré železniční budovy. Ta je totiž už půl roku uzavřená, postupně ji vyklízejí a je tedy už téměř prázdná. Místo její původně plánované rekonstrukce se Správa železnic rozhodla pro demolici.

„Rekonstrukce by byla finančně poměrně náročná, byly tam složité technologické postupy, a když jsme dělali doplňkové sondy, tak jsme zjistili, že stav té budovy, zejména v oblasti základů, je ještě o něco horší, než jsme předpokládali,“ vysvětluje náměstek ředitele Stavební správy západ Petr Kolář ze Správy železnic.

„Výsledky měření ukázaly, že jsou v budově nejen odlišné základové poměry, ale byla zde zjištěna také přítomnost podzemní vody,“ přibližuje konkrétní problémy generální ředitel státní organizace Jiří Svoboda.

„Musely by se vynaložit další desítky milionů a v tu chvíli se situace stává neekonomickou a je finančně daleko výhodnější postavit budovu novou, moderní, která bude i mnohem komfortnější a uživatelsky přívětivější,“ dodává k tomu Kolář.

S plánem nakonec souhlasí i radnice města, ačkoli se původně přikláněla spíše k renovaci stávající stavby. S bouráním nesouhlasili také někteří místní, kteří chtějí místo zachovat.

Správa železnic plánuje, že by se demolice mohla spustit na konci příštího měsíce. „A odhadujeme, že tu novou budovu bychom mohli začít stavět za rok a půl nebo za dva roky. Těžko říct, jsme na začátku,“ říká Kolář.

Odkud stará železniční budova v Kladně už nikdy nezmizí, je televizní obrazovka. Objevila se totiž v řadě seriálů a filmů, „zahrála si“ třeba v sérii režiséra Dušana Kleina o básnících, v seriálu Chlapci a chlapi či ve filmu Rašín z produkce České televize.

Nová nádražní stavba vyroste na místě té původní, bude však menší, o rozměrech 53 × 15 metrů, a mírně posunutá směrem nad aktuálně budovaný boční podchod pro pěší.

„Budova bude dvoupodlažní, bude mít jedno suterénní podlaží, kde budou toalety a takové to zázemí. Nahoře by byly komerční prostory, obchodní jednotky, prodejna jízdenek a podobně,“ popisuje Kolář.

„Celá budova bude velmi transparentní a uživatelsky otevřená,“ uvádí k plánům ateliér Jakub Cigler Architekti, jenž vypracoval koncepční studii. „Nezanedbatelný je i ekologický aspekt budovy, aplikace dřeva a s ní související snižování uhlíkové stopy a zelená střecha zamezující vzniku tepelného ostrova,“ vyjmenovávají architekti ve studii.

Celkové náklady na výstavbu by se měly podle Koláře pohybovat kolem částky 120 milionů korun.

Celý areál byl vybudován pro společnost Buštěhradské dráhy na přelomu 19. a 20. století.

„Výpravní budova 4. třídy s charakteristickou arkádovou římsou byla postavena podle typového projektu Josefa Chvály v roce 1873 v souvislosti s vybudováním spojky Vejhybka (později Kladno) – Dubí (později Kladno-Dubí). V roce 1900 byla výpravní budova rozšířena přístavbou restaurace na chomutovské straně,“ přibližuje historii industriální stavby Národní památkový ústav.

S kamerou jsme se podívali i dovnitř vylidněné budovy, jejíž některé části stačili už stavbaři zbourat. Třeba typickou přední stříšku směřující ke kolejím. Její původní litinové sloupy si podle Správy železnic převzalo Národní technické muzeum do sbírky.

„Teď se nacházíme uvnitř budovy, v místech, kde dříve pobývali cestující,“ bere nás Kolář na první místo, které ještě nedávno sloužilo jako čekárna či prodejna jízdenek. „Zvenku má budova historický ráz, tady je ale vidět, že uvnitř je to moderní budova, několikrát předělaná, uvnitř ta historie už prakticky není,“ ukazuje kolem.

Podlaha je dnes zaprášená a pokladna prázdná, cedule s oznámením o přestěhování prodejny jízdenek tu na okýnku ale stále visí. Občas se prý do budovy dostanou bezdomovci a chtějí tu přespat, železničáři ji proto musí pečlivě hlídat.

V přízemí se nacházela také restaurace, jež posloužila k natáčení třeba zmiňované série o básnících, kteří „přicházejí o iluze“ nebo „čekají na zázrak“. Zašedlé záclonky v oknech zůstaly, jinak je však prostor vybydlený se sem tam poházeným materiálem nebo rozbitým zařízením.

„Už když jsme na stavbě začínali, tak byl tento prostor restaurace opuštěný. Obecně máme problémy u takhle velkých budov sehnat nájemce a komerčně je využít, aby se nám investice do zrekonstruovaných prostor postupně vracely s nájmem. To by byl problém i tady na Kladně, těch prostor je tu hodně a budova je veliká,“ zmiňuje z praxe náměstek ředitele Kolář.

Bere nás i do sklepa, kde lze vidět otvory vyvrtané pro podzemní sondy, jež měly pomoci určit skutečný stav objektu. Poté směřujeme nahoru.

„Přesunuli jsme se do prvního patra výpravní budovy, které se v historii několikrát měnilo. To využití bylo buď jako byty pro zaměstnance, nebo kanceláře,“ přibližuje Kolář účel opuštěných prostorů se stěnami dnes už mnohde pokrytými plísní.

Zbylo tu jen pár špinavých koberců, barevné nálepky na zdech a v jedné místnosti našla útočiště typická modrobílá železniční tabule s nápisem Kladno. Kdoví, kde nakonec skončí ona?