Na stará kolena si pořídili nový dům, druhý za posledních pět let

Náš rodinný příběh je jako z románu. Žili jsme spolu s manželem spokojeně osmadvacet let. Bydleli jsme ve městě, přímo v centru. Měli jsme krásný byt s vysokými stropy, ve kterém jsme vychovali dva syny. Všechno bylo báječné.

Jak už to ale někdy v životě bývá, pak jsme se s manželem rozvedli a žili jsme každý sám. Dali jsme si takovou pětiletou pauzu. Byli jsme ale vždycky hodně spjatí, tak jsme se pak dali zpátky dohromady.

A náš nový společný začátek byl v našem prvním domě, který je ve stejné ulici o pár kroků vedle. My jsme totiž za posledních pět let, co jsme zpátky spolu, postavili už dva domy.

První dům začal stavět manžel se synem. Byl rozestavěný, když jsme se k sobě vrátili. Já jsem pak částečně stavbu převzala, a to ve fázi, kdy tam byly jen obvodové zdi.

Plán se najednou změnil. Neměli tam bydlet jen dva muži, ale ještě navíc i jedna generálka (smích). Takže se tam hodně věcí předělávalo. Měli jsme to krásné. Na zahradě byla i venkovní kuchyně s udírnou, celé léto jsem mohla vařit venku. Nic nám nechybělo.

To se celé semlelo velice rychle a spontánně. Manžel chtěl koupit malý pozemek ve stejné ulici, aby na něm mohl postavit garáž a dřevník, který jsme nakonec koupili.

Vypadalo to tu hrozně, nedala se ani otevřít vrátka, jak to tu bylo zarostlé. Všude byl nepořádek a stála tu stará ruina, bývalá hospoda.

Ve stejné době nám syn oznámil, že bude s přítelkyní stavět vlastní dům. A pak najednou přišel odněkud nápad a uhnízdil se mi v hlavě. Napadlo mě, že by se na ten nový pozemek možná vešel menší domek jen pro nás dva.

Trvalo mi asi týden, než jsem ho přemluvila, že budeme stavět ještě jeden dům. Dal mi požehnání, ale řekl, že už se v tom nechce angažovat, ať si to řeším sama. Tak jsem se toho chopila.

Během jednoho týdne jsem oslovila realitku, za dva dny se původní dům nafotil, během dalších dvou dnů byl v nabídce na webu a hned první zájemci ho koupili. Takže se dá říci, že během týdne od toho bláznivého nápadu jsme prodali původní dům.

Vůbec jsme nečekali, že to půjde tak rychle. Chtěli jsme si spíš vyzkoušet, jestli je dům vůbec prodejný, ale byl pryč okamžitě.

Během měsíce jsem vymyslela, jak bude nový dům vypadat. Nemám žádné chytré programy, takže jsem to dělala laicky, v ruce a na papíře. Ale celý návrh jsem si udělala v podstatě sama.

Bydleli jsme tou dobou ještě ve starém domě, noví majitelé na nás naštěstí časově netlačili. Ale finanční limit tam byl. Za peníze, za které jsme prodali původní nemovitost, jsme museli postavit celý nový dům.

Od malička jsem snila o domě do „U“. To se na tuto parcelu ale absolutně nemohlo vejít. Další varianta byl tvar do „L“, což by ale přineslo taky více škody než užitku. Takže poslední variantou byl jednoduchý obdélníkový bungalov. Měla jsem v hlavě jasné požadavky.

Chtěla jsem jednu velkou společnou místnost, kde se můžeme všichni potkat, protože jako rodina držíme hodně pohromadě; šatnu a ložnici; dvě oddělené koupelny a blízký kontakt s přírodou, což se povedlo skvěle. Dveře na terasu máme skoro pořád otevřené, takže jsme venku a na vzduchu.

Všechny moje představy to naplnilo. Když jsme dělali první dům, bylo to jiné. Tady už jsem věděla, že zůstaneme, že už končím se stavěním. Takže jsem víc myslela na to, že tu budeme bydlet i ve stáří.

Pozemek se proměnil k nepoznání. Bývala tu stará stavba, kterou jsme srovnali se zemí. Vyvezli jsme odsud hromady nepořádku. Přípojky na elektřinu a kanalizaci tu byly, jen jsme nevěděli kde.

Dokumentace u takových starých staveb často neexistuje. Takže jsme se tu prohrabovali blátem a hledali. Objevili jsme je u souseda pod betonem, ani nebyly označené.

Studna na pozemku byla, ale převrtávali jsme ji. Vodu využíváme hlavně na zalévání zahrady. Obsahuje ale více železa a manganu, takže nám špiní omítky. Usazuje se na nich totiž rez. Budeme do budoucna muset vymyslet, jak to vyčistit.

Vybrali jsme si brněnskou firmu Dřevo-House. Šli jsme na jistotu, dostali jsme doporučení od mého synovce, který je dobře zná.

Věděli jsme, že s lidmi z této firmy mají dobré zkušenosti. A synovec zná dobře i mě a ví, jaký jsem puntičkář. Určitě by mi nedoporučil někoho nespolehlivého.

A musím říct, že firma opravdu brala celou stavbu hodně zodpovědně. Ve všem mi vyšli vstříc, byla radost s nimi stavět.

Ne, zajišťovala nám ho firma. Naštěstí nebyly vůbec žádné problémy. Spíš sousedi se pozastavovali nad tím, proč jsme si neudělali sedlovou střechu, když ji mají všichni kolem nás.

Ale stínili bychom tím ostatním domům, což jsem nechtěla. Díky této stavbě jsme totiž přišli na to, že máme skvělé sousedy, které jsme do té doby neznali.

Jsme teď hodně v kontaktu, podnikáme společné akce a někdy jim dokonce hlídáme děti. Myslím, že i oni jsou vděční za to, jak jsme to tu zkultivovali.

V prosinci udělal manžel základy, 16. února přijela firma. Stěnové panely byly hotové za pár dní, pak se dělala střecha a garáž. Kompletní hrubá stavba stála během týdne. Za tři měsíce, přesně na den, nám firma předávala hotový dům.

Měli jsme výhodu, že stavba probíhala hned vedle a mohli jsme ji každý den kontrolovat.

Nastudovala jsem si všechny benefity i rizika dřevěných staveb. Když jsem si přečetla, co dřevostavby umí a jak fungují, neviděla jsem jediný důvod, proč bych měla stavět dům z cihel nebo tvárnic. Ale zásadní pro mě zůstala rychlost výstavby.

Není to rozdíl, je to jen v psychice lidí.

Ano, jen koupelny a kuchyň jsem si dodávala sama. Po nocích jsem seděla a vybírala obkladačky a sanitu. Existují různé nové technologie, všechno jsem si to zjišťovala. A podlahy dělal manžel, v tom se orientuje dobře.

Ano, máme bezbariérový dům bez prahů. Původní požadavek byl mít bezbariérový vstup i ven na zahradu, ale to nakonec ztroskotalo na financích.

Máme elektrické podlahové topení od české firmy. Výhoda je, že se ovládá pohodlně přes tablet. Tepelná pohoda je tu úžasná. Mám porovnání se zděným domem, kde byla hlavním zdrojem tepla krbová kamna.

Bylo krásné dívat se do ohně a mít přirozené teplo. Ale tady to cirkuluje rovnoměrněji, což je pocitově mnohem příjemnější. V bývalém domě byla v odlehlých koutech zima.

Taky máme biokrb (interiérový krb bez komínu spalující biolíh - pozn. red.). Nechtěla jsem už ten klasický kvůli komplikované údržbě, ale oheň jsme si přáli, rádi do něj koukáme. Biokrb má přirozené plamínky a funguje i jako radiátor. Dále máme dva bojlery na teplou vodu.

Vše je na elektřinu a za tu zaplatíme měsíčně zálohu 2500 Kč. Minulý rok jsme nemuseli nic doplácet, a to tu jela ještě na stavbě míchačka (dělaly se betonové ploty) a na zahradě teď jede vířivka. Můj reálný odhad je, že se do budoucna vejdeme do 2000 Kč za měsíc.

I v parném létě jsme měli pořád otevřeno na zahradu a trávili většinu času venku. A přesto bylo v domě příjemně. Klimatizaci si ale ještě chceme dodělat.

A v ložnici je na spaní akorát. Navíc je večer úplně nádherně prozářená sluncem. Což je náhoda, až do takového detailu jsem to domyšlené neměla.

Naprosto.

Co se týká domu, tak ne. Ten je plně funkční. Od té chvíle, co nám předala firma hotovou stavbu, jsem nemusela nic řešit. Dodělávat budeme jen nějaké drobné věci v interiéru.

Ano, jedinou věc, kterou jsem nezvládla uhlídat, jsou sítě proti hmyzu. Nevejdou se do kapsy mezi okna a žaluzie. Budou se muset udělat dodatečně a budou předsunuté.

Ale co se týká stavby, nepřišla jsem na jediný problém. Tady není chyba. U bývalého bytu jsem zažila stavbu hrůzy, takže opravdu mám s čím srovnávat.

Spousta lidí neví, co chce. A to je podle mě nejhorší. Pro ně samotné i pro realizační firmu. Já si říkám, proč takoví lidé vůbec staví, když se ani neumí rozhodnout, co chtějí.

Takže určitě aby si dopředu rozmysleli, co od toho vlastně očekávají. Podle mě jsou důležité dvě věci: aby byl dům funkční a aby se v něm člověk dobře cítil.

 Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Sreality.cz: