Článek
Ze 100 tun bílého mramoru vytěženého v indickém Rádžasthánu nechal 49letý Amrudeen Dawood postavit zmenšenou repliku slavného Tádž Mahalu. A stejně jako světově proslulá památka také tato její novodobá napodobenina byla postavena coby projev hluboké lásky k zesnulé ženě.
Zatímco originální Tádž Mahal nechal v 17. století v Ágře, ve státě Uttarpradéš, vybudovat indický panovník Šáhdžáhán jako pomník své ženě Mumtáz Mahal, která zemřela ve 36 letech při porodu, jeho repliku nechal Ind v Tamilnádu postavit jako pomník své matce, paní Jailani Bheeviové.
Jak připomíná web televizní stanice IndiaTV, ta ve 36 letech ovdověla, a protože se rozhodla už znovu neprovdat, musela převzít obchod s koženým zbožím svého muže a postarat se o šest dětí, které spolu měli. Cesta, kterou si zvolila, nebyla jednoduchá a svým dětem obětovala vše. Podařilo se jí ale dobře provdat všechny své čtyři dcery i vychovat šikovné slušné muže ze svých dvou synů, vlastního a nevlastního, kteří se také oženili.
Starší z nich, Amrudeen, nezůstal k tomu, co jeho matka dokázala, slepý. Když v roce 2020 ve svých 72 letech zemřela na infarkt, rozhodl se vzdát jí hold a uctít její památku tím nejdůstojnějším způsobem, jakým to bylo možné.
Chtěla výlet na zaoceánské lodi, místo toho jí manžel postavil dům, který jako taková loď vypadá
Jako pomník jí nechal ve městě Tiruvarur ve státě Tamilnádu postavit repliku Tádž Mahalu z bílého mramoru, jež je umístěna na 1,2 metru vysokém soklu. Celá stavba stojí na ploše 743 m2 a hlavní budova v nejvyšším bodě měří 12 metrů, zatímco čtveřice minaretů je ještě o dva metry vyšší. Samotné mauzoleum je široké 33 metrů (připomeňme si jen, že originální Tádž Mahal je zhruba pětkrát větší). Náklady na stavbu se vyšplhaly na 50 milionů rupií, což je zhruba 13,25 milionu korun.
Na stavbě od roku 2021 pracovalo na 200 dělníků a hotovo měli na počátku června letošního roku. Poté nechal pan Dawood pomník otevřít pro veřejnost. Stavba je rozdělena do tří částí. První slouží jako hrob jeho matky, druhá jako mešita a třetí jako medresa, tedy náboženská škola.
„Nesmírně jsem ji miloval. Když mne tak náhle opustila, nechtěl jsem ji nechat na hřbitově. S bratrem jsme měli vizi postavit jí pomník a vyjádřit jí tak svou hlubokou oddanost a lásku,“ svěřil se Amrudeen Dawood deníku The National News.
„Chtěl jsem použít bílý mramor, protože má matka měla bílé srdce. Nebylo v něm ani stopy po něčem temném. Učila nás pomáhat chudým, podělit se o jídlo s těmi, kdo jsou v nouzi. Učila nás upřímnosti, disciplíně a také věřit v život,“ vzpomíná a dodává: „Matky jsou drahé všem lidským bytostem. Chci všem říct, aby své matky, své rodiče, milovali a respektovali. Tímto pomníkem chci všechny naučit, aby k nim byli laskaví, milovali je a měli s nimi soucit.“