Multifunkčně zařízený obývací pokoj je prostorem pro návštěvy i rodinný relax

Vybavit obývací pokoj znamená vypravit se do různých nábytkových studií a měřit, ladit, kombinovat. Začíná to volbou podlahové krytiny, barevného odstínu stěn, případně tapet a pokračuje výběrem svítidel, sedacího nábytku, konferenčního stolku, nábytkové sestavy.

Přestože je obývací pokoj v podstatě otevřený prostor, je šikovné opticky vymezit i klidnější místo.

Čím se odlišuje zajímavý prostor od běžného? Detaily, které jsou originální. Třeba proto, že jsou použity zajímavé povrchové úpravy, vtipné tvary, překvapivé barevné odstíny a materiály, i když k sobě zdánlivě nepasují.

Kreativní interiér není problém vybavit i levnějším nábytkem. Chce to ale vkus, nápad a představivost.

Útulnost v obývacím pokoji by měla být na prvním místě! Každý vnímáme „hřejivost“ trochu jinak, ale cesta jistoty je nákup hedvábných závěsů, měkkých polštářů, vonných svíček, interiérových vůní a drobných doplňků: květin, lamp, svítidel, zrcadel, váz, obrazových rámů, nástěnných hodin.

Trendem je určitě osobitost, důraz na ruční výrobu, originalitu v repasovaném nábytku (čalounění starých křesel). Stačí uplatnit jen jeden sedací kousek nebo detail. Stylem se může vracet k retru, anglickému venkovu či Provence, jak je komu blízké.

Koberec se dnes častěji používá jako kusový v blízkosti sedačky, konferenčního stolku a křesla.

Oblíbená je dřevěná podlaha z různých běžných (dub, buk, jasan, ořech) i exotických dřevin (merhau, bambus).

Laminát je na ústupu, nahrazuje ho oblíbenější vinyl, který se skvěle udržuje, tlumí zvuky, je teplý na dotek a nabízí spoustu dekorů a imitací.

Kdo má rád přírodní vzhled, volí korek, jenž rovněž tepelně a zvukově izoluje, při poškození ho lze znovu zbrousit a nalakovat. Uplatnění v obývacím pokoji nachází i velkoformátová dlažba v kombinaci s podlahovým vytápěním. Může mít image přírodního dřeva a působit útulně.

V ryze moderním interiéru jsou i lité podlahy (beton), které architekti rádi používají pro jejich nekomplikovanost a nekonečnou kombinovatelnost s ostatními materiály.

Sedačka je tu pro naše pohodlí, ale i pro návštěvy. Chceme, aby něco vydržela a zároveň byla hezká. Důležitá je její konstrukce, kterou ale pohledem neodhalíme. Může být ze dřeva (MDF), plastu nebo kovu. Doporučuje se plast nebo kov.

Dalším bodem je výplň: levný molitan určitě nebrat a hlavně pohovku v obchodě vždy vyzkoušet! Někomu vyhovuje tužší výplň, druhý se raději zaboří, i když hůře vstane.

Samotnou kapitolou je potah. Barva se doporučuje neutrální a výraznost si užít raději na polštářích, které lze snadno vyměnit. Rozhodujeme se mezi látkou a kůží.

Látka je ve stovkách variant. Jsme-li početná rodina, ptejme se po úpravě Aqua Clean. Umožňuje snadné čištění díky principu nanotechnologie vlákna.

„Vylitý kečup nebo čára od propisky se vůbec nevsákne, ale díky tzv. lotosovému efektu zůstává v podobě kapiček v případě tekutin na povrchu a jde vysát nebo otřít,“ vysvětluje Ivana Pehalová z firmy Nadop.

U čáry od propisky stačí vzít líh a skvrnu vyčistit, finální dočištění je možné vodou. Kdo má sedačku starší a chce ji dodatečně chránit, může použít speciální sprej, který se nanáší na povrch úplně čisté pohovky. Vystačí přibližně na deset čištění a pak se nástřik musí obnovit. Přípravek se dá koupit v prodejnách se sedacím nábytkem.

Kůže na sedačkách je z hověziny, většinou o síle 1,4 mm. Mezi nejpoužívanější povrchovou úpravu patří tzv. polyuretanový zátěr, který zajistí snadnou čistitelnost. Kůži lze lehce zbavit prachu, otřít vodou s mýdlem nebo speciálním přípravkem. Je to živý materiál, nezbytný je regenerační nátěr, aby byla kůže měkká a poddajná. Jestliže uvidíte název EKO kůže, je to pouze marketingový název a jde vždy o koženku!

Obývací pokoj se dá sestavit z nezávislých kousků, což ale vyžaduje vkus a smysl pro detail. Snazší, častěji využívané a prodávané jsou nábytkové sestavy vyrobené v kolekci, stejného materiálu, povrchové úpravy.

Nábytková dvířka se v podstatě dělí na dvě skupiny: buď mají povrch přírodní, nebo umělý. Přírodní zastupuje masiv nebo častější dýha. U obou těchto materiálů je nutná povrchová úprava lakem, který uzavře otevřené póry a zvýší užitkové vlastnosti a údržbu dřeva. Můžeme se setkat i s pojmy drásaná a kamenná dýha.

Drásaná dýha vznikne lisováním sedmi vrstev dýhy pod vysokým tlakem, drásavý povrch máme díky vytlačení reliéfního dekoru. V případě kamenné dýhy jde o štípanou přírodní břidlici, která je ve velmi tenké vrstvičce zalisována do MDF materiálu a zalakována (síla je od 0,5 do 2 mm podle reliéfu struktury).

Umělé povrchy mají spoustu předností: jsou barevné podle vzorníku RAL, věrně imitují dřevo či kámen, rozmanité struktury a povrchy. Jednu skupinu tvoří PVC fóliované povrchy, vynikají odolností vůči vodě, teplu a oděru. Žádané jsou u nábytku v provedení s ohybem přes vnější hranu dvířek.

Další možností jsou laminátové povrchy CPL a HPL. Oproti fóliím jsou odolnější na všechny nárazy, (zejména laminát s označením CPL). Trendem je u laminátů snaha o plnou imitaci přírodních materiálů, hlavně dřeva.

Oblíbené jsou i akrylátové materiály v lesku či matu. Tloušťka lesklého povrchu je 1,4 mm, u matné varianty 1,2 mm, a když připočteme ještě dřevotřískový materiál o síle 16 mm, je jasné, že dvířka odolají čemukoliv.

„Lesklá varianta je snadno opravitelná v případě škrábanců, matný akrylát zase nezanechává otisky prstů,“ říká Martin Dusík z firmy Trachea.

V obýváku jsou nutná kromě centrálního svítidla, které může upoutat svým tvarem a designem, i lokálně osvětlená stanoviště.

Stojací lampa u křesla, kde čteme, podsvícený sádrokarton s bodovkami v blízkosti televizoru, nástěnné svítidlo pro večerní atmosféru.

Světlo má být spíše měkké, rozptýlené. Oceníme svítidla se stmívačem, u nichž lze regulovat světelnou intenzitu.