Mrakodrap visící z nebe aneb Domov v oblacích a nad nimi

Mrakodrap, který by byl největším na světě, plánují architekti nechat postavit v Dubaji. Jak prakticky poznamenávají na svém webu, tato země má velkou zkušenost se stavbou výškových budov. Navíc se tak investor dostane na pouhou pětinu nákladů v porovnání s tím, za kolik by postavil stejný objekt v americkém New Yorku.

Právě nad New Yorkem by pak mrakodrap měl vždy po určitý čas plout. Asteroid by totiž nad Zemí neobíhal synchronně s její rotací (tj. nestál by na místě), ale měl by dráhu, po níž by se neustále pohyboval. Ta má v návrhu podobu obří, nesymetrické osmičky, jejíž horní konec je právě nad New Yorkem, zatímco spodek nad oceánem a západním pobřežím Chile.

Křížení je umístěno přesně nad rovník. Dráha asteroidu je vypočtena tak, aby ji stihl urazit celou za 24 hodin a mrakodrap se tak objevoval každý den přesně na tom samém místě.

Vlastní stavba by získávala elektrickou energii ze solárních panelů, které by byly umístěny vysoko nad mraky. Odpadla by tak starost o to, zda je právě slunečno, panely by měly také neporovnatelně lepší výkonnost než ty používané v současnosti.

Voda by se filtrovala a navracela zpět do částečně uzavřeného oběhu, který by byl doplňován vodou získanou kondenzací vodních par z mraků a dešťovou vodou.

Pohyb mezi podlažími mrakodrapu by zajišťovaly výtahy pohybující se na elektromagnetickém principu, nikoli zavěšené na lanech.

Mrakodrap by byl k asteroidu připoután sérií vysokopevnostních kabelů, sám by však podle designéra Ostapa Rudakevyče mohl být vybudovaný z odolných, ale lehkých materiálů, například z uhlíkových vláken nebo hliníku.

Jak ovšem přiznal pro stanici CNN, jednou z mnoha podmínek pro realizaci projektu je další výzkum dostatečně silných kabelů, aby byly schopné unést tak velký objekt.

Navzdory svému nevšednímu umístění by mrakodrap sloužil jako víceúčelová budova. Architekti jej rozčlenili do devíti sekcí. Zatímco v nejnižší části by byly umístěny především prostory vyhrazené pro zábavu, nákupy a jídlo, a samozřejmě také stanice pro spojení se zemí, v horních patrech by byly uloženy kanceláře, nad nimi zahrady a další zemědělská zařízení. Teprve nad nimi by následovala rezidenční část.

Čím výše by přitom člověk bydlel, tím delší by měl každý den. Obyvatelé nejvyšší sekce, která by končila kdesi ve 32 tisících metrech nad mořem, by si každý den užívali slunečního světla o 42 minut déle. Platili by ovšem za to nepříjemným omezením - nikdy by si nemohli otevřít okno, nebo jakkoli volně vystoupit ven. V jejich výšce už totiž panuje 40stupňový mráz a tlak 11,17 hPa (tzv. běžný tlak vzduchu na povrchu Země je přitom 1013,25 hPa).

Zatímco v některých aspektech působí celý projekt poněkud „nahozeně”, v některých otázkách šli architekti do detailů. V souvislosti s podmínkami v různých výškách nad povrchem už dopředu počítají s tím, že tvar a velikost oken by nebyly v celé budově stejné, byly by mj. přizpůsobeny právě tlaku okolního prostředí.

Jak architekti vysvětlují na svém webu, Evropská kosmická agentura se už minimálně od roku 2015 velice vážně zajímá o možnost těžby na asteroidech, jak o tom svědčí mise Rosetta, NASA plánuje zkusit zachycení a přemístění asteroidu.

A právě v případě, že by se tyto plány staly jednoho dne skutečností, a to úspěšně realizovanou skutečností, projekt Analemma Tower je připravený jako další krok pro využití takto „ochočeného” vesmírného tělesa.