Hlavní obsah

Most přes železnici funguje zároveň jako městský park

15. 6. 2015, 6:05

Zajímavý a příjemně řešený most navrhli architekti ze studia Benthem Crouwel Architects v holandském městě ‘s-Hertogenbosch v Severním Brabantsku. Chodci i cyklisté jej spíše než jako standardní most vnímají jako park vyzdvižený do výšky a překlenující železniční trať.

Skořicovou barvu má most díky předkorodované oceli, jež je jeho hlavním materiálem.

Článek

S mosty bohatě doplňovanými zelení se lze setkávat ve světě čím dál častěji. Jejich účel je zřejmý. Kromě propojení dvou vzdálených bodů nabízejí místním obyvatelům plnohodnotný kus městské krajiny, a to včetně květin, keříků a stromů, které zpříjemní procházku a pročistí okolní ovzduší.

Plocha mostu je rozdělena do čtyř pruhů.

Most nazvaný Paleisbrug je 250 metrů dlouhý a deset metrů široký, takže v centru města vznikla parková zóna o ploše 2500 m2.

Nabízí hezký výhled na nedalekou přírodní záplavovou oblast Gement a je rozdělen do čtyř dvoumetrových pruhů, které slouží zároveň jako chodníky, a zároveň jsou na nich umístěny i záhonky s květinami.

Chodci či cyklisté musí proto během cesty přes most čas od času přecházet z jednoho pruhu do druhého.

Hlavním stavebním materiálem je povětrnostním vlivům odolná ocel. Její povrch byl uměle zkorodovaný a podle autorů projektu se koroze bude dále materiálem šířit rychlostí půl milimetru do hloubky za každé století.

Architekti proto prý navrhli ocelovou konstrukci o jeden milimetr silnější (každá část bude korodovat vždy ze dvou stran) tak, aby mohli zaručit minimálně sto let bezchybného provozu mostu. Rezavá se zároveň stala hlavní barvou nově vytvořeného prostoru.

V nejvyšším místě, na kolejištěm, je most 6,5 metru nad zemí.

Užší pásy mezi chodníky jsou kryty ocelovými panely a slouží nejen k odtoku vody zachycené na mostě, ale také jsou jimi vedeny veškeré rozvody inženýrských sítí.

Jako v každém parku, ani na mostě nechybějí lavičky a další místa k odpočinku.

Kromě zeleně je na mostě umístěn i velký solární kolektor. Myšlenka jeho implementace přišla jako doprovodný nápad k potřebě zajistit pravidelné odtávání sněhu a ledu v zimních měsících.

Solení nepřicházelo v úvahu, neboť sůl by narušovala materiál mostu a ničila rostlinstvo. Proto architekti přišli s trvale udržitelným řešením.

Výstup na most vede buď po schodišti, nebo výtahem.

Most funguje jako obří solární kolektor, který přes léto nastřádá tolik tepla, že to vystačí nejen na ohřívání jeho povrchu v zimě, ale stihne ještě zásobovat energií blízké okolí.