Článek
Plánování nových staveb v lokalitě pražské Baby začalo hned po válce. Nejdřív v krátkých etapách, dvouletkami. A právě druhá dvouletka přinesla do pražské architektury několik zajímavých příspěvků. Nejen dodnes velmi oblíbené sídliště Solidarita a skupinu rodinných domů v Podolí, ale také pokusnou montovanou vilu na Babě. Experimentální na ní byla především konstrukce. Ta byla ocelová, jak se ostatně od stavebníka, jímž byly Vítkovické železárny, dalo očekávat.
Stavba vznikala v době, kdy bylo zřejmé, že bytové výstavby jsou potřebné, ale ještě se předpokládalo, že se tak stane prostřednictvím kvalitní architektury. Podle stejných předpokladů měla být skladba domů rozmanitá a vily, nebo spíš vily-domy měly mít dostatečně důležité místo.
Výrazným prvkem se staly barevné balkony
Architekt navrhl montovanou vilu se dvěma byty v každém patře. Jejich dispozice byly identické, jen zrcadlově převrácené. Na jednu stranu obývací prostor s navazující krytou terasou a menší kuchyní, na druhou dvě ložnice, mezitím předsíň, šatna a hygienické vybavení. Jasné, přehledné, logické uspořádání, včetně toho, že klidové místnosti byly obráceny do zahrady. Díky posazení na svahu se do domu vstupovalo v úrovni suterénu, kam byly umístěny prostory technického vybavení.
Jedno z mála zpestření představovaly dva přisazené kovové vlajkové stožáry, upomínající ještě na funkcionalistické kresby s třepetajícími se prapory.
Za pozornost stojí konstrukce domu
Konstrukce domu vznikla z ocelových rámů a profilů z plechu dva milimetry tlustého. Stěny byly sestaveny z rámů a dvojrámů, které dostaly podobu žebříčků s navařenými prvky. Žebříčky se na stavbě osadily do betonových základů a pak se celá konstrukce jen sešroubovala – ve snaze eliminovat jakékoli procesy mokré i tepelné, tedy i svařování. Při navrhování jednotlivých dílů se dbalo také na to, aby se s nimi dalo relativně snadno manipulovat, nejtěžší dvojrám sice vážil 110 kg, ale většinou to bylo do 70 kg. Čili šlo o stavbu snadno a rychle montovatelnou.
Stavba měla konstrukci z ocelových rámů a 2mm profilů
Obvodový plášť tvořily calofrigové tvárnice ze směsi cementu, křemeliny, pilin a vápna. Počítalo se s tím, že bude možná jejich dvojí povrchová úprava. Buď mohly být přímo při výrobě opatřeny břizolitovou omítkou, nebo na stavbě mohly být omítnuty (přednost měl první postup, který zjednodušoval práce na staveništi, byť byl citlivější na šetrné zacházení s jednotlivými tvárnicemi).
Vnitřní stěny a stropní podhledy byly obloženy dřevovláknitými deskami, které byly dobrým podkladem pro tapetování i klasické malování. Pod těmito deskami byla v trubkách rozvedena elektroinstalace.
Dobový snímek zachycuje někdejší podobu vily
Proporce domu byly přívětivé a komorní měřítko stavby dobře odpovídalo charakteru prostředí, ve kterém stavba vznikla. Budova v této podobě dnes už nestojí. Na jejím místě vzniklo moderní rezidenční bydlení.
Zdroj: Publikace Slavné pražské vily, Radomíra Sedláková
