Moderní vícegenerační domov – dvojbungalov ze dřeva

Co přimělo manžele a vášnivé cestovatele Ivanu a Aleše postavit si nové moderní bydlení, a to hned pro dvě generace? Chtěli mít na stáří klid, už je nebavilo vyhazovat peníze za vysoké účty za energie v jejich předchozím pronajatém domě a navíc se změnily jejich nároky na bydlení. Zkrátka, nebyli pohodlní a reagovali na své současné potřeby. A dnes rozhodně nelitují.

Dřevěný dvojbungalov má rozměry 21,3 x 10,6 m a skrývá v sobě dvě samostatné, nepropojené bytové jednotky s vlastními vchody.

Větší byt má dispozici 3+kk a nabízí dvě ložnice s výstupem ven na terasu, velký obývací pokoj s kuchyní, koupelnu, samostatné WC, praktickou šatnu a prostornou technickou místnost.

Druhý byt je menší, s dispozicí 2+kk. Kromě šatny a jedné ložnice je rozmístění místností podobné jako u většího bytu.

Ivana: Bydleli jsme v pronájmu v řadovém domku. Byly tam dvoje schody, což pro mě po operaci kotníku bylo už náročné. Manžel je soukromý zemědělec a musel za prací dojíždět poměrně daleko.

Dalším důvodem bylo to, že náš syn odešel za studiem do jiného města a domů teď jezdí jen na víkendy. Také manželova maminka nějak potřebovala vyřešit bydlení, už je starší a na všechno sama nestačí. Důvodů pro nové bydlení bylo tedy hodně, takže jsme se rozhodli vzít věc do vlastních rukou.

Aleš: Taky jsme ve starém domě měli vysoké účty za topení. Byl tam kotel na uhlí, který pro nás znamenal nejen vysoké náklady, ale i spoustu práce kolem. Říkali jsme si proto, že by bylo lepší investovat do vlastního, moderního domu a mít klid.

Ivana: Můj muž je neuvěřitelně šikovný, technické záležitosti ho ale moc nebaví a nemá zkušenosti ve stavařině. A hlavně se klasicky staví většinou přes léto, kdy manžel má žně, sena a zemědělská sezóna je na vrcholu. To by vůbec nešlo skloubit. Proto nás lákala rychlost výstavby dřevostaveb. To byl jeden z důležitých aspektů.

Aleš: Ne, sám bych určitě nestavěl. Na veletrzích jsme už dříve viděli technologii panelové výstavby dřevostaveb a líbilo se nám to. Samozřejmě jsou lidé, kteří dřevostavby milují, jiní by si ji zase nikdy nepostavili. Jsme už starší, ale i přesto jsme měli tu odvahu jít do moderní technologie. A jsme za to teď rádi.

Ivana: Jeli jsme na veletrh do Prahy a tam jsme si vyhlídli pár firem. Vzali jsme si jejich katalogy a doma je pročítali. Pak jsme se rozhodli pro firmu Donami Real, protože nám jako jediná z našich vyhlídnutých poskytla možnost nakreslit si dům podle sebe a nestavět podle katalogových vzorových projektů.

Aleš: Také nám bylo sympatické, že má firma kvalitní skladby stěn, jak u obvodových konstrukcí, tak u vnitřních příček.

Aleš: V květnu loňského roku jsme se s firmou poprvé setkali. Nabídli nám, abychom se přijeli podívat i na výrobu do továrny. Nejen na stěnové panely, ale i na dveře a okna.

Neměli jsme na to tehdy čas, ale určitě lidem doporučujeme, aby toho využili. Přece jen člověk nemá takovou představivost. Rozhodně se dekory dveří a oken vybírají lépe, když je člověk vidí na vlastní oči. My jsme ten náš odstín ale nakonec trefili přesně i z katalogu.

Ivana: Pozemek jsme nehledali, ten už jsme naštěstí měli. Patřil manželovi včetně starého domu, který teď stojí hned v našem sousedství.

Aleš: Velká výhoda také byla, že sem díky stávajícímu domu byly už přivedené přípojky elektřiny, vodovodu i kanalizace. Máme tu v obci také dobré známé díky dlouholetému podnikání na místních půdách. Vše je o mnoho příjemnější, když máte kolem sebe fajn lidi.

Aleš: Koupelny a podlahy jsme si dělali sami, jinak všechno včetně základové desky a stavebního povolení dodávala firma. Se základy si dali opravdu záležet. Říkali nám, že pod dřevostavbu musí být základová deska naprosto rovná, a to si opravdu pohlídali, aby s tím nebyl potom při stavbě problém.

Ivana: Na stavební povolení si sjednali místního projektanta, aby to měl na úřady blízko. Řešil se tu jen správný sklon střechy, jinak šlo vše hladce. Náš moderní dům se vlastně trošku schoval za ten starý, původní. Na to obec hodně dbala, aby se nenarušil tradiční ráz a aby byl zachován původní štít.

Ivana: Měsíc. Měla jsem to vymyšlené a nakreslené, projektant tomu dal jen správnou formu. Spolupráce s ním byla bezproblémová, nakreslil nám to přesně tak, jak jsme si představovali.

Byly tam pak nějaké drobné úpravy v průběhu. Upravovali jsme například šířku chodby. Z koupelny jsme pak ubrali půl metru, protože nám přišla už dostatečně velká, a přidali více prostoru do šatny. To hodnotím jako velmi dobrý krok.

Ivana: Přesně před rokem jsme zbourali část původního domu. Asi tři měsíce poté se začaly připravovat základy a za další měsíc se už montovaly panely. To trvalo jen pár dní. Pak přišla na řadu střecha a do dvou týdnů byla hrubá stavba hotová. Dokončovací práce trvaly celkově zhruba čtyři měsíce, pak už jsme jen čekali na tepelné čerpadlo.

Aleš: Ano, souviselo to právě s tím čerpadlem, jeho dodavatel nám ho nezapojil včas. V zimních měsících se dělaly podle plánu sádrokartony na stropech. Nebylo ale čím dům vytopit, tudíž tam bylo poměrně vlhko a zima. A sádrokartony se tím pádem trošku zvlnily. Firma to pak ale poměrně rychle a hladce vyřešila, všechny stropy se zase sundaly a udělaly nanovo. Tím se nám stavba asi o měsíc protáhla.

Další mírnou komplikací v průběhu celé stavby byla vzdálenost. Realizační firma je z Liberce a my jsme ve Středočeském kraji, což je asi 170 km daleko. Logistika byla tím pádem celkově složitější. Když je firma z blízkého okolí, je to asi jednodušší. Při dobré vůli a organizaci se ale dá vše zvládnout i na dálku.

Ivana: Ještě jedna kuriozita nás provázela. Původně měla totiž být stavba hotová dříve. A my jsme si objednali sedačku asi 9 měsíců dopředu, protože na ni byly dlouhé čekací lhůty. Stavba se pak ale protáhla, jak už říkal manžel, a sedačka byla zase zázrakem vyrobena rychleji. Tak se nám pak známí smáli, že jsme si koupili sedačku a až pak kolem ní stavěli dům.

Aleš: Klasická panelová konstrukce s difuzně uzavřenou skladbou stěny, na střeše máme vazníky.

Ivana: Ano, určitě. Obrovská výhoda oproti tomu, kde jsme bydleli předtím, je šatna. To je opravdu praktické, protože nemusíme mít tím pádem žádné skříně.

Ivana: Uskladnili jsme tam jen zbytkový materiál, nějaké desky a tak.

Aleš: Na co jsme u půdy zapomněli, je světlo. To nám uniklo. Zapomněli jsme tam zkrátka vyvést elektřinu, takže je tam totální tma. Ale to se dá jednoduše dodělat. Jen je to dobrá rada pro ty, kteří budou stavět, aby to neopomněli jako my.

Ivana: Na přední straně jsme použili umělý kámen, vzadu je klasická barevná fasáda.

Aleš: Máme tepelné čerpadlo, které vytápí oba byty prostřednictvím podlahového topení. Zatím nemáme přesné vyúčtování, ale náš odhad je, že budeme platit kolem 3 tisíc korun měsíčně za elektřinu celkově. To znamená za topení, vodu, vaření, zkrátka všechny energie pro obě bytové jednotky, které mají dohromady 200 m2.

Aleš: Říká se, že co člověk nepotřebuje rok, to by měl vyhodit. Ale to bychom tím pádem neměli nic! (smích) Máme zkrátka hodně věcí a neumíme se jich tak snadno zbavovat, takže se nám takovéto úložiště hodí. Máme tam velké věci jako mrazák a sekačku. Nejvíce využíváme sklep, kde máme brambory, jablka, marmelády a další potraviny na uskladnění.

Ivana: Do budoucna bychom ještě chtěli opravit střechu a průčelí domu. Když nám přijede rodina, ať mají kde přespat. Máme hodně dětí, které už mají svoje děti, takže pro ně alespoň budeme mít dostatek místa.

Aleš: Aby si zjistili reference. My jsme si je dohledávali hlavně na internetu a vyplatilo se to. Také pro nás bylo hodně důležité, abychom si „sedli“ tak nějak lidsky s člověkem, který stavbu řídí. A to se také povedlo. Měli jsme skvělou zkušenost, můžeme firmu jedině doporučit.

Aleš: Možná bychom přidali nějaký vypínač či zásuvku. A v technické místnosti jsme mohli mít malé podélné okno, aby tam bylo více denního světla. Ale to nejsou žádné zásadní věci.

Aleš: Rozhodně ano. Máme pro srovnání příběh dcery, která se rozhodla pro zděnou stavbu, protože si chtěli stavět svépomocí. Přivezli si velké 20kilové tvárnice a říkali si, že se to bude stavět samo. Jenže potom zapršelo, materiál jim navlhnul a teď má každý kus ne 20, ale 45 kg! Což už není žádná sranda, protože je zvedají i do výšky. Hodně teď nadávají, že je to hrozná a těžká práce. Takže jsme opravdu rádi za naši volbu.

Ivana: Naprosto. Nemám co dodat. Firma byla skvělá, nemáme jim co vytknout. Všechno na sebe plynule navazovalo a klapalo to. Všechno, co slíbili, to dodrželi. Byli profesionální a spolehliví, na všem se dalo domluvit. Dispozice je přesně podle našich požadavků. Zkrátka jsme si splnili náš sen.

Aleš: Jen malé. Například v chodbě bychom chtěli dodělat police na takovou výstavku z našich cest po světě.

Ivana: No a pak trošku větší úpravy zvenku: zimní zahrada, terasa s pergolou a skleník.

Aleš: A za dva roky už chceme jenom bydlet, nic neřešit a cestovat.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: