Moderní prázdninový dům, který má ke stereotypu daleko

Řešení domu vychází ze dvou základních požadavků majitelů: najít originální řešení vzdálené běžným stereotypům a využít nejmodernější technologie, které zajistí pohodlné užívání a nízkonákladový provoz domácnosti.

Architekti přidali další aspekt, a to poetickou světelnou scénu.

Nejdříve kolem pozemku navrhli bariéru zeleně, která jej odděluje od okolí a vytváří chráněné útulné prostředí vhodné pro rodinné bydlení.

V tomto zákoutí pak bylo možné navrhnout bohatě prosklenou architekturu s otevřenými prostory, které jsou naplněny světlem a udržují interiér a zahradu v neustálém spojení.

Když se řekne moderní architektura, mnozí si vybaví prosklenou krychli či kvádr, uvnitř rozčleněný na jednotlivé místnosti podle více méně ustáleného dispozičního schématu a potřeb rodiny.

Tento dům však vznikal spíše opačným způsobem, adicí, a nikoliv dělením. Jednotlivé celky na sebe navzájem navazují a jejich spojováním se zrodila výsledná kompozice.

Vstup vede přes stíněné závětří zapuštěné do západní fasády. Zádveří splývá v jednolitý celek se schodišťovou halou a hlavním obývacím prostorem, ze dvou stran plně proskleným, otevřeným na jih na terasu s bazénem.

Tento prostor se prolíná také směrem vzhůru do druhého podlaží a je zastřešen šikmou prosklenou střešní plochou.

Cesta domem vede dále do kuchyně s jídelnou a pokračuje na krytou terasu s venkovním stolováním. Severní ložnicová část obsahuje ložnici rodičů, na niž se váže šatna, koupelna a domácí fitness.

Schodiště, umístěné blízko vstupu do domu, nás přivádí do horního podlaží s halou, velkým pokojem a koupelnou. Na galerii u schodiště architekti umístili knihovnu s impozantním výhledem do obývacího pokoje a také ven k bazénu. Téměř polovinu horního podlaží zaujímá zelená střecha a střešní terasa.

Jednotlivé místnosti, které navzájem provozně souvisejí, nejsou odděleny standardními dveřmi, ale posuvnými prosklenými dveřmi (kuchyň s obývacím pokojem, ložnice s koupelnou, ložnice s šatnou apod.), jinde architekti jako optický předěl a spojení zároveň navrhli dřevěné žaluziové prvky.

Světlo jako neviditelný, ale všudypřítomný host volně plyne z jednoho prostoru do druhého, odráží se od bílých stěn a světlých podlah a násobí tak svůj účinek. Sluneční paprsky míří ráno z kuchyně do obýváku, přes ložnici do koupelny a dále až do tělocvičny.

K večeru zapadající slunce vrhá dlouhé stíny opačným směrem. Od bazénu se odlesky vodní hladiny „přelévají“ do domu téměř po celý den, stejně jako světlo přicházející shora prosklenou střechou.

Podobně jako hudba, také světlo dokáže vytvořit v prostoru jedinečnou „symfonii“, působící na každého neopakovatelným dojmem. Světelná scéna se mění v průběhu dne i s ročním obdobím a tvoří jeden ze „stavebních kamenů“ kompozice domu.

Neviditelnou, prozaickou, ale důležitou základnu tohoto poetického domova představuje systém inteligentní domácnosti, který kontroluje a ovládá veškeré technické vybavení – vytápění a chlazení, osvětlení, zabezpečení, vyhřívání bazénu, zavlažování zahrady atd.

Vystudoval architekturu na Polytechnické univerzitě v Turíně a v Miláně, kde absolvoval workshopy architekta Daniela Liebeskinda. Pochází z rodiny sochařů, což ovlivnilo jeho smysl pro hmotu a pojetí architektury. V r. 1990 založil vlastní ateliér, zabývá se především návrhy obytných budov, administrativních a komerčních staveb v Itálii i v zahraničí.

„Světlo bylo vždy důležitou součástí mého přístupu k architektuře a prochází celým projektem. Mám tím na mysli osvětlení, které přesahuje fyzikální aspekty svítidel a stává se nedílnou součásti architektury. Je to intuitivní pocit, který pramení v hloubi duše a až poté se pojí s racionálním myšlením. Dům si nelze představit ani navrhnout bez denního světla.“

www.mujdum.cz